Dva agilní důchodci se baví v pražské tramvaji. "Koho budeš volit?" ptá se jeden. "No ty, co tady dvacet let kradli, určitě ne," odtuší druhý. "Tak koho?" "Bolševiky nemůžu, tu hrůzu si pamatuju ještě dost dobře. Babiše taky ne, fabrikant, co tvrdí, že je sociální, je lhář…" "Tak koho teda?!" "No… asi toho… Okamuru!" Rozhovor, který reálně proběhl, může reprezentovat širší fenomén. Tomio Okamura, objektivně xenofob, eurofob a populista, představuje pro mnoho nespokojených lidí, samozřejmě nejen důchodců, jediný "autentický" a "nezprofanovaný" protest. Je dost důvodů domnívat se, že politik, který dovedně pracuje se strachem z migrace a dokáže se tvářit jako jediná skutečná alternativa, míří výš než k šesti sedmi procentům, jež mu přiznávají výzkumy.

Indicie? Okamura si vede nejlépe ze všech českých politiků na sociálních sítích. Stránku SDP − Tomio Okamura sleduje 265 tisíc lidí. Na to nemá ani Andrej Babiš, jehož osobní profil je na polovině tohoto počtu. Okamura tak úspěšně oslovuje mladé lidi, což dobře ilustrují výsledky projektu "studentské volby". Na učilištích Okamura suverénně vyhrál ziskem 29 procent hlasů. Mimoto Okamura výborně zvládá žánr "beseda před venkovskou hospodou" a úspěšně oslovuje starší lidi, kteří na sociálních sítích nejsou. Dokáže tak zaujmout voliče napříč generacemi.

Okamurovo kouzlo spočívá v tom, že nabízí protestně, ba negativisticky naladěným voličům to, co u ostatních stran nenajdou: vlastní konspirativní svět. Žádná partaj neobsluhuje tak dokonale skupinu, která by se dala nazvat čtenáři konspiračních webů a která čítá stovky tisíc lidí. Okamura si dává záležet na tom, aby zdůraznil, že všichni kromě něj lžou, že "oficiální" média jsou cenzurovaná… Když si promluvíte s lidmi u jeho volebních stánků, zjistíte, že zhusta žijí ve zvláštním vesmíru. Zcela běžně uslyšíte, že v Česku jsou statisíce migrantů a že nám to vláda a oficiální média tají. Nevyvrátíte jim to, prostě tomu věří. Okamura osobně tenhle nesmysl netvrdí, ale pronáší věty typu "všichni víme, že nám Sobotka a Babiš posílají další nelegální migranty mimo kvóty", takže své voliče v jejich vidění světa utvrzuje. Dovedně je uzavírá do konspirativní bubliny, uvnitř které je děsí, a zároveň jim nabízí záchranu. Může tak přitáhnout nakonec i ty, kdo jsou naladěni tak protisystémově, že zatím vůbec nevolili, podobně, jako se to povedlo v Německu AfD.

Okamura vystihl, že se celková nálada ve společnosti mění. V celé Evropě se prosazuje proti konceptu lidských práv identitární diskurz. Ultrapravice posiluje. U nás se sice zdá, že by to mohlo být potlačené tím, že si extrémně protimigrační a protimuslimskou rétoriku osvojily skoro všechny demokratické strany a z extrému se tak stala norma. Ovšem pozor. Vzpomeňme na slovenské volby v roce 2013. Tam premiér Robert Fico tak silně brojil proti migraci, až voliče vyděsil natolik, že se poohlédli po skutečném sekáči. A otevřený fašista Kotleba získal osm procent. Poptávka po něčem, co je extrémnější než extrém, bude i u nás. Okamura může jít dokonce ještě výš než Kotleba. Nemává přímo svastikou, takže je sice dost extrémní na to, aby se lišil, ale zároveň dost přijatelný, aby ho mohl nakonec volit kdekdo. Legitimitu čerpá přímo z nejvyšších míst. Miloš Zeman se ho nejenže neštítí, ale dokonce doporučuje své privátní partaji SPO (dříve Zemanovci), aby s ním uzavírala koalice. S nadsázkou se dá říci, že každý volič Miloše Zemana je potenciálním voličem Tomia Okamury.

Ano, můžeme si dělat legraci z toho, že strážcem české identity je poloviční Japonec, ale může nám rychle dojít humor. Mix razantní, jednoduché odpovědi na otázky migrace a uspokojování poptávky po "skutečném" protestu dává Okamurovi netušený potenciál. Netušený proto, že je možné, že řada lidí vůbec nepřiznává, že Okamuru bude volit. Ne proto, že by se báli perzekuce nebo se za to styděli. Ale chtějí to establishmentu nandat, takže nespolupracují ani s agenturami, které považují za jeho součást. Hlas pro Okamuru si schovávají jako formu partyzánského útoku ze zálohy. Prognóza: Okamura je černým, nebo lépe řečeno hnědým koněm letošních voleb.