Když se před volbami v katolickém časopise RC Monitor objevily texty, které doporučovaly volit Tomia Okamuru jako "obránce křesťanských hodnot" a odsuzovaly Evropskou unii, ostře reagoval plzeňský biskup Tomáš Holub. "Jsem hluboce přesvědčen, že takové postoje jsou proti duchu evangelia," napsal.

Zásadní spor o budoucnost země se stal i sporem uvnitř české katolické církve. "Vyzval jsem autory k setkání, ale zatím k němu nedošlo," říká Holub, který v rozhovoru pro HN vyjadřuje vážné obavy z vývoje v české politice a společnosti.

HN: Den po volbách jste na Twitter napsal: "Před volbami jsem vyzýval k modlitbě a po volbách to při pohledu na výsledky opakuji s ještě větší naléhavostí: Modleme se za naši zemi!" Co vás vyděsilo?

Není tam jednoznačné řešení, jak jít dál.

Tomáš Holub (50)

◼ Teologii studoval v Litoměřicích, Praze a Salcburku. Postgraduální studia absolvoval na Papežské lateránské univerzitě v Římě.

Na kněze byl vysvěcen v roce 1993.

◼ V roce 1998 se stal prvním českým vojenským kaplanem. Sloužil v jednotkách, které se podílely na mezinárodních mírových misích IFOR/SFOR v bývalé Jugoslávii.

V armádě mu byla propůjčena hodnost plukovníka.

◼ V letech 2011 až 2016 byl generálním sekretářem České biskupské konference a od dubna 2016 je druhým plzeňským biskupem.

HN: Nic víc?

Do Poslanecké sněmovny se dostalo velké množství stran, které nejsou schopné vytvořit něco smysluplného. To je přece tragédie.

Samozřejmě je tu Tomio Okamura, který je podle mě extremista, jeho strana nepodporuje demokratické vládnutí.

A pak je tam strana, která není schopná utvořit žádnou koalici, protože další strany nesouhlasí s tím, že v jejím čele je člověk s trestním stíháním na krku (předseda hnutí ANO Andrej Babiš − pozn. red.). Bude to strašně složité.

HN: Jaký je váš občanský postoj − má mít premiéra strana, jejíž lídr je obviněný politik?

Občansky řeknu, že bych si nepřál, aby to byla strana, která mě zastupuje.

HN: Co byste navrhoval?

Pro mě byla zásadní moje vojenská zkušenost z doby, kdy jsem byl armádním kaplanem na zahraničních misích. V krizových situacích často fungují řešení, která jdou na hranu a která jsou postavená na principu menšího zla. Já teď ale opravdu nevím, kde jsou v této dramatické situaci hranice menšího a většího zla. Nemám na to jasnou odpověď.

HN: Nemělo by být zásadní hlavně nepustit lidi, jako je Tomio Okamura, k vládě?

Je to těžké. Podobná otázka se řešila na počátku 90. let, kdy se objevovaly hlasy, zda nepustit komunisty do vlády, aby se naplno ukázalo, co jsou zač. Aby se odkopali a volič příště věděl, co s tím. Jenže v demokratickém systému vždy hrozí, že když někoho upozadíme, vyloučíme, tak se může začít stavět do pozice oběti, čímž jeho potenciál jen naroste. Takže příště třeba může získat většinu. Opravdu nevím, co je nyní menší zlo.

Letos opět žádný Hrad

◼ Tomáš Holub se pozornosti médií nevyhýbá, naopak. Platilo to, už když byl prvním vojenským kaplanem nebo generálním sekretářem biskupské konference, kde často a odhodlaně bránil církevní restituce.

◼ Loni na sebe zase nedlouho poté, co se stal plzeňským biskupem, upozornil tím, že odmítl jít na Pražský hrad na ceremonii předávání státních vyznamenání.

Vadilo mu, že se ze slavnostního aktu stala obyčejná politika – vyšlo najevo, že Miloš Zeman odmítl dát medaili příbuznému ministra kultury Daniela Hermana, protože se lidovecký politik sešel s dalajlamou

◼ Ani letos se Holub na Hrad nevydá. "Zatím jsem nedostal pozvánku," směje se otázce, zda v sobotu 28. října bude v Praze. A dodává: "Někteří kolegové už ji obdrželi. Ale já s tím ani nepočítal, že by mně přišla."

HN: Co nám vlastně tyto volby řekly o nás, o naší společnosti?

Řekly nám jednu zásadní věc − že jsme společností, která věří v ráj na zemi.

A že ten, kdo nám ho nenabízí, má velmi malou šanci ve volbách uspět.

HN: Jak si to vysvětlujete? Ekonomika stoupá, země prožívá vlastně skvělé období, ale lidé jsou viditelně naštvaní.

Působím nyní v západních Čechách, které podstatně změnily moje vnímání toho, jak vypadá česká ekonomická konjunktura.

Když vyjedete na Tachovsko nebo na Karlovarsko, zjistíte, že tam věty o zvyšování platů moc nefungují.

Situace tamních lidí se příliš nezlepšuje.

Vnímám i v rámci regionu jasné rozevírání nůžek: Plzeň roste a zbytek má rozbité silnice a skoro připomíná vyloučené lokality.

To vystihuje i celou naši společnost.

Druhá věc je, že do české identity po roce 1989 patří očekávání, že věci půjdou rychle. A že všechno bude dokonalé. Jakmile se tak neděje, lidé ztrácejí trpělivost a naději. Trpělivost je vlastnost, která byla vyškrtnuta. Jsme národ, který ztratil naději, tedy schopnost těšit se na dobro, které přijde. Lidé prostě chtějí všechno hned.

HN: Co je špatného na tom, chtít po politicích ráj na zemi, tedy žádat od nich maximum?

To jsou dvě zcela rozdílné věci. Chtít ráj na zemi je utopie, to nikde neexistuje, to je iluze. Chtít to nejlepší možné, mít velké nároky, je správné.

HN: A kam nás ono volání po ráji může zavést?

K tyranii. To je přece zkušenost už ze starého Řecka. Měli demokracii, pak si zvolili tyranii, pak jim nějakou dobu trvalo, než se zase vrátili k demokracii. Jako bychom opakovali tento starořecký kolotoč.

HN: Vážně směřujeme k tyranii?

To není otázka jen Česka, ale celé euroatlantické civilizace. Rychlá řešení bez trpělivosti se stávají něčím standardním, kdo víc slibuje, má větší šanci. Vezměte si Donalda Trumpa v USA a řadu populistů v Evropě.

HN: Když budeme mluvit o Česku, nemohou za nespokojenost lidí také dosavadní lídři?

Je pravda, že ti, kdo mnohokrát hovořili o naději, pak často zklamali. To se týká pravice, levice, ale třeba i KDU-ČSL. Podívejte se, jak nedávno navrhovali spolupráci se Starosty, ale pak z toho vycouvali. To byla také určitá naděje, po které následovalo zklamání.

HN: Vám se spojení lidovců a Starostů líbilo?

Mně se ten projekt hodně líbil.

HN: Teď se bude spojování části pravicových stran opět hodně řešit…

Pokud by šlo o nějakou dlouhodobou spolupráci, nejen účelové spojování, myslím si, že by to dávalo smysl. Opět jsme u té naděje, která se ztratila. Chuť udělat odvážný krok zmizela.

HN: Katolický magazín RC Monitor před volbami vyzýval křesťany, aby raději volili Okamuru než lidovce, protože on prý lépe hájí křesťanské hodnoty. Vy jste se proti tomu velmi ostře ozval. Kde se takový názor u katolíků vůbec vzal?

Někdy se křesťanské hodnoty zaměňují se samotnou tradicí. S pouhou zabetonovanou obranou toho, co bylo. Jenže zásadním předpokladem křesťanství je schopnost být na cestě, putovat a umět reagovat na situaci, která vzniká, poskytovat pomoc potřebným, mít naději. U stran, které se chtějí jen vracet k minulosti, tato rovina chybí. Postrádají naději a nechtějí reagovat na situaci, která se mění.

HN: Strach z muslimů a uprchlíků tedy zachvátil i část církve?

Kde není naděje, je strach. To je základní napětí. Naděje je očekávání dobra. Jakmile ale postavím program na tom, že budoucnost není nadějná, vždycky se budu jen ustrašeně bránit. To existuje v církvi i ve společnosti.

HN: Zní to, jako by v církvi byly dva vyhraněné proudy. Jeden řekněme "obranářský", druhý, který reprezentujete třeba vy.

Nejsou to dva proudy, ale určité skupiny lidí. Katolická církev je natolik velká, že v ní existují různé skupiny, a jsou mezi nimi i takové, které mají názory, jež se prezentují v RC Monitoru. Pro mě to jsou lidé, kteří tvoří výraznou menšinu, ale jak to tak bývá, jsou o to víc slyšet.

HN: V časopise dokonce argumentovali, že lidovce není dobré volit, protože za ně kandiduje člověk židovské víry. To už je antisemitismus.

A to jsem také napsal. To je nepřijatelné. Byla tím hrubě překročena hranice, která jasně dělí křesťanství od štvavé a nenávistné ideologie. Dostal jsem na to ohromné množství reakcí, které byly z drtivé většiny podpůrné.

HN: Kardinál Dominik Duka po volbách napsal, že některé strany nehrály fair play. Jak to číst?

Vidím to podobně. Fér nehraje ten, kdo postaví svoji kampaň na negativních hodnotách, kdo zastrašuje. Kdo vytváří ve společnosti strach. Tam patří třeba Tomio Okamura.

HN: Kardinál také řekl, že ve volbách prohrála EU ve své nynější podobě. Souhlasíte s ním?

Souhlasím. Evropská unie v té podobě, v jaké je, není schopná zaujmout voliče. Třeba v záležitosti uprchlíků zásadně zaspala. Nedošlo včas k pokusu pomoci zemím, které dopad pocítily jako první, Itálii a Řecku. Kvůli neschopnosti postupovat společně se pak po prostoru EU pohybovali lidé bez toho, že by byli za začátku nějak přijati a zkontrolováni. V tom EU jednoznačně selhala. Též solidarita uvnitř EU byla velmi slabá − a teď na to doplácíme.

HN: Jak vnímáte debatu, která se v Česku kolem EU rozvinula? Hovořilo se i o referendu o vystoupení.

Dostalo se to do extrému. V poslední fázi hledání voličů jsme se posunuli do polohy, která už neměla nic společného se základními hodnotami, na kterých stojí naše země.

HN: Hrozí podle vás, že se Česko dostane z gravitačního pole Západu?

Teď se rozhoduje, jak to dopadne. Dosud to byly jen nuance, ale nyní Česká republika stojí na rozcestí, zda se přihlásí, či nepřihlásí k Evropě.

HN: A co o tom rozhodne?

Jestli se nová vláda realisticky přihlásí k Evropě a jestli bude hledat cestu, jak se EU musí změnit.

HN: Jakou roli v tom sehraje prezident?

Prezident určitě hraje významnou roli a bude ji hrát i do budoucna. Primárně to ale záleží na vládě, přece jen nemáme prezidentský systém.

HN: Už jste přes rok plzeňským biskupem, jaký je váš hlavní postřeh z tohoto působení?

V první řadě to je mnohem hlubší zkušenost, co znamená vyhnání původního německého obyvatelstva. Neuměl jsem si představit, že to může zasáhnout tak dramaticky velké území.

HN: V jakém smyslu?

Je tam cítit obrovská míra vykořenění. Velmi těžko se tam vytváří občanská společnost, protože lidé nemají základní vazby k regionu a k sobě navzájem. Nedávno jsem v Karlových Varech biřmoval a měl jsem tam nějakých 13 lidí. Tři byli původem z Kosova, dva z Bosny, tři ze Slovenska, tři čeští Rumuni a dva, jejichž rodiny původně žily v Karlových Varech. Vytvořit z toho jedno společenství je těžké. Zdá se mi ale, že primární problém tam není materiální nedostatek, nýbrž kulturní a vzdělanostní deficit, chudoba vazeb na místo. Teď se to teprve začíná trochu měnit.

HN: Kardinálu Dukovi bude brzy 75 let a začne se řešit jméno jeho nástupce. Kdyby přišla nabídka, abyste se stal českým kardinálem, odmítl byste?

To je věc, která záleží na nabídce ze strany Svatého otce. Pak jde o diskusi, jestli v dané situaci člověk má, nebo nemá poslechnout papeže.

HN: A lze neposlechnout, když je neomylný?

V těchto věcech není neomylný a vím, že v poslední době se množí případy lidí, kteří při prosbě, aby postoupili na vyšší biskupské místo, je odmítnou.

HN: V úvodu jsme se ptali na váš tweet, že je třeba se za naši zemi víc modlit. Za co konkrétně se budete modlit?

Měli bychom se modlit za hodnoty, které jsme získali po roce 1989, tedy za svobodu, která je založená na občanské odpovědnosti a která nás směruje do Evropy.

HN: Není ale modlení málo?

Nikdy se nestačí jen modlit. Základní jezuitské pravidlo říká: Modli se, jako by všechno záleželo na Bohu, a dělej, jako by všechno záleželo jen na tobě. A toho já se držím.