Při nedávné cestě autobusem na volební debatu si Lubomír Zaorálek, hlavní tvář sociální demokracie, vjel do vlasů s ostravským lídrem Okamurovy populistické Strany přímé demokracie.

"Udělejme to po ostravsku. Pojďme ven, neotravujme ostatní a vyříkejme si to za autobusem," vyzval Zaorálek, pocházející z moravskoslezského regionu, Lubomíra Volného z SPD.

Na pěstní souboj nakonec nedošlo. Ochranka ministra zahraničí byla ale dost nervózní, protože se obávala, že v případě bitky bude muset zástupce SPD zpacifikovat, neboť člen vlády je chráněná osoba. O pár dní později pak Zaorálek v Radě Evropy vysvětloval novinářům, že by se bít musel a ochrance by přikázal, aby nezasahovala.

"Dokážete si představit, že bych do toho nešel? To by byl můj konec," tvrdil ministr a plynule začal vzpomínat na své ostravské dětství, které prý bylo samo o sobě bojem. Právě kvůli takovým příběhům si tohoto politika, jenž minulý měsíc oslavil jedenašedesáté narozeniny, vybrala ČSSD, aby ji vedl do voleb − na rozdíl od Bohuslava Sobotky umí prodávat emoce.

Lubomír Zaorálek (61)

◼ Ostravský rodák vystudoval politickou ekonomii a filozofii na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně.

Nejvíce se podle svých slov zajímal o Tomáše Akvinského.

Chvíli pracoval jako dramaturg v České televizi.

◼ Do politiky vstoupil hned v revolučním roce 1989, když v listopadu v Ostravě pomáhal založit Občanské fórum. Za něj byl také už roku 1990 ve Federálním shromáždění.

◼ Do sociální demokracie vstoupil v roce 1994 a o dva roky později byl poprvé zvolen do Poslanecké sněmovny.

Svůj mandát zatím vždy obhájil a na začátku ledna 2014 se stal ministrem zahraničních věcí.

◼ Nyní vede ČSSD jako lídr do říjnových voleb.

Stejně bojovně a odhodlaně jako v tom autobusu ostatně působí i na ministerstvu zahraničních věcí, když sedí ve své prostorné kanceláři při rozhovoru pro HN. Na nohou má místo mokasín sportovní kecky, působí uvolněně, srší energií a už na první pohled zastává razantnější postoje, než jaké má premiér Sobotka. Že by to byla jen předvolební maska, odmítá.

Rozohňuje se nad tím, že zajišťovací příkazy, jimiž může finanční správa v případě podezření z daňových úniků zablokovat firmám majetek
a tím je i zlikvidovat, jsou problém.

Na to ovšem média upozorňují už delší dobu.

"Je to stejné, jako když vám na váš majetek vtrhne pirátská loď. Přepadnou vás, vyrabují a zlikvidují. A když se později zjistí, že nemají důkazy, tak už je pozdě, firma je odepsaná," popisuje svůj nejnovější boj. Pustil se do něj tři dny před volbami a svolal kvůli tomu i tiskovou konferenci.

Byť na to měl dostatek času jako člen vlády, která problémy zajišťovacích příkazů mohla řešit už měsíce, začal proti nim brojit až teď.

Přiznává, že kabinet se s tím měl vypořádat už dřív, on sám ale prý neměl dostatek důkazů.

"Mysleli jsme si, že těch firem je šest, a nyní zjišťujeme, že jich je daleko více. Ale i kdyby to byla jen jedna, je to katastrofa. A tenhle postup státu bude působit miliardové škody," tvrdí volební lídr ČSSD.

Ministr financí za ANO Ivan Pilný se proti jeho slovům ohradil:

"Vyzývám důrazně pana ministra Zaorálka, aby s podobně závažnými obviněními nevystupoval na tiskové konferenci, ale, disponuje-li konkrétními důkazy, aby splnil svou občanskou povinnost a neprodleně informoval příslušné orgány činné v trestním řízení."

S ANO bez Babiše

Zaorálek nyní chce vyzvat vládu, aby odvolala šéfa finanční správy Martina Janečka. Kauzu kolem zajišťovacích příkazů přirovnává ke konkurzní mafii a bývalého ministra financí, po tři roky kolegu ve vládě a favorita voleb Andreje Babiše, líčí jako muže, který zneužíval stát, a šel tak proti lidem.

"Pan Babiš pro sebe prosazuje v kauzách, které má, presumpci neviny, ale tady je uplatňována presumpce viny. Je to naprostý skandál. Někdo tady postupuje jako bagr kupředu. Kdybych uplatnil stejnou logiku, tak nyní by měl být zajišťovací příkaz na rodinném sídle pana Babiše na Čapím hnízdě," útočí Zaorálek na předsedu hnutí ANO. Ten lídra ČSSD opakovaně označil za žvanila právě pro jeho schopnost dlouho řečnit a spojovat v projevech i nesouvisející věci.

Výsledky ČSSD ve sněmovních volbách

Navzdory tomu, že nyní Zaorálek vytáhl do boje proti Andreji Babišovi, který se s největší pravděpodobností stane vítězem víkendových voleb, neznamená to, že s jeho hnutím ANO nemůže jít znovu do vlády. Pouze ale tehdy, když Babiš v kabinetu nebude. "Lidé v hnutí ANO nejsou jenom loutky, ale k těm informacím ohledně jejich předsedy by se měli postavit," vysvětluje Zaorálek, který je známý svým "trikem s brýlemi" − když chce na někoho hledět zpříma a dát probíranému tématu při jednání vyšší váhu, posadí si brýle na čelo a po důležité části rozhovoru je jemnou mimikou obličeje nechá sklouznout zpět na nos.

Zaorálkův postoj k hnutí ANO je tedy odlišný od pravicových stran jako ODS nebo TOP 09, které s ANO odmítají spolupracovat, a naopak jej přibližuje k lidovcům, kterým by spolupráce s hnutím bez Babiše za určitých okolností nevadila.

S těmito partajemi se ale zároveň neshodne na tom, že je za každou cenu potřeba zastavit nástup Babiše jako premiéra. Je proto skeptický k jejich záložnímu plánu pomocí obstrukcí zablokovat sněmovnu, aby se v ní případně nemohla o důvěru ucházet Babišova vláda s eventuální podporou komunistů a Tomia Okamury:

"Obstrukce jsou složitý nástroj a mají vždy jen krátké trvání. Nedovedu si představit obstrukci, která by fungovala. Zdá se mi, že je to zoufalý výkřik. Věřím a doufám, že ta situace nenastane."

A pokud jde o možnou koalici sociálních demokratů s Okamurovými lidmi, opravdu s nimi nebudou spolupracovat? "Ne, protože je to politické podnikatelství, a je mi líto, že tady tento druh stran má úspěch. Ale chudáci lidi tomu věří. Může nás to mrzet. Je to naše chyba," říká. A ke komunistům přidává, že s nimi sice ČSSD pojí řada podobných názorů hlavně v sociální oblasti, ale dokud budou požadovat vystoupení z EU a NATO, nemohou být jejich partnery. Alespoň tedy ne ve vládní koalici.

Proč to nejde

Lubomír Zaorálek se hlavní tváří sociálních demokratů stal v polovině června.

"Jsem výrazně znepokojen nízkými volebními preferencemi sociální demokracie, podpora veřejnosti neodpovídá práci, kterou jsme ve vládě odvedli, stále dokola se zabýváme vnitřními problémy," oznámil tehdy premiér Bohuslav Sobotka, když se vzdával postu
volební jedničky a předsedy strany.

Sázka na komunikativního ministra zahraničí byla logická − na jarním sjezdu ČSSD se dočkal suverénně největší podpory, na rozdíl od Sobotky dokáže vyjadřovat emoce, je bezprostřední, a i když se v nejvyšších patrech politiky pohybuje posledních 20 let, není zdaleka tak okoukaný.

Dlouhá historie ČSSD

◼ 7. duben 1878 je považován za datum vzniku sociální demokracie, kdy se v břevnovském hostinci U Kaštanu konal ustavující sjezd.

Šlo o setkání českých sociálních demokratů v rámci celorakouské sociálnědemokratické strany.

◼ Čeští sociální demokraté se osamostatnili o patnáct let později, na sjezdu v Českých Budějovicích v prosinci 1893.

◼ Během první světové války zůstali sociální demokraté loajální rakouské monarchii a odmítali účast v odboji.

◼ Po válce byli druhou nejsilnější politickou stranou v nově vzniklém státě, měli tři ministry v první československé vládě.

V druhé vládě v roce 1919 už měli premiéra Vlastimila Tusara.

◼ V roce 1920 začal ve straně spor s marxisticko-leninskou opozicí. Završen byl už o rok později, kdy vznikla samostatná Komunistická strana Československa.

◼ Za druhé světové války působila řada sociálních demokratů v odboji a měli zastoupení i v exilové vládě v Londýně.

◼ Po válce byla strana znovu obnovena, ovšem pouze na tři roky. Po únoru 1948 byla vynuceně sloučena s KSČ.

◼ Obnovovací sjezd se konal 24. a 25. března 1990 v Praze. Předsedou byl zvolen Jiří Horák.

◼ Vliv strany stoupal od roku 1991, kdy se rozpadlo Občanské fórum.

Na Českou stranu sociálně demokratickou (ČSSD) ji přejmenovali členové v roce 1993, kdy se jejím předsedou stal Miloš Zeman.

◼ V předčasných volbách 1998 ČSSD zvítězila a díky kontroverzní opoziční smlouvě, kterou uzavřela s ODS, vydržela vládnout po celé čtyři roky.

◼ Zemana vystřídal v roce 2001 Vladimír Špidla a začalo časté
střídání předsedů.

Po Špidlovi nastoupil Stanislav Gross, který ve funkci vydržel necelý rok.

◼ Jiří Paroubek stranu sjednotil, i tak ale měla před volbami v roce 2006 mnoho afér. Skončila druhá za ODS.

◼ Volby ČSSD vyhrála v roce 2010, ale počet mandátů nestačil na sestavení vlády. K řízení státu se tak sociální demokraté dostali až po předčasných volbách v roce 2013, kdy se do čela strany postavil současný premiér Bohuslav Sobotka.

Ačkoli s jeho příchodem dostala kampaň hlavní vládní strany novou dynamiku a Zaorálek zavelel ke změnám v předvolebním tažení − upravily se například billboardy a posílil se důraz na sociální sítě −, nezdá se, že by sociálnědemokratický veletoč splnil očekávání. Z posledních průzkumů vyplývalo, že ČSSD může pomýšlet maximálně na druhé místo, navíc se zřetelným odstupem za vítězným ANO.

Tedy identická situace, ve které se strana nacházela na jaře. Babišova podpora od té doby sice poklesla, hlasy se ale podle všeho nepřelily k sociálním demokratům, nýbrž spíše k pirátům nebo k Tomiu Okamurovi.

"Neočekávám vůbec nic. Ty průzkumy jsou tak rozmanité, že mi z toho přechází hlava a už nevím, komu věřit. Byl bych rád, kdybychom měli dobrý výsledek," říká Lubomír Zaorálek a brání se aspoň naznačit, jaký výsledek by pro něj byl přijatelný. V minulosti hovořil o 18 či 20 procentech, nyní jakoukoli cifru odmítá uvést. Jde do značné míry i o jeho budoucnost − nejen tu vládní, ale i stranickou.

Pokud se ČSSD nepodaří odlepit od čísel, která jí předpovídali sociologové na jaře, a strana výrazně ztratí oproti výsledkům voleb z roku 2013 (tehdy získala přes 20 %), rozplynou se zřejmě jeho vize, že by se stal šéfem ČSSD.

A to by si po letech v pozadí rád zkusil. Stejně jako by rád pokračoval ve vládě − buď jako ministr zahraničí, či jako premiér (což se nyní nejeví nejpravděpodobnější):

"V Evropě budou probíhat důležitá a zajímavá jednání a já bych u nich, sebekriticky se přiznám, rád byl."

Musíme být v EU

Právě vztah sociálních demokratů k Evropské unii je momentálně neuspořádaný. Na jedné straně vědí, že není jiná varianta našeho mezinárodního ukotvení, zároveň se ale bojí být příliš proevropští, protože aktuální nálady ve společnosti jsou rozložené spíš v neprospěch EU.

A to přesto, že Česko prožívá nejlepší roky ve své novodobé historii.

Má rekordně nízkou nezaměstnanost, jeho ekonomika setrvale roste, nahoru jdou platy a stoupá i počet hypoték a spotřebitelských úvěrů, což svědčí o jistém optimismu.

Lubomír Zaorálek ovšem nabízí jiný pohled:

"V Praze to cítíte jinak než ve zbytku země. Jsem šokovaný, když vidím lidi pracující ve fabrikách za 16 tisíc.

Celé léto jsem jezdil a přísahám vám, že Praha, kterou mám jinak rád, je jiná.

Žijeme v bohaté zemi a přitom velká část lidí nemá pocit, že by země měla a mohla růst. Na ně to nedopadne.

Mám zlé tušení, že pro spoustu lidí se toho od socialismu mnoho nezměnilo."

Výhody jako možnost cestovat, volně studovat a volit, koho chtějí, prý pro tyto lidi nemají žádný význam, protože si kvůli nedostatku peněz nemohou dovolit odjet z města, kde žijí. "V tom vidím selhání. Za čtyři roky ve vládě jsme sice dostali zemi do dobré kondice, ale lidé o ní nevědí. Ano, nejsme na tom tak špatně jako Španělsko, nemáme tu velkou nezaměstnanost, to je skvělé. Přesto jsou lidé frustrovaní," říká ministr zahraničí.

A z toho podle Zaorálka pramení i nedůvěra vůči EU, jež v minulosti své občany opakovaně zklamala.

Třeba když její lídři slibovali, že už nebudou pomáhat zachraňovat z peněz daňových poplatníků žádné další banky, aby to nakonec znovu udělali − naposled se takhle zachránila stará, ale značně problémová italská banka Monte dei Paschi.

Přesto zůstává Zaorálek přesvědčeným Evropanem. "Britové na to doplatí, prodělají na brexitu. Začíná být chaos a lidé, kteří si s něčím takovým pohrávají u nás… To je vlastizrada. Pokus zničit naši zemi," ukazuje místopředseda ČSSD na lidi například z okolí exprezidenta Václava Klause.

A i když podobně jako další čeští politici nechce otevřeně říct, že by země měla přijmout euro, nakonec to připustí:

"Jestliže se situace začne vyvíjet nebezpečně, tedy že by si eurozóna chtěla začít organizovat finanční toky sama a nás chtěla postavit někam bokem spolu s Rumunskem a Bulharskem, bude to pro nás v tu chvíli zlé. Kdyby taková situace nastala, já řeknu, pojďme do toho. V takový moment jsem připravený změnit názor. Tvrdím ale, že na 80 procent se to
nestane."