V pátek začínají volby do Poslanecké sněmovny, které určí další směřování Česka. Leckdo o nich mluví jako o nejdůležitějších od roku 1989. Pravda je, že jde minimálně o hlasování přelomové. A to hned v několika ohledech.

Poprvé v historii naší země bude vítězem někdo jiný než standardní a čitelná pravice nebo levice. Poprvé většinu získají strany, které se tak či onak vymezují proti dosavadnímu fungování liberální demokracie.

A poprvé hrozí, že se přes deset procent přehoupne otevřeně xenofobní, extremistická formace.

Česká demokracie sice není v přímém existenčním ohrožení, ale nesporně se dostala do kritického bodu.

Při pohledu na statistiky se to zdá nepochopitelné.

Česko je šestou nejbezpečnější zemí na světě. Je zde nejméně lidí ohrožených chudobou v celé Evropské unii. Nejnižší nezaměstnanost. Nemáme problémy s migrací. Průměrný příjem roste, ekonomika jako taková též. Nikdy jsme se neměli tak dobře jako nyní. Přesto zemí cloumá nespokojenost a touha po změně, ať už bude znamenat cokoli. Jak je to možné?