Revoluce a povstání arabského jara roku 2011 neskončily, arabský svět se bude v příštích 10 letech měnit a bude to potenciálně velmi nebezpečná oblast, říká Tarek Osman, odborník na Blízký východ a politický islám. Podle něj se časem změní i hranice v tomto regionu, protože současný řád, který vznikl po první světové válce, se rozpadá. Osman byl v Praze hostem konference Forum 2000.

Nestabilní Blízký východ

Rozpad osmanské říše

Současná podoba Blízkého východu pochází z doby rozpadu osmanské říše po první světové válce.

Mimo jiné vznikly nové státy jako Irák, Jordánsko či Sýrie. Kontrolovaly je tehdejší vítězné mocnosti, Velká Británie a Francie.

Čas nacionalismu

Po druhé světové válce se koloniální mocnosti stáhly z Blízkého východu a některé tamní monarchy svrhli arabští nacionalisté. V 50. letech dokonce z Egypta a Sýrie vznikla Sjednocená arabská republika.

Sýrii, Egypt, Irák a další země ovládli diktátoři a autokraté.

Arabské jaro

V lednu 2011 byl lidovými protesty donucen k odchodu tuniský prezident bin Alí, později egyptský diktátor Husní Mubárak, padl také libyjský vůdce Muammar Kaddáfí.

K povstání došlo také v Sýrii, demonstranti vyšli do ulic i v Libanonu, zemích
Perského zálivu a
severní Afriky.

Války a rozpad států

V současnosti probíhá občanská válka v Sýrii a vláda nekontroluje část území.

Na pokraji rozpadu je Irák, kde chtějí nezávislost tamní Kurdové.

V Jemenu probíhá občanská válka, stejně jako v Libyi.

Tarek Osman

Egyptský odborník na Blízký východ a politický islám, historik a ekonom. Je autorem několika knih. Nyní mu vychází kniha Islamismus: Historie politického islámu od pádu Otomanské říše po vzestup
ISIS.

Pracoval pro Evropskou banku pro obnovu a rozvoj, točil dokumenty pro BBC. Vystudoval Americkou univerzitu v Káhiře a Bocconiho univerzitu v Miláně.

"Je ale těžké říci, kde přesně vzniknou nové hranice," uvádí Tarek Osman. Kandidáty na rozpad jsou nyní Sýrie a Irák, ale může k tomu dojít i jinde.

Podle něj dosavadní státy vydrží ještě tak dva tři roky formálně pohromadě. Jsou tu mocné země jako Turecko a Írán, které si nepřejí změnu stávajícího řádu a udělají cokoliv, aby změnám zabránily.

Například tomu, aby Kurdové získali svůj vlastní stát v Iráku či Sýrii. Mají na svém území kurdské menšiny, které by to povzbudilo v touze po samostatnosti.

"Už ale padla myšlenka centrálního státu, kde lze z hlavního města, například Bagdádu, kontrolovat celé jeho území. Hranice sice zůstávají stejné, ale uvnitř nich už jsou jiné politické útvary," vysvětluje. Někteří lidé dokonce hovoří o tom, že by v oblasti mohly vzniknout i samostatné městské státy, upozorňuje.

Změny na Blízkém východě, které mohou být krvavé, povedou podle Osmana mladí lidé, a to nejen v zemích postižených občanskou válkou.

"Počet obyvatel v arabském světě se za posledních 40 let zdvojnásobil. Je tu spousta mladých lidí, kteří jsou nešťastní a naštvaní. Ne kvůli politice, ale kvůli ekonomice. Jejich podmínky se nezlepšují. Nebudou jen sedět a čekat," říká. Bude to generační boj.

"Stará generace se snaží udržet současný stav, mít společnost pod kontrolou a zachovat stávající státy. Podle nich to umožňuje vyhnout se chaosu, jaký je v Sýrii a Libyi."

Důležitou roli bude hrát podle Osmana politický islám. Myšlenky jako arabský nacionalismus či liberalismus ztratily svoji přitažlivost. Síla politického islámu roste už 50 let.

"Mladí lidé jsou dnes mnohem konzervativnější než jejich rodiče nebo prarodiče. Přišla vlna velice konzervativního myšlení, v náboženství, v politice, v kultuře i umění," tvrdí. "Kdybyste přijel do centra velkoměsta v Egyptě v 60. letech minulého století, počet zahalených žen by byl tak okolo 20 až 25 procent, nyní je to 70 až 80 procent," uvádí.

Podle Tareka Osmana se teď vede "boj o duši islámu".

"Je otázka, zda v budoucnosti uvidíme na Blízkém východě více konzervatismu a náboženství bude hrát větší roli ve společnosti, nebo naopak uvidíme více modernity a sekulárního myšlení," říká. V posledních 40 letech se podle něj hlavní představitelé politického islámu zlepšili, pokud jde o vyrovnávání se s myšlenkami liberální demokracie a jednání s občanskou společností. Stali se demokratičtějšími.

Příkladem jsou třeba islamistické strany v Maroku a Tunisku. Radikální islamisté a teroristé hrají na Blízkém východě a v diskusi o politickém islámu jen malou roli.

Navíc i předpokládané revoluce na Blízkém východě vyvolané mladými lidmi mohou situaci zlepšit. "Doufám v to, protože současná mladá generace je vzdělanější, více čte a je otevřenější než jejich rodiče či prarodiče," tvrdí optimisticky Tarek Osman.