Nadšení Čechů pro škodolibé pitominky nezná mezí. Dalším důkazem v řadě je veřejný volební účet Miloše Zemana, ze kterého se stalo něco mezi seznamkou, bazarem, deskovou hrou a diskusním fórem zároveň.

Internetový bankovní výpis nahradil několik služeb najednou a aktivním přispěvatelům ani nevadí, že nejdřív musí poslat prezidentovi na účet pár drobných, aby se do velkolepé sabotérské hry mohli zapojit. Každý halíř za tu legraci stojí.

Podobné "znesvěcení" nástrojů, jež původně měly úplně jiný účel, se děje i v jiných státech. Ale Češi v tom vedou. Vždycky najdou nějakou skulinu nebo okolnost, na kterou tvůrci nemysleli.

Manažeři mezinárodních firem si pak někdy vybírají český trh k otestování nových služeb, protože když je neobrátí na hlavu Češi, tak nejspíš nikdo. "Centrála nám psala, že jsme se s tím seznamem připomínek zbláznili. Tak jsme odpověděli, že to můžou risknout, ale ať se pak nikdo nediví," řekl mi před pár lety během jedné konference manažer finanční společnosti. Mateřská firma prý sice ještě zkoušela vzdorovat, ale nakonec plánovaný systém upravila, aby odolal i Čechům.

S národní vynalézavostí se koneckonců musela poprat i Fio banka. Uživatelé rychle objevili, že při poslání jednoho eurocentu na Zemanův účet se z něj automaticky strhne dvacetikorunový poplatek za příchozí zahraniční platbu. Úspěšně tak začali snižovat zůstatek.

Banka raději zasáhla a oznámila, že u volebních transparentních účtů žádné poplatky účtovat nebude. Další příklad, jak rutinní věc obrátit proti původnímu smyslu. Banka si pohlídala, aby do textového políčka se zprávou pro příjemce nešly vložit škodlivé kusy kódu nebo aktivní odkazy, které by celý systém rozbily. Ale evidentně ji nikdy nenapadlo, že by někdo systematicky zneužil proti majiteli účtu její ceník.

To všechno se odehrálo v rozmezí pouhých dvou dnů od chvíle, kdy Zemanův tým účet založil.

Ale i přes tato opatření na internetovém bankovním výpisu Miloše Zemana rozhodně není nuda. Zprávy pro příjemce posloužily jako místo pro distanční šachovou partii nebo pro hru Lodě ("Voda, střílím na E5"). Někdo si vzpomněl na doby textové grafiky na jednoduchých počítačových terminálech a obětoval malou částku na to, aby na Zemanově účtu nakreslil japonskou animovanou příšerku Pikaču.

Nechybí typický slovní humor: "Bavit se na jeho účet dostává nový rozměr." Jiný škodolibec poslal Zemanovi dