Byť takřka celá planeta odsoudila naprosto přemrštěný svistot španělských policejních obušků tuto neděli, je jasné, že by jen málokdo byl ochoten uznat Katalánsko coby nový stát na mapě světa.

Což si ovšem lidé v Barceloně a okolí nejenže nejsou ochotní moc přiznat, nýbrž se snaží sami sebe přesvědčit, že by jim mohla přiskočit na pomoc třeba Evropská unie, když už nikdo jiný.

Je to bláhová představa. Brusel sice hlásí, že by maximálně tak mohl pomoci s "mediací" − vždyť jak jinak se asi má k věci postavit, když centrální vláda v Madridu a regionální v Katalánsku shodně přiznávají, že spolu už vůbec nekomunikují. Jenže mediace, čili zprostředkování, samozřejmě zdaleka ještě neznamená podporu, natož uznání.

Postoj Bruselu či obecně Evropské unie zní, že je nutné zachovat ústavní pořádek. A ten, připomeňme, ve španělském případě nedává žádnému regionu právo na sebeurčení. První bod pomyslného desatera pro úspěšné vyhlášení nezávislého státu tedy Katalánci fatálně nezvládli. Nemají ničí sympatie.