Tento týden začal český designový festival mezinárodního kalibru, Designblok. Zanedlouho dostaneme designovaného premiéra. Náhoda? Nemyslím si.

Tím nechci říct, že by náš příští designovaný premiér byl designový. Zahraničních komentářů na téma Česko zvolilo populistu bylo dost a není je třeba opakovat. Spíše se pokusme podívat na lepší stránky voleb, které dopadly pro mnoho lidí prazvláštně. Na design designovaného.

Zajímavé, v 90. letech jsme kolektivně věřili, že vše vyřeší trh. Nyní máme kolektivní pocit, že vše vyřeší byznys. Heslo Nechte mě pracovat, se kterým budoucí designovaný premiér vyhrál, je v podstatě variace na refrén klausovského kapitalismu: laissez-faire, nechte ho (míněno trh) být, nechte ho pracovat. Bez zbytečných bla bla bla (ať už se jedná o neziskovky, zelené, Senát, dotazy médií, vlastně i sněmovnu atd.) budeme hlavně pracovat. Už se moc neříká na čem, ale to nevadí, hlavně že se maká, že stroj jede efektivně.

Konkrétně − vlastně nevíme, co nový premiér smýšlí o EU, po volbách o sobě říkal, že je fanda EU, ale z jeho předchozí rétoriky to patrné není (takový zvláštní postoj, který se možná na­učil od Hradu). Připomíná mi to jeden vtip − v ruském vlaku jedou dva mužici, jeden po hodinách ticha povídá, že jede z Vladivostoku na Sibiř, druhý mu po dostatečné pauze odpoví, že on pro změnu jede ze Sibiře do Vladivostoku. Chvíli pochvalně kývají hlavou, až jeden z nich nadšeně vykřikne − nu, vót téchnika! Jedeme do EU, nebo z EU? Vlaky jezdící současně protichůdnými směry jsme ještě nevymysleli, ale v politice mají, koukám, frekventovaný kmitočet. Třeba název strany ANO sice zní pozitivně, ale je zkratkou Akce Nespokojených Občanů. Když se hodí, dají se vytáhnout obě karty − ano i ne.

Zbývá doufat, že náš designovaný premiér, který je ze všech dosavadních premiérů nejsvětovější, bude světovým i ve svém vedení země. Hovoří plynně několika světovými jazyky, často cestuje a má nejlepší předpoklady uvědomovat si naši zemi v kontextu − ležíme v srdci Evropy a srdce se na zbytek těla vykašlat nemůže.

Další pozoruhodnost. Říká se, že vyhrál protest − ale kdy se v dějinách ČR stalo, že by vládnoucí koalice mohla po volbách vládnout nezměněná dál? A co jsou stále populární Klaus (včetně mladšího), Zeman a Babiš jiného než čistokrevné produkty starých devadesátek, které lidi chtějí neustále na výrazných místech?

Jedni říkají, že volíme aroganci. Tu reprezentuje Hrad − ale pokud se politické názory Hradu přeloží do poslaneckých voleb − jak proud Václava Klause (svobodní), tak Miloše Zemana (Zemanovci, SPO) shořel takovým způsobem, že se výprask rovnal poslání těchto "prezidentských stran" do kolen pod úrovní statistické chyby. Jako by to volič dělal schválně. Jinými slovy, možná chceme mlátit půllitry do stolů, ale co se exekutivy týče, volila se spíše "umírněná populistická strana" ANO, kde věci nejsou zdaleka tak vyhrocené. V každém tématu máme strany mnohem výřečnější než ANO.

Merkelovou donutila situace proměnit se z pragmatické političky, která neměla žádné moc výrazné ideové zakotvení, v političku, která − volky nevolky − nese Evropu kupředu. Podobnou energii lze čekat i ve Francii a Rakousku. Nabídne Česká republika něco podstatného v těchto časech? Nebo náš premiér bude jen líbivým designem efektivity, která ale neví, v čem má být efektivní?

Demokracie, to nejsou jen volby (ty mají i v Číně a měli jsme je tu i za ČSSR), volby jsou počátkem demokracie. Demokracie není způsob, jak se dostat k moci (tak to vidí populisté), ale jak najít v dané skupině nejlepší řešení. Naší nadějí je, že to brzy dojde i těm, co hovoří proti demokracii.

Dobrou zprávou též budiž, že končí rétorický boj města proti venkovu − nic takového současné volby neukázaly, jednoznačného vítěze voleb, zdá se, milují všude. Tento rozdělený národ se na něčem shodl. Je načase, aby vítr do plachet chytila i vláda. Pevně doufám, že to bude směr do EU, a nikoliv od ní. Bude záležet na ANO, co bude Evropě, našim skutečným bližním, říkat: zda ano, nebo ne.