Ten, kdo před jedenácti lety svěřil peníze do akciového podílového fondu Top Stocks, zhodnotil své investice více než na dvojnásobek. Protože fond řízený ­Jánem Hájkem je úspěšný, klienti přibývají a už jich je 60 tisíc. Loni Top Stocks spravoval majetek ve výši 12,5 miliardy korun, a stal se tak největším akciovým fondem v Česku. Hájek se zdá být zájmem o svůj fond zaskočen. "Mě samotného překvapuje mít produkt, který využívá půl procenta české populace. To není vůbec málo," říká v rozhovoru pro HN.

HN: Investujete na rozvinutých trzích, hlavně v USA, kde jsou ale příležitosti hodně pod drobnohledem analytiků a investorů. Proč?

Samozřejmě, konkurence je tam těžší, protože kolem firem tam krouží více lidí. Na druhé straně trhy právě tímto způsobem fungují. Horší a lepší společnosti jsou tam mnohem více odlišené. V našem regionu se investuje spíše podle makropohledu. Investor si řekne, že třeba v Rumunsku poroste dobře ekonomika, a koupí si pět nebo deset největších obchodovaných společností a moc neřeší, jak dobré jsou. Mě primárně vždy zajímalo investovat do jednotlivých podniků, hledat ty dobré a neinvestovat do těch špatných. Východní Evropě se nevyhýbám, ale ten typ společností, které já hledám, zde těžko nacházím.

HN: Hodně se specializujete. Zajímá vás oblast biotechnologických firem, ale díváte se i na restaurace. To jsou celkem odlišné oblasti.

Historicky mě vždy zajímal spotřebitelský sektor, protože tam jsou specifické růstové příběhy. Pak zdravotnictví − hlavně vývoj léků a biotechnologie. A obecně technologie. Protože se vždy snažím jít hodně do hloubky, jsem reálně schopen pohybovat se asi jen ve třech sektorech. Tím, že je můj fond velmi koncentrovaný. Chci, aby jednotlivé příběhy byly hodně specifické, navázané na nějaký konkrétní produkt, aby tam byl příběh té firmy. Tím automaticky vylučuji oblasti, jako jsou finanční nebo komoditní sektor, kde hrají velkou roli třeba úrokové sazby či ceny nějaké suroviny.

Ján Hájek (48)

Vystudoval Fakultu financí Vysoké školy ekonomické v Praze. Je držitelem titulu certifikovaného analytika – CFA (Chartered Financial Analyst). Má rád turistiku, lyžování, golf a šachy. Zajímá ho také historie.

HN: Jaká je vaše filozofie coby investora?

Snažím se investovat do malého počtu výjimečných společností. V průměru se za rok podívám asi na 250 titulů a udělám jen čtyři transakce. Dalo by se říct, že pokaždé hledám odpověď na klíčovou otázku, co daná firma dělá jinak než všechny ostatní. A k tomu potřebujete jít do hloubky. Proč je Starbucks Starbucksem a nikdo jiný to nedokáže dělat stejně. Nebo třeba McDonald's. Je spousta řetězců rychlého občerstvení, ale když se podíváte na údaje o hospodaření McDonald's, pochopíte, že určité věci dělají jinak než ostatní. Restaurace byla jedním z prvních sektorů, kde jsem měl pocit, že jsem se ho naučil. Byl pro mě jednoduchý na pochopení. Důležité je přijít na to, jak situace té firmy bude vypadat třeba za pět deset let. To je pro mě to nejcennější. Když najdete skutečně dobrou společnost, která je ale správně oceněna a s její ziskovostí trh už počítá do budoucna, tak to většinou výjimečná investice není. Potřebujete najít nejen výjimečnou firmu, ale i výjimečnou investici, což znamená, že trh nesprávně oceňuje její růstový potenciál.

HN: Co z pohledu klientů podílových fondů přinese očekávané zvyšování sazeb v Česku? Bude investování méně atraktivní kvůli lépe úročeným termínovaným vkladům?

Sazby hrají roli, ale v konečném důsledku jde zase jen o to, že jste buď na té konzervativnější straně a snažíte se vydělat nulový reálný výnos − udržet hodnotu peněz a nemít velké riziko −, anebo jdete do akciových investic. Tam, kde lidé potřebují mít peníze brzy k dispozici, budou pro fondy konkurencí termínované vklady. U dlouhodobějších aktiv může samozřejmě nastat i situace, že tady bude vyšší inflace a vyšší úroky na vkladech. Ale tím, že se pohybujeme v rámci EU a hladiny inflace by měly růst zhruba stejně, by to dlouhodobě neměl být pro akciové fondy až takový problém.

HN: Jak může střadatel − investor do podílových ­fondů − porazit inflaci?

Rozdělil bych tu problematiku na dvě základní části. Na jedné straně jsou konzervativní instrumenty, kde cílem není ani tak porážet inflaci, jako udržet hodnotu. Druhá věc je reálně bohatnout, což nemusí být jen investice do akcií, ale i do jiných aktiv, do nemovitostí a podobně. A aby člověk tuto šanci měl, musí podstoupit větší riziko. Vazba riziko−výnos vždy existuje.

HN: Největším nepřítelem investování do akcií jsou ale výkyvy trhu. Jak se jim bránit?

Nejlepší cesta, jak vám akcie mohou pomoci vygenerovat reálné bohatství, jsou dlouhodobé a pokud možno pravidelné investice. To je přesně ten způsob, kdy výkyvy můžete využít ve svůj prospěch. Pravidelné investování, třeba po malých částkách, pomáhá výkyvy vyhladit, potlačit šum, který na burze je. To umožní dosáhnout výnos, jenž odpovídá reálnému růstu hospodářství nebo ziskovosti firem.

HN: Když už vybrané společnosti ve fondu držíte, musíte i detailně sledovat, zda jejich byznys směřuje tam, kam jste předpokládal, nebo momentální situace tolik neřešíte?

S identifikací firem, které považuji za nejlepší, je spojena spousta práce. Takže už od začátku nemohu investovat krátkodobě. Nikdy to neznamená, že bych pak jen seděl a nedíval se, co se v té společnosti děje. Všichni to známe: nic nejde plynule nahoru, občas přijde kvartál, kdy se nedaří. Pak je umění rozeznat, jestli ten nadějný příběh končí, anebo to je jenom přechodná záležitost.

Top Stocks

Otevřený podílový fond z dílny Erste Asset Management (Erste a Česká spořitelna). Za 11 let své existence zajistil svým investorům průměrný roční výnos 8,8 procenta. Fond je zainvestovaný obvykle do 25 akcií firem hlavně z USA (80 procent) a ze západní Evropy. Fond investoval do firem jako Starbucks, Apple nebo Pandora. S 12,5 miliardy korun, které spravuje, jde o největší akciový fond v Česku.

HN: Jak vnímáte konkurenci tradičnímu fondovému byznysu, kterou přinášejí inovace, jako jsou různé fondy navázané třeba na burzovní indexy?

Když náš fond nebude překonávat benchmark (například index posuzující výkonnost trhu, pozn. red.), tak klienti odejdou velice rychle. Je to naše podnikatelské riziko. Nemáme způsob, jak je udržet. Konkurence, která přichází například v podobě pasivních fondů, má velký dopad na náš sektor. Také proto jdou leckde poplatky dolů. Indexové fondy jsou velice dobrá inovace, ale každá investiční strategie má slabiny. Slabinou indexových fondů je, že si kupujete průměr, tedy vývoj trhu. Já bych chtěl, aby moje investice rostla i v době, kdy indexy klesají.

HN: A co technologie, které přicházejí s nízkými poplatky a nabízejí jednoduché způsoby investování, například robotrading využívající počítače a algoritmy?

Investování bude vždy částečně řemeslo − matematika, něco, co jste schopni spočítat, kvantifikovat. Ale pak taky vždy bude část investování, jíž říkám umění: vidíte dopředu, co ostatní nevidí. Robotrading díky lehce dostupným databázím může využít jednoduché kvantitativní strategie, například kupovat nejlevněji oceněné společnosti nebo nejrychleji rostoucí firmy. Věří, že díky tomu dosáhne lepšího výnosu než indexový fond. Díky práci s daty lze dnes vytvořit takzvaný smart beta fond, stačí k tomu počítač a přísun dat. Nepotřebujete člověka, který bude jezdit na konference a hledat informace, které v datech nejsou vidět. Ale já věřím, že je důležité přijít na to, proč dokáže být nějaká společnost dlouhodobě úspěšnější než ostatní. A to jenom v datech nenajdete.

HN: Může se stát, že aktivní správa portfolií, kterou děláte vy, časem úplně vymizí?

Kdyby tahle aktivní činnost zanikla, bylo by to špatně. Indexové nebo smart beta fondy vycházejí z předpokladu, že akcie jsou správně oceněné. Nedívají se na to, jakou má firma hodnotu. Prostě nakupují na základě nějakého jednoduchého kritéria a počítají s tím, že trh vše správně ocenil, což není vždycky pravda. To správné ocenění zabezpečujeme my − aktivní manažeři. Čím více podíl pasivní správy poroste, tím bude víc a víc společností, které nebudou dobře oceňovány. A konkurence pro nás, aktivní hráče, bude menší a menší, protože se na trhu bude pohybovat větší počet investorů, kteří nezkoumají hodnotu společností. A těch pár aktivních hráčů bude mít velikou výhodu a budou se jim otevírat nové příležitosti.

HN: Neměli by se tak lidé s pasivním investováním spokojit?

Indexové investování určitě pomohlo těm, kteří se nechtěli studiu jednotlivých akcií věnovat. Dalo to jednoduchou příležitost "koupit si průměr" a vyřadit riziko nesprávné volby, což ve spoustě jiných lidských činností tak jednoduše nelze − nemůžete si například koupit průměrného doktora, průměrného právníka. Každá inovace zvyšuje konkurenci, protože odbourá část příležitostí, které na trhu jsou, ale nikdy neodbourá všechny. Tvrdím, že v jakékoliv činnosti, včetně investování, platí, že bez práce nejsou koláče.

Burza není něco, kde peníze leží na zemi a jde jen o to je zvednout. Když už člověk věnoval nějaký čas pochopení, do jakých firem investovat, neměl by jít tou lehčí cestou, neměl by jít do průměru. Myslím si, že tu je i určitá společenská role − odměňovat úspěšné, zodpovídat za to, že alokace kapitálu je správná. To investory do mého fondu zas až tak nezajímá, ale kdyby tahle role z toho vypadla, tak bychom na tom všichni tratili.

HN: Bojíte se velkých chyb?

Věc, která mě na mé práci fascinuje, je, že dokud úplně neskončíte, nemůžete nikdy vědět, zda jste byli opravdu úspěšní. Mně se 11 let dařilo, ale může přijít jeden rok, kdy to vše pokazím. To žádná jiná činnost nemá. Když architekt postaví deset krásných domů a ten jedenáctý se nepovede, pořád tam těch deset bude stát. V investování jedním neúspěšným rokem můžete pokazit svou celou dosavadní práci. Veškerý nadvýnos, který jste klientům pracně vydělával, může být rychle pryč. To je na práci portfolio manažera krásné, ale současně i neuvěřitelně těžké. Já jsem měl štěstí v tom, že jsem do fondu mohl plně promítnout svou vlastní investiční filozofii, způsob, jakým bych spravoval svoje vlastní peníze. A také to dělám. Do fondu si odkládám své veškeré úspory na penzi. Pokud se to nepovede, bude to bolet i mě. To je nejvíc, co lidem mohu nabídnout.

HN: Jak přimět Čechy, aby více investovali do kapitálového trhu?

To, že jsme více střadatelé, a ne investoři, souvisí s naší mentalitou, s tím, že jsme Středoevropané. Lidé ve Velké Británii nebo v Beneluxu podnikali zámořské výpravy a pouštěli se do rizika. Střední Evropa je konzervativnější. Nepřidalo nám, že jsme 40 let neměli vůbec žádný kapitálový trh a že tu chybí zkušenost. A když už tu nějaká zkušenost je, třeba s privatizací nebo se správou státních peněz, tak je spíš nic moc. Pozitivních zkušeností z toho, že se někdo stará o majetek někoho jiného a nezbohatne na jeho účet, je málo.

To, že jsme konzervativnější, je vidět i na naší burze. V současném světě je rychlost expanze jedna z nejdůležitějších věcí. Ale lidí, kteří by to takhle vnímali i u nás, je málo. Spíše máme rádi kontrolu nad naším podnikáním. Nechceme do něj nikoho pustit, radši budeme mít 100 procent firmy podnikající na malém písečku, než 10 procent ve společnosti, která je celosvětová. Není to něco, co by se nemohlo změnit. Je to asi běh na dlouho trať, je to o edukaci, o pozitivních příkladech. A unikátní příklady tu máme. Jen se podívejte, jak naši lidé uspěli v antivirovém světě − firmy jako Eset, Avast, AVG mají dohromady asi třetinu světových tržeb.

HN: Čeho byste ještě chtěl ve své práci dosáhnout?

Chtěl bych fond vést ještě dalších 10 let a už jen to, že by se mi ho povedlo zdárně vést celkem dvě desetiletí, by mohlo být dobrým příkladem. Protože i to je činnost, která dává smysl. Ukázat, že se dá slušně investovat, že to může přinášet výhody všem. Potřebujeme takovýchto zkušeností nasbírat více a tím napomoci, že lidé svůj názor na investování do akcií začnou postupně měnit.