Nadcházející volby do Evropského parlamentu mají potenciál výraznou měrou určit další směřování EU. Již nyní je takřka jisté, že citelně posílí strany, které program vystavěly na ostré kritice současného fungování osmadvacítky. Nárůst počtu voličů nespokojených s politickou situací je patrný zejména v předlužené Itálii či v Řecku.

Co se stane s vůlí politiků provádět nadále reformy a škrtat výdaje, když uvidí, jak to vhání voliče do náruče opozice? Tato nejistota se již nyní odráží v ochotě investorů kupovat vládní dluhopisy právě Itálie, Řecka či Španělska. Tlak na dluhopisových trzích se objevil už v polovině května a pokračuje dosud. Například roční výnos italských 10letých obligací vzrostl z úrovní mírně pod třemi procenty až k současným 3,2 procenta, což je růst svou razancí nevídaný od loňského června. Nebýt ECB, která se zasloužila o návrat důvěry v evropské dluhopisy a prakticky odradila veškeré spekulanty sázející na obrat tohoto trendu, viděli bychom v předvečer tak významných voleb mnohem silnější nervozitu mezi investory.

Okamžitá povolební reakce trhů bude záviset na tom, jak silný mandát strany euroskeptiků získají. Osobně předpokládám spíše vyčkávání investorů na průběh formování jednotlivých koalic. Tlak na upuštění od přísné politiky úspor však bude jednoznačně sílit.