Zásadní zprávou těchto voleb je, že Andrej Babiš přetáhl statisíce voličů sociálním demokratům a komunistům. Vyhrál mezi manuálně pracujícími, vyhrál mezi nezaměstnanými.

Je to paradox jako vyšitý. Tvrdý byznysmen, který své zaměstnance platí spíše podprůměrně, se stal favoritem těch, které tradičně levicovým slovníkem "vykořisťuje". Karel Marx, teoretik třídního boje, se zřejmě obrací v hrobě takovou rychlostí, že z ní musí být zblázněné i seizmografy na druhém konci planety.

Jak se to přihodilo? Jak to, že ti nejslabší už nevěří, že je zastupují strany, které samy sebe označují za strany práce? A proč utíkají k někomu, kdo je, viděno tradičním pohledem, na opačné straně sociální a politické barikády?

Důvody jsou v zásadě dva.

Především lidé z nižších sociálních vrstev mají pocit, že je levicové strany zklamaly. Slyší, že Česko prosperuje, že ekonomika roste, že se platy zvyšují. Jenže sami to příliš nepociťují. Jejich životní úroveň se nezlepšuje tak rychle, jak by si představovali, jejich práce je stále mizerně placená.

Když dělník, který pracuje za 15 tisíc hrubého, sledoval, jak lídři ČSSD začali před volbami demonstrovat (!) proti levné práci, musel mít pocit, že si z něj dělají drsnou legraci. Sociální demokraté byli od revoluce s přestávkami dvanáct let u moci, měli pět premiérů a teď tady demonstrují?! To snad ne!

Kdyby se tradiční levicoví voliči neměli kam vrtnout, tak by Zaorálkovi a spol. ještě možná tuhle šaškovitou aroganci odpustili. A volili by je jako vždycky s tím, že je to pořád ještě to nejlepší z nabídky. Ale tentokrát se před nimi otevřela širá náruč "Andreje Dobrotivého". A tak do ní bez většího váhání vskočili.

Druhý důvod, proč tradiční levice propadla a těžil z toho Babiš, spočívá v tom, že dnešní dobu charakterizuje celkový zmatek, dezorientace a úzkost. Strach z dopadů globalizace a důsledků migrace je v Česku dokonce ještě silnější než kde jinde. Nejvíce se samozřejmě projevuje právě u lidí méně vzdělaných, tím pádem méně vydělávajících, s nižším sociální statusem. Řada z těchto lidí instinktivně hledá autoritu, která jim nabídne pevný bod, bezpečí a slib lepšího příštího. A Babiš zosobňuje přesně to, co poptávají − sílu a autoritu. ČSSD se to sice pokusila nabídnout také, ale nemohla konkurovat. Proč? Protože Babiš na rozdíl od takového Milana Chovance, který se humpolácky fotí s ládovačkou v obýváku, působí civilně, nekřečovitě, bezprostředně.

Je to samozřejmě jen obraz vytvořený jeho mediálním týmem, ale důležitý je efekt − Babiš (či jeho obraz) lidi nestresuje, naopak je uklidňuje. Jede model "laskavá autorita" a vychází to. No řekněte: Proč by vystrašený volič šel za Chovancem, který na billboardu vypadá, jako by nabízel život v opevněném bunkru, když může jít za Babišem, který ho zve se širokým úsměvem na "Čapák", kde "je líp"?

A tím se dostáváme k finálnímu vysvětlení paradoxu, proč ti nejslabší volí toho nejsilnějšího, i když jim zatím reálně nic moc nedal.

Babiš neví, kde Kostelec je, jinak by to tak nenechal, říkají
místní

V jedné z předvolebních reportáží z Kostelce, nepříliš utěšeného místa, kde sídlí jeden z Babišových masokombinátů, vystoupila
bývalá zaměstnankyně firmy.

Nevzpomíná na práci v kombinátu zrovna ráda, říká, že podmínky byly špatné, plat mizerný, a navíc že se podnik o její rodný městec nijak zvlášť nestará.

Ovšem dodala, že bude Babiše stejně volit, protože "Babiš ani neví, kde je Kostelec, co se tady děje. Kdyby jo, tak by to tak nenechal".

A to je ono. To, co nyní sledujeme, je aktualizovaný, rozpohybovaný a žitý mýtus dobrotivého panovníka, který to se svými poddanými myslí dobře, rozdal by se, jen ho zřejmě podvádějí jeho zlovolní rádci (nyní manažeři). Kdyby panovník věděl, co se děje, jistě by zasáhl. Známe to přece z pohádky Pyšná princezna, že ano.

Voličům nelze samozřejmě vůbec nic vyčítat. A už vůbec nic jim nemohou vyčítat sociální demokraté, kteří se chovali trochu jako arogantní asociálové. Ovšem na druhou stranu, jako drsná metafora toho, jak dopadají lidé, kteří mytologii dobrotivého vládce podlehnou, může posloužit historka z Petrohradu 1905. Průvod dělníků tam vyrazil za carem Mikulášem, který podle jejich přesvědčení nevěděl, jak bídně na tom jsou, v důvěře, že se o ně postará. No a carská ochranka je ve finále rozstřílela na cucky.