Nemohla byste přijít o hodinu později, než jsme byli domluvení? Studenti si odhlasovali, že chtějí psát první hodinu test, tak byste toho moc neviděla, volá mi Lukáš Šlehofer, třídní učitel zřejmě první alternativní třídy na veřejném gymnáziu v Česku. V Altu, jak se první ročník čtyřletého studia na pražském Gymnáziu Na Zatlance jmenuje, zrovna probíhá zkouškové období.

Když pak vejdu do třídy, u tabule stojí dvě studentky a vysvětlují ostatním hlavní znaky komunismu. Dva žáci sedí před tabulí na zemi, ostatní v lavicích. "Co přesně si představíte pod pojmem rovnostářský kolektivismus?" ptá se po prezentaci Nina, jak ji žáci oslovují, která tu společně s Lukášem učí. Hned se objeví les rukou a studenti říkají své nápady. Když někdo z nich domluví, někteří žáci nad hlavou zatřesou rukou. "Tím vyjadřují, že s ním souhlasí," objasňuje Lukáš, se kterým sedíme vzadu.

Ve třídě učí ve dvou − v takzvané tandemové výuce. Nina Nováková stojí vepředu u tabule, my všechno pozorujeme ze zadních řad. "Nemáme předměty, výuka probíhá ve třech blocích: společnost a kultura, přírodní vědy a tvorba, což je propojení hudební, výtvarné a dramatické výchovy. S Ninou učíme společensko-kulturní blok. Já jsem vystudovaný historik a politolog, později jsem si dodělával pedagogické vzdělání a Nina je češtinářka a učitelka výtvarné výchovy, takže se navzájem doplňujeme," vysvětluje Lukáš.

Před vystřídáním dvojice před tabulí a dalším tématem studenti ještě hodnotí, jak se jim líbilo samotné vystoupení. "Mluvily jste nahlas a srozumitelně, vypíchly to podstatné. Na druhou stranu jste hodně opakovaly to, co bylo v prezentaci, neříkaly jste nic moc navíc," shrnuli spolužáci. U jiné prezentace naopak chválili připravenost studentů, kteří jim dovedli odpovědět i na doplňující otázky.

"Je to důležité, aby se naučili komunikovat a jasně sdělovat myšlenky," vysvětluje Nina.

Po prezentacích přechází Lukáš plynule do angličtiny.

Studenti už před sebou mají text o holokaustu, mají si tam podtrhat nejdůležitější výrazy a pak společně diskutovat o tom, co by si sbalili do evakuačního zavazadla, kdyby je povolali do koncentračního tábora. Vše v angličtině. Další zvláštnost této třídy: učitelé se světový jazyk snaží přirozeně zapojovat do výuky, aby děti na dané téma zvládly mluvit i v cizí řeči. "Je to velmi náročné na přípravu, ale podle nás důležité," říká Lukáš. Kromě toho mají studenti ještě samostatné bloky výuky cizího jazyka, které už zajišťuje aprobovaný jazykář.

Následuje přestávka, kterou vyhlašuje Lukáš. Zvonění po 45 minutách, určené ostatním třídám, v Altu neplatí, přestávka je, když se to hodí.

Alternativní metody výuky

Montessori

Učení italské pedagožky a vědkyně Marie Montessoriové, založené na vzájemném respektu ve vztahu
žák-učitel a velké svobodě dětí.

Ty si samy určují, co zrovna chtějí dělat. K výuce používají speciální pomůcky. Důraz se klade na to, aby děti znalosti objevovaly samy.

Je zvykem, že třeba i děti v mateřské škole si samy připravují snídani, hodně pracují s přírodou. Montessori existují většinou jako mateřské či základní školy.

Waldorfské

Směr založený na duchovních hodnotách, umění a praktickém
učení vychází z pedagogických zásad Rakušana Rudolfa Steinera.

Děti si vyzkouší práci s nářadím, v kuchyni či na zahradě.

Látka jednotlivých předmětů se v různých činnostech prolíná. Žáci nemají hodiny ani známky, hodnoceni jsou slovně, a to především za aktivitu, nikoliv za výkon.

 Ve stylu waldorfského učení jsou v Česku mateřské i základní školy, ale i waldorfská střední škola a waldorfské lyceum, které jsou veřejné.

Lesní

V Česku zatím existují především pro předškolní děti. Jsou celý den venku, hrají hry, starají se o zvířata, zahradu, putují lesem. K dispozici mají jen maringotku na spaní a jurtu.

Jemnou motoriku procvičují například při tkaní.

Lesní školky začínaly jako soukromá zařízení.

Od letošního září mají možnost se registrovat a fungovat jako klasické mateřské školy pod hlavičkou ministerstva školství.

Svobodné

V poslední době nejčastěji vznikají školy, které nechtějí být omezovány žádným oficiálním pedagogickým směrem a prezentují se jako
svobodné s různým zaměřením.

Za poslední roky se otevřely desítky takových základních škol, převážně soukromých.

