Lidí bez práce je v Česku o sto tisíc méně než loni na podzim. Už tehdy přitom firmy naříkaly, jak těžké je sehnat motivované pracanty, a ozývaly se i hlasy, že kvůli tomu musí odmítat zakázky. Nezaměstnanost ale klesala dál a dál, až se poprvé v historii moderního Česka dostala pod čtyři procenta. Dle průzkumů statistiků je ještě nižší. Na pětatřicet lidí zapřažených "do pracovního procesu" připadá jen jeden, který práci opravdu hledá. S klidným svědomím se dá konstatovat, že Česko už je pod přirozenou mírou nezaměstnanosti. Přehřátost trhu práce uznává dokonce i ČNB.

Jak moc je situace výjimečná, ukazuje srovnání s eurozónou, kde sice podíl lidí bez práce už více než čtyři roky setrvale klesá, ale i tak je ve srovnání s Českem trojnásobný. Dokonce i v Německu, tradiční evropské ekonomické lokomotivě, je nezaměstnanost vyšší. Česko je navíc bezkonkurenční v poměru počtu nezaměstnaných na jedno volné (přesněji úřadům práce nahlášené) místo. Pokud chceme hledat vyspělou ekonomiku, kde je situace podobná, musíme do Japonska. To nyní vykazuje navlas stejnou nezaměstnanost, jako je v Česku, ovšem počet lidí bez práce je tam dokonce nižší, než kolik je volných míst (u nás je poměr 1,4 : 1). Mzdy tam ale přesto stagnují. Když se započte výrazné snižování bonusů, přinesly letní měsíce dokonce pokles. O dlouhodobém vývoji hodně říká dramatický pokles "kozukai", kapesného, které od manželek (ty v zemi vycházejícího slunce mají rodinné finance tradičně pod kontrolou) dostávají tamní muži. Nejvyšší bylo na začátku 90. let, zhruba tisíc dolarů. Od té doby se kupní síla kozukai snížila zhruba na polovinu, což mělo dramatické dopady na chování Japonců. Řada z nich si musí odepřít tradiční radovánky, jako jsou bujaré pitky s kolegy, a vzrostl také počet těch, kteří si do práce nosí obědy. Pokles kozukai souvisí se stagnací japonské ekonomiky, kterou přitom tamní hyperaktivní centrální banka ze všech sil dopuje. Ale na platech a penězích na útratu se její expanzivní politika viditelně neprojevuje.