Končící vláda se ani přes kritiku některých ministerstev a firem nehodlá vzdát svého plánu na zřízení nového úřadu, který by reguloval byznys v celé řadě odvětví. Oproti původnímu plánu by navíc jeho moc mohla výrazně vzrůst. Prvotní návrh počítal s tím, že nový superregulátor bude dohlížet na byznys v energetice, telekomunikacích, vodárenství či dopravě. Nově by mohl regulátor získat vliv také na ceny léků nebo nájemného. Obě varianty by byly v rámci EU unikátním projektem, nikde jinde tak silný úřad není.

Dohled nad Airbnb i cenami léků

"Potenciální záběr budoucí agendy Národního regulačního úřadu (NRÚ) by mohl být mnohem širší, než jak je uvedeno v materiálu," stojí v předkládací zprávě ke studii, kterou mají HN k dispozici.

Materiál měla vláda projednat minulé pondělí, nakonec se k němu ale nedostala.

Důvod k rozšíření pravomocí vidí expertní skupina v čele s odborníky z ministerstev průmyslu a životního prostředí třeba v rostoucí ceně léků, bankovních poplatků nebo nájemného v bytech. Regulátor by navíc mohl dohlížet také na alternativní taxislužbu Uber či na sdílené bydlení Airbnb.

Služby takzvané sdílené ekonomiky nabývají v Česku na významu, zároveň však čelí kritice kvůli nevyjasněným pravidlům pro jejich provozování. Přes Airbnb je v Praze nabízena téměř polovina lůžek v ubytovacích zařízeních a tržby jen v hlavním městě přesahují dvě miliardy korun ročně.

Řada zemí již Airbnb reguluje například pomocí stropu na maximální výdělek. V Česku Airbnb řeší i finanční správa, podle které je dlouhodobý pronájem bytu podnikáním a majitel bytu by z něj měl platit daň z přidané hodnoty.

Plán na vytvoření nového úřadu, který by nahradil například Energetický regulační úřad (ERÚ) nebo Český telekomunikační úřad (ČTÚ), se však pravděpodobně minimálně o tři roky posune. Původní materiál zkritizovala téměř všechna ministerstva a také zástupci firem. Vláda proto asi dá jeho tvůrcům čas na jeho přepracování do léta 2020.

To vítají i zástupci firem. "Podporujeme jakékoliv řešení, které by vedlo ke zjednodušení pravidel a výkonu regulace. Předložená studie nás ovšem nepřesvědčila o tom, že by nový úřad uvedené přínosy zajistil a byl ve všech ohledech lepší a efektivnější než současná praxe," myslí si Bohuslav Čížek, ředitel sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy.

Mnoho úředníků i nejasné výhody

Aby nový dokument jasně pojmenoval výhody sloučení dohledu pod jednoho regulátora, požadují také zástupci ministerstva průmyslu. "Studie neobsahuje přesvědčivé odůvodnění nezbytnosti vytvoření tohoto mezioborového regulačního úřadu ve srovnání se stávajícím stavem dohledu," uvádí v připomínkách k vládnímu materiálu ministerstvo průmyslu.

Návrhu vytýkali například i stylistickou formu dokumentu. "Předložený materiál je nesrozumitelný a používají se v něm nezvyklá a matoucí slovní spojení. Mnohé věty, ale i celé odstavce nedávají logický smysl," stěžují si zástupci resortu.

Kritikům vadilo také to, že by sloučením jednotlivých regulátorů ještě vzrostl počet úředníků. Superúřad by měl mít 1077 zaměstnanců, což je o 155 více, než mají v současnosti Energetický regulační úřad a Český telekomunikační úřad dohromady.

Pokud nakonec bude vládní nápad na vytvoření superregulátora úspěšný, nový úřad znásobí vliv, který mají současní regulátoři. Energetický úřad například nyní ovlivňuje ceny energií, rozhoduje o miliardových dotacích na obnovitelné zdroje nebo určuje poplatky, které si účtují například přepravci plynu.

Telekomunikační úřad zase rozhoduje mimo jiné o tom, kolik si operátoři mezi sebou mohou účtovat, když jejich klient volá do konkurenční sítě. To určuje konečné ceny volání pro zákazníky.

Jednotný regulátor bude mít navíc mnohem silnější postavení při jednání s úřady Evropské unie, než jaké mají současné úřady. Právě Brusel už Česko několikrát kritizoval za to, že mu chybí nezávislý úřad, který by určoval podmínky třeba ve vodohospodářství. Smlouvy mezi městy a soukromými vodárenskými firmami jsou dokonce podle Evropské komise tak nevýhodné, že na ně často odmítá posílat dotace. Ty by prý pro firmy na úkor měst představovaly nedovolenou veřejnou podporu. Například Praha kvůli tomu nedosáhla na evropskou dotaci na čističku odpadních vod.