Často jsou to v podstatě rodičovské projekty, které nabízejí individuální přístup, menší počet dětí ve třídě a jiný způsob učení, než je běžný ve veřejných základních školách.

Dříve nebyl problém takový projekt zaregistrovat, pokud měli zájemci budovu, podmínky a učitele.

Letos ale ministerstvo školství začalo více posuzovat, jestli je škola v dané oblasti potřebná a není dostatek míst ve veřejných školách.

Několika plánovaným projektům odmítla dát povolení zahájit výuku.

Scio školy

Vzdělávací instituce založené na jiném přístupu k dětem vznikají i pod hlavičkou větších společností.

V současné době jsou asi nejznámější Scio školy, které založil ředitel testovací společnosti Scio Ondřej Šteffl. V Česku už jich funguje osm. Děti v nich nesedí v lavicích, nemají 45minutové vyučovací hodiny, nedostávají známky, ale zpětnou vazbu. O tom, co se budou učit, do jisté míry rozhodují samy.

Výběrové

Nejméně alternativ je v Česku k dispozici na úrovni středních škol.

Dlouho jim dominovaly především velmi drahé výběrové školy jako gymnázium PORG či Open Gate
pro nadané děti.

Loni v září otevřel čtyřiadvacetiletý podnikatel Ondřej Kania soukromé Pražské humanitní gymnázium, které se profiluje jako škola inspirovaná americkým stylem výuky.

Existují také střední školy propojené s podniky, jako je třeba střední škola při automobilové společnosti Škoda.

Veřejné střední školy přinášející nějakou alternativu téměř neexistují – alternativní třída na Gymnáziu Na Zatlance je první.

Kromě výuky rozdělené do bloků a "vzdělávacího" a zkouškového období se budou studenti mnohem více, než je obvyklé, učit v terénu.

"Příští týden máme v plánu kurzy první pomoci a kurz topografie, kde se studenti naučí pracovat s mapami a GPS souřadnicemi přímo venku," popisuje Šlehofer.

Lowcostový experiment

Cílem projektu je nabídnout alternativní gymnázium dětem, které jsou chytré a chtějí se hodně dozvědět, ale prioritou pro ně není získat maximum encyklopedických znalostí, nýbrž naučit se diskutovat, kriticky myslet, spoustu věcí si
reálně vyzkoušet a dostat prostor rozvíjet
se v tom, v čem jsou dobré.

Alt je svým způsobem experiment. Jistě, v Česku existují soukromé střední školy, kde se učí jinak, než bývá zvykem.

Obvykle se tam ale platí vysoké školné. Ještě nikdy se podobná třída neotevřela na běžné veřejné střední škole, zdarma, navíc vedle tříd, kde standardně zvoní a studenti se připravují na jednotlivé předměty.

Po způsobu vyučování, kde hlavní nejsou známky, ale přístup k dětem a celkový rozvoj osobnosti, je přitom v poslední době čím dál větší poptávka.

Vidět je zejména na základních školách, postupně se ale začíná přesouvat i na střední školy.

Zrovna minulý týden oznámili radní Jihomoravského kraje, že chtějí alternativní třídy zavést systémově na třetině krajských gymnázií a postupně do všech středních škol, informovala MF Dnes. Chtějí tak konkurovat školám soukromým.

"Vnímáme tlak veřejnosti, že školství by mělo fungovat jinak a děti je třeba vést spíše k dovednostem, nejen tvrdým datům.
Měly by umět spolupracovat, nakládat s informacemi, být samostatné,"
vypočítala radní pro školství Jana
Pejchalová (ANO).

Jižní Morava se tak může stát prvním krajem, který zavede změny plošně. Zájem o alternativy dobře ilustruje skutečnost, že do Altu se na jaře přihlásilo dvakrát víc studentů, než škola mohla přijmout.

Třídu pozoruje odbornice z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání, ostatní gymnázia zatím spíše zpovzdálí. "Čekají, jak to dopadne, až pak by se prý případně inspirovali," říká duchovní otec celého projektu Lukáš Šlehofer.

Do školy ho přivedla ředitelka Jitka Kmentová. Zatlanku vede od roku 2004 a moderní prvky vzdělávání, jako je výuka ke kritickému myšlení, aktivizační metody a podobně, zaváděla od začátku.

"Je to evoluční proces. Řada věcí, které děláme v Altu, je jen povýšením toho, o co se snažíme i v ostatních třídách," popisuje ředitelka. Potvrzuje to i Nina Nováková:

"Já učím vlastně stejně, jen v běžné třídě musím počítat s jinou organizací. Třeba že studenti myslí na test z matematiky, který mají příští hodinu, a já musím skončit se zvoněním," popisuje.

Vznik projektu přesto nebyl jednoduchý a nebyl ani zadarmo.

"Na Zatlanku jsem se dostal, když jsem ještě pracoval ve Sciu, firmě zabývající se vzděláváním, a spolupracovali jsme na jednom projektu. Pak mě paní ředitelka oslovila, jestli bych jí nepomohl zpracovat vizi školy," popisuje úplné začátky projektu Šlehofer.

Při debatách, jak modernizovat vzdělávání, nejdříve přemýšleli o tom, že by na model Altu přešla celá škola, pak od toho ale upustili.

Přišlo jim lepší zachovat klasičtější model pro ty, kterým vyhovuje. Samotný vývoj programu trval rok. Plánovalo se, jak budou vypadat bloky, co a jak budou učit, aby splnili nároky rámcových vzdělávacích programů, tedy odučili to, co
požaduje stát.

Třída, v níž je 32 studentů, se nijak nevymyká standardu. Vpředu popisovací tabule, projektor, u učitelského stolu počítač. Lavice, vzadu nástěnka. Na vybavení tedy alternativa náročná není.

Finančně náročnější už je příprava úplně jiného stylu výuky.

"Díky grantu a penězům od zřizovatele, které se škole podařilo získat, jsem mohl nastoupit jako projektový manažer a rok se věnovat hlavně přípravě programu, učit jen okrajově. Na přípravě se ale podílelo asi 12 učitelů, kteří to dělali převážně z nadšení ve svém volném čase," popisuje Šlehofer.

Všechna opatření, jako zrušení jednotlivých předmětů, vyučování v blocích či pohyblivé přestávky, jsou v souladu s tím, co veřejným školám předepisuje stát. Teoreticky by si to mohly dovolit všechny školy, kdyby chtěly. Co je tedy podle ředitelky Kmentové potřeba k tomu, aby se taková třída otevřela na státní škole? "Základem jsou učitelé, kteří se stále chtějí učit a mají spoustu energie, bez nich by to nešlo. Pak pro nás byla důležitá podpora zřizovatele a odborníků ve vzdělávání, se kterými jsme se radili. A nakonec odvaha, samozřejmě," směje se.

Učitelé zapojení do projektu mají za energii, kterou do něj vkládají, jen malý příplatek "v duchu státních příspěvků do školství", jak říká Kmentová. Šlehofer je vyznavačem skautingu, takže náklady spojené třeba s častějšími výjezdy do terénu se snaží řešit nízkorozpočtově.

"Jezdíme vlakem, žáci si všechno zařizují sami. Na posledním výjezdu jsme spali na Základní škole v Chrašticích, což nám umožnil ředitel, a jedli jsme ve školní jídelně za příznivou cenu. Na příští akci jedeme do chaty, kde si budeme sami topit a vařit, zařídil jsem ji přes známé ve skautu. Jsem toho názoru, že děti získají stejné dovednosti při přechodu Pyrenejí jako při přechodu Šumavy po nouzových nocovištích. Spousta skvělých věcí je vlastně hrozně levná," míní.

Ve škole zůstáváme do večera − dobrovolně

Studenty do alternativní třídy vybírali velmi pečlivě. Chtěli se vyhnout tomu, že se děti přihlásí jen proto, že je to něco nového, ale styl výuky jim nakonec nebude vyhovovat.

Kromě státních přijímacích zkoušek z češtiny a matematiky, které byly letos pro všechny střední školy povinné, si zájemci vybrali jeden úkol, třeba napsat úvahu nebo natočit video, dále si připravili osobní portfolio a šli na pohovor.

"Zajímalo je, co děláme mimo školu. Já jsem tam třeba psala, na jaké hraji hudební nástroje, že se věnuji skautingu. Pak se ptali, jak si představujeme, že to tady bude fungovat," popisuje Magdalena.

Její spolužačka Veronika do Altu přešla z běžného osmiletého gymnázia, kde jí nevyhovoval systém výuky ani přístup profesorů. "Nebavilo mě se pořád jen šprtat. Chtěla jsem někam, kde bude učení zajímavější, jak jsem si ho pamatovala ze základní školy. Někam, kde budu více rozvíjet sama sebe," popisuje. Nyní je v Altu spokojená. "Jsou tu vysoké nároky, máme velkou zodpovědnost, ale jednoznačně to stojí za to," říká Veronika.

Také podle dalších studentů je Alt náročnější než běžný gympl. Minimálně časově. "Máme víc domácí práce, témata promýšlíme a často zůstáváme ve škole odpoledne a se spolužáky diskutujeme o tom, co jsme probírali," popisuje Mája.

Část dětí přišla z alternativních základních škol, jiné jsou v Praze na internátě nebo se do hlavního města přestěhovaly s celou rodinou jen proto, aby mohly do Altu chodit.

Otevřít příští rok další první ročník ještě Lukáš Šlehofer se svým týmem zvládne, pak už ale budou potřebovat novou čtveřici učitelů, kteří by společně zvládli pokrýt výuku. "Už teď vytipováváme učitele, kteří by se na to hodili," říká Šlehofer.


 

V informativním boxu jsme upřesnili výčet druhů waldorfských škol v Česku.