Uber v Londýně skončí, rozhodly tamní úřady. Ne hned a možná se rozhodnutí ještě podaří zvrátit. Pro nás v Česku však přichází jako na zavolanou. Proti firmě znovu protestují pražští taxikáři a viní magistrát z toho, že s "uberáři" nemají rovné podmínky. Dokonce už došlo na facky a na výhrůžky. Možná se budou zase blokovat ulice.

Londýnský verdikt, byť zatím nepravomocný, je argumentem proti Uberu. V Praze je však debata složitější, a to vinou tragické úrovně zdejší taxikářské branže. I do zahraničních průvodců se dostalo, že pražští drožkáři jsou vyhlášeni svou nepoctivostí, arogancí a nekvalitními službami. Žádná politická garnitura ve vedení města s tím od roku 1990 nedokázala nic udělat.

Změnu paradoxně přinesl až Uber a jeho následovníci. Jízda taxíkem se z adrenalinového zážitku stala běžnou službou, kde platí staré dobré "zákazník je pán". Předtím desítky let platilo, že pánem byl oteplákovaný hulvát za volantem s nahlas puštěným Rádiem Blaník.

Dnes Uber není zdaleka sám, na trhu funguje obdobná služba Taxify, původem z Estonska, nebo české Liftago. To se od zmíněných liší tím, že zprostředkovává jízdy pouze licencovaným taxikářům, a tedy nijak neporušuje existující zákony. Podobá se jim v dobrém: tím, že umožňuje hodnocení taxikářů (i pasažérů), a tak logicky tlačí služby k vyššímu komfortu a celkové kvalitě.

Uber urazil za posledních zhruba pět let cestu od "obdivované" společnosti ke "kontroverzní" nebo rovnou "zatracované". V USA, kde v San Francisku vznikl, mu pověst kazí celá řada skandálů včetně sexuálních. V cizině včetně Česka či Británie provokuje Uber balancováním na hraně zákonů za využití právních kliček a agresivního lobbingu. Nabízí levnou a stále celkem kvalitní službu, byť nespokojenost roste. I v Praze.

Přesná čísla nejsou k dispozici, ale je skoro jisté, že tu Uber prodělává. Stejně jako jinde "pálí" peníze investorů děsivým tempem jednotek miliard dolarů ročně, což je vedle obcházení zákonů jeho druhá, čistě ekonomicky vzato "neférová" výhoda. Uber to pochopitelně nedělá nezištně, nýbrž proto, aby dobyl co největší trh.

Uber začal jako hodný hoch, tak jsme si ho oblíbili, ale dnes je bezohledným pistolníkem stojícím mimo zákon. Není to proto, že by se vymkl kontrole. Je to proto, že mu nic jiného nezbývá. Řítí se údolím smrti, kde mu jdou po krku úřady, konkurence i prodělávající byznys. Na konci údolí smrti čeká budoucnost s novými pravidly i zákony, které si vynutí technologická disrupce. Spočívající mimo jiné v nástupu samořiditelných aut.

Uber je vrcholkem ledovce sdílené ekonomiky. Nad hladinou je dnes ještě vidět služba Airbnb, konkurující hotelovému byznysu, kterou dnes mnozí Pražané viní z rostoucích cen bytů a ze snížení komfortu bydlení pro obyvatele centra města. I tady se firmě vyčítá obcházení zákonů a neférová výhoda vůči konkurenci.

Ale větší část ledovce je skrytá pod hladinou. "Uberizace" se může dotknout celé řady dalších oborů. Podle dva roky staré studie společnosti Gartner by v roce 2025 mohlo jít celosvětově o byznys velikosti 350 miliard do­larů. A střetů nového se starým světem bude přibývat, ne naopak.

V první vlně křičí taxikáři či hoteliéři, ale v té druhé to už může bolet například i výrobce aut. A to je zatraceně mocný a politicky proponovaný průmysl. Nástupem robotů a umělé inteligence budou ohroženy základy dnešní ekonomiky, tak jak je známe. Dnešní akademické debaty například o zdanění robotů jsou jen takovým neškodným tanečkem na úvod.

Spor o Uber není příběh jedné zlobivé a neposlušné firmy, které je třeba dát za uši. To by nebylo zas tak těžké. Je to problém budoucnosti, která − jak je jejím dobrým zvykem − přichází dřív, než jsme na ni připraveni.

Související