Drahé máslo, symbol bezradnosti

Pro značnou část spotřebitelů je máslo, navzdory existenci celé řady různých značek, prostě jen komodita, ať už ji vyrábí kdokoliv. Při nákupu tak sledují maximálně datum spotřeby a samozřejmě cenu. Zřejmě proto má výrazné zdražení másla, které přišlo v posledních měsících, tak magickou moc. Současně to vysvětluje, proč krátce před volbami máselným praporem mává řada politiků, včetně premiéra Sobotky. Vysvětluje, ale neomlouvá.

Premiérův nápad pověřit kontrolou cenové politiky supermarketů Specializovaný finanční úřad je prozatímním vrcholem celého divadla. Dá opravdu práci najít v něm jinou než populistickou logiku. Je cena másla regulovaná? Snad i dnešní osazenstvo Strakovy akademie ví, že není. Už víc než 26 let. Je strategickou komoditou? Zřejmě ano, když ji najdeme ve skladech Správy státních hmotných rezerv. To je však spíše reziduum vyvolané vzpomínkami na hladové válečné roky. Víc než o racionální přípravu na mimořádné situace jde o drahý stroj na výrobu másla nižší jakosti (do skladů putuje čerstvé, to se zmrazí a po roce až dvou se s výraznou ztrátou prodá jako stolní), ale stát ho má k dispozici. Tvrdit, že jsme ve stavu "máselné nouze", a poslat na trh stovky tun másla se ale ještě nikdo neodvážil a snad si netroufne ani před Vánocemi, kdy má cena (podle těch, kdo mají na její výši zájem) dosáhnout vrcholu. Vlastně v tu dobu už to nikoho ani nenapadne, bude po volbách.