Závěr 19. sjezdu Komunistické strany Číny nabídl jedno zajímavé srovnání. Její dnešní šéf Si Ťin-pching na něm byl zapsán ještě za svého života do stanov jediné vládnoucí strany, stejně jako zakladatel této komunistické velmoci Mao Ce-tung, její postavení na šachovnici světové politiky je ale dnes v mnoha ohledech úplně jiné.

Od takzvané pingpongové diplomacie, kterou začalo sbližování mezi vedoucí západní mocností Spojenými státy a komunistickou Čínou, uplynulo více než pětačtyřicet let. V roce 1971 v Pekingu doznívaly otřesy kulturní revoluce, země se hospodářsky rozkládala, upadala do mezinárodní izolace a jen tak tak se vyhnula ozbrojenému střetu s teoreticky ideově příbuzným Sovětským svazem.

Setkání s prezidentem Richardem Nixonem, které připravil Henry Kissinger, otevřelo Číně dveře k symbolu mocenské pozice, jednomu z pěti stálých míst v Radě bezpečnosti OSN. Ale ten pravý zvrat nachystal až v roce 1979 Teng Siao-pching. Nadále se sice držel mocenského monopolu jedné strany, ale v hospodářství prosadil teorii, že je jedno, jestli je kočka černá, anebo bílá, hlavně když chytá myši. Jinými slovy: nezáleží na tom, jestli hospodaříme socialisticky či kapitalisticky, hlavně že se ekonomice daří.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se