Od našeho zpravodaje z Berlína - Emmanuel Macron ve svém sídle v Elysejském paláci nejspíš po oznámení výsledků německých parlamentních voleb vydechl zklamáním. Nová německá vláda může být k plánům Francie na další integraci Evropské unie méně vstřícná než dosavadní velká koalice, tedy spojenectví konzervativní unie CDU/CSU a sociálních demokratů (SPD).

"Velká koalice v Německu by byla Francii víc nakloněná," tvrdí v analýze voleb rovněž pařížský Institut Jacquese Delorse.

Francouzský prezident Macron si to nejspíš dobře uvědomuje. "Jestli se Merkelová spojí s liberály, je se mnou konec," prohlásil údajně podle deníku Le Monde nedávno v okruhu svých blízkých spolupracovníků.

komentář martina ehla: Strašák nemizí, ale mění svoji podobu
Šéf zahraniční rubriky Martin Ehl.

Liberální Svobodná demokratická strana (FDP) do vlády skutečně míří.

Její koalice s vítěznými křesťanskými demokraty kancléřky Angely Merkelové a Zelenými je jedinou variantou, která má po volbách většinu.

Tedy pokud si sociální demokraté nerozmyslí odchod do opozice, který oznámili v reakci na
svou drtivou volební prohru.

Odlišné pohledy na integraci

Strany CDU, FDP i Zelení jsou tradičně proevropské. Liší se ale v pohledu na to, jak konkrétně by měla evropská integrace pokračovat.

Prezident Macron přitom už v úterý oznámí své návrhy na to, jak by se měla eurozóna dál integrovat. Nejspíš bude žádat vznik společného rozpočtu pro země platící eurem, vznik funkce společného ministra financí nebo ustanovení zvláštního parlamentu pro státy s jednotnou měnou.

Macron je přesvědčen o tom, že eurozóna je nejdůležitější součástí Evropské unie a její členové by se měli integrovat mnohem úžeji než dosud.

Liberálové z FDP ale nechtějí, aby podobné plány vedly k nárůstu přerozdělování mezi členskými zeměmi eurozóny.

"Cokoliv, co by směřovalo k finančním transferům na evropské úrovni, je pro nás nepřekročitelnou překážkou," tvrdí šéf FDP Christian Lindner. Například zřízení funkce společného ministra financí by podpořil jen tehdy, pokud by měl takový člověk na starosti dohled nad dodržováním pravidel týkajících se rozpočtových schodků. V případě, že by ministr mohl rozdělovat finanční podporu zemím, jež zasáhla krize, byla by FDP proti.

Strana Zelených naproti tomu prohloubení integrace eurozóny jednoznačně podporuje. Dosavadním německým vládám vyčítala, že kladly příliš velký důraz na rozpočtové škrty, čímž podle Zelených ekonomicky dusily oslabené země na jihu eurozóny. Podobně to vidí i sociální demokraté − proto Macron lituje jejich odchodu z vlády.

CDU zatím zaujímala kompromisní postoj. Například možný společný rozpočet pro eurozónu si kancléřka Merkelová představuje tak, že by z něj země měnové unie mohly čerpat podporu jen v tom případě, pokud by zároveň prováděly důkladné reformy své ekonomiky. Merkelová taky mluví jen o malém rozpočtu, zatímco Macron chce, aby byl výrazně větší, než je současný společný rozpočet celé EU. Ten představuje zhruba jedno procento hrubého domácího produktu osmadvacítky.

Přístup k EU a k eurozóně tak může být jednou z řady oblastí, v nichž budou koaliční jednání mezi CDU, FDP a Zelenými velmi složitá. "Liberálové v předvolební kampani silně odmítali další solidaritu v rámci eurozóny," upozorňuje Daniela Schwarzerová, ředitelka Německé společnosti pro zahraniční politiku. Zároveň ale odhaduje, že politici nakonec najdou kompromis.

"Přestože protievropská Alternativa pro Německo ve volbách uspěla, má za sebou jen malou část Němců. Stále tu platí velmi široký konsenzus, že německé zájmy nelze hájit osamoceně proti ostatním, ale jen v rámci evropské spolupráce."

Německo se s Francií domluví

Otázkou je, na jakém konkrétním kompromisu ohledně evropské politiky by se CDU, FDP a Zelení mohli dohodnout. Z tohoto pohledu si prezident Macron datum svého chystaného velkého projevu o budoucnosti Evropy nejspíš zvolil záměrně. "Není to náhoda, chce ovlivnit koaliční jednání v Německu," říká Claire Demesmayová, kolegyně Schwarzerové z Německé společnosti pro zahraniční politiku.

Demesmayová upozorňuje, že Macron nemluví pouze o změnách ve fungování EU a eurozóny, ale už zahájil bolestivé hospodářské reformy doma ve Francii. V rekordně rychlém čase po svém zvolení například prosadil reformu trhu práce, která má ulevit firmám a podpořit zaměstnanost.

"Macron chce pro Francii získat zpět důvěryhodnost a ostatním zemím ukázat, že s francouzskou ekonomikou skutečně něco udělá," říká Demesmayová.

Podle všeobecného očekávání bude v takovém případě Merkelová ochotná vyjít Macronovi aspoň částečně vstříc. "Z německého pohledu je nejdůležitější, že ve Francii je teď skutečná vůle zavést reformy. Vidíme, že Paříž se chystá splnit své domácí úkoly, jak trochu arogantně říkáme. Pak je možné bavit se o změnách na evropské úrovni," shrnuje Barbara Lippertová z německého Institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti.

Lippertová proto očekává, že se Německo a Francie nakonec domluví na společném plánu, jak s evropskou integrací dál pokročit. "Končí doba, kdy se Evropská unie neustále věnovala jen boji s krizí. Přecházíme do období, kdy se bude zvažovat, jak by měla unie vypadat zhruba za čtyři až pět let."

Berlín a Paříž samy o sobě nemohou nic prosadit, potřebují i hlasy dalších zemí. Ostatní státy EU včetně Česka se tak budou muset rozhodnout, jak se k chystané další vlně integrace postaví.