Pořízení stavebnice z lega je většinou spíše radost než investice. Některé modely této hračky z Dánska se ale mohou prodávat až za několikanásobek původní ceny. S kostičkami lega po světě obchodují desítky tisíc lidí, zájem o ně roste v poslední době v Asii. Stejně jako uměleckým dílům je ale potřeba legu rozumět, říká podnikatel Michal Šnobr, který pracuje pro skupinu J&T. Už deset let buduje sbírku stavebnic a vlastní miliony kostek lega, z nichž staví modely českých hradů a zámků. Část z nich se brzy stane součástí pražského hračkářství Hamleys.

HN: Jak jste se k legu dostal?

Odmala jsem stavěl, nejdříve z kostek z východního Německa, které ale nedržely u sebe. Pak jsem dostal takové, které držely, byly barevnější, měly více tvarů a hlavně systém. Proto jsou fenoménem a mají velkou hodnotu, i kostky staré desítky let se dají použít.

HN: Kolik stavebnic a kostek vlastně máte?

Už se to bojím odhadnout. Na výstavě Brick Republic, kterou jsem letos pořádal v pražských Letňanech, byly stavby z patnácti milionů kostek. Ale mám jich mnohem víc. Jde o druh sběratelství, které mají mnozí jako investici. Výhodou je, že fanoušků lega neubývá a ze stavebnice se stává komodita, kam se také vyplatí investovat. Ať už jde o sety, figurky nebo samotné kostky, se kterými se obchoduje na podobném principu jako na burze. Ale je to jako se vším, pokud chcete investovat, musíte tomu alespoň trochu rozumět, musíte mít přehled.

HN: Jste u lega spíše investor, nebo sběratel?

Spíše to druhé, protože bych svoje kostky nikdy neprodal. Ale mám v tom dost peněz a zaměstnávám k aktivitám kolem lega několik lidí. Před deseti lety jsem rozjížděl hotelové podnikání na Lipně, ve sportovní hale jsme tam zřídili výstavu z lega. Přišlo na ni čtyřicet tisíc lidí. Zájem pokračoval, postupně to ale začalo omezovat provoz areálu. Proto jsme šli letos do Prahy.

SVĚTOZNÁMÉ LEGO

HN: Budete s výstavou Brick Republic pokračovat?

Nebudeme, je to drahé. Výstav z lega už je v Česku hodně. Naše je sice velikostí a zaměřením ojedinělá, návštěvník, kterého přiláká jen značka Lego, to ale neocení. Pokud se má tak veliká výstava vyplatit, musí na ni přijít v krátké době desetitisíce lidí. A to je problém při výši vstupného, do níž musíte zahrnout vysoký nájem, náklady na marketing a zaměstnance.

HN: Co tedy s modely plánujete dál?

Některé naše modely zaberou 15 až 20 metrů čtverečních, proto nemůžeme výstavu udělat ani putovní. Podařilo se nám ale získat prostory pro české hrady a architekturu, dohodli jsme se s hračkářstvím Hamleys v Praze na Příkopech. Od příštího roku tam bude k vidění třeba model Kaplického knihovny, Tančící dům, Karlštejn, Chrám sv. Víta a mnoho dalších. Nově vystavíme funkční, šest metrů dlouhou horskou dráhu.

HN: Dá se komunita lidí kolem lega nějak rozdělit?

Jsou sběratelé i stavitelé. Pak jsou tu lidé, kteří mají lego kostky a obchodují s nimi ve velkém. Na model hradu, jaké stavíme a vystavujeme my, je potřeba 100 tisíc kostek, ale často mnohem více. Pro srovnání největší prodávaný set jich má kolem pěti tisíc. Vy ale často potřebujete kostky jen několika barev a tvarů a ve velkém množství. V jednom setu jich je třeba jenom pět kusů a pro stavbu jich je potřeba 30 tisíc. Společnost Lego má striktní obchodní politiku a neumožní vám koupit si libovolné množství kostek od jakéhokoliv druhu. Přitom je musíte nějak sehnat. A nezbude vám nic jiného než jít na "trh", kde podobně fungují desetitisíce fanoušků, kteří si kostky navzájem prodávají.

HN: Která kostka je nejžádanější?

To je opravdu různé. Pokud zůstaneme u stavby hradů a zámků, pak jsou to šedé, béžové kostky běžných tvarů, takových potřebujete nejvíce. Jindy jsou to zcela specifické kostky ze zvláštních setů, kterých je v oběhu velmi málo. Klasické tvary 4 x 2 nebo žlutá, červená a modrá barva jsou ceněné nejméně.

HN: Existuje burza lega?

To ne, ale existují specializované weby, kde jde s kostkami obchodovat. Funguje nabídka a poptávka. Když někdo určitý typ kostek vykoupí, jde cena nahoru. Není to ale prostředí otevřené všem, jako u burzy. Prodávající i nakupující se také vzájemně hodnotí, podobně jako třeba na Airbnb. Má to logiku, protože kostky se často posílají přes celý svět. Velký boom teď na trhu vytváří Asie. Na jedné straně musí být jistota, že zásilka kostek dojde a bude mít správnou kvalitu. Na druhé straně musí být jistota, že nakupující za kostky zaplatí.

HN: A jak se k takovým obchodům dostat?

Přes komunitu, pokud vlastníte určitý počet kostek. V České republice jsou fanoušci organizovaní hlavně přes web Kostky.org. Klasický fanoušek si postupně nasbírá a nakoupí určité množství kostek. Pak si postaví stavbu, kterou nafotí a pochlubí se s ní. Z toho okruhu lidí se potom generují obchodníci, kteří už třeba určitý druh kostek nepotřebují a naopak chtějí jiné. Nakupovat lego jde samozřejmě taky na eBayi nebo Aukru.

HN: Kromě kostek, které fungují jako komodita, se ale obchoduje i se samotnými stavebnicemi z lega…

Pro sběratele má největší hodnotu historická krabice. Neotevřená, nepoškozená. To se vždycky dá dobře prodat. Řada těch starších a zajímavých se dnes dá prodat v násobcích původní ceny.

HN: Takže si koupím lego, neotevřu ho, dám si ho pod postel a čekám?

Tohle neplatí. U lega sice neproděláte, protože stavebnice svoji hodnotu neztrácejí, ale podobně jako u umění nebo známek musíte vědět, které sety mají nebo do budoucna mohou mít cenu. Má to své zákonitosti. Exkluzivní sety se rozprodají hodně rychle. Lego ale třeba nějakou krabici vydá znovu, což snižuje nebo zvyšuje cenu. Asi nejpopulárnější jsou krabice s motivy ze série Star Wars. Pak jsou tu modely, které vychází v omezeném množství a pouze pro jeden trh. Nebo edice jen pro zaměstnance firmy Lego. Ty mají velkou hodnotu. Lego má v Česku továrnu, tak z toho těží i jeho zaměstnanci na Kladně. Úplně speciální kategorií jsou pak figurky.

HN: Ty se prodávají za kolik?

Lego třeba při příležitosti otevření obchodu v Londýně, kde má vůbec největší obchod v Evropě, rozdávalo vylosovaným šťastlivcům minifigurku Lester v omezeném množství 275 kusů. Ani ne měsíc potom už se tato minifigurka obchodovala na internetových tržištích za tisíc liber. Dneska jsou na eBayi nabídky dvojnásobné. Cenná je minifigurka Mr. Gold, kterou Lego vydalo v jedné z klasických pytlíčkových sérií minifigurek, jež známe z hračkáren. Pokud měl někdo štěstí, tak si koupil Mr. Golda za 60 korun. Goldů je celosvětově pět tisíc kusů. Pokud ho člověk našel, mohl si ho zaregistrovat, aby se vědělo, kde ve světě se tato figurka nachází. No, a dnes už je jeho hodnota mnohonásobně vyšší, jde ho získat za 30 až 40 tisíc korun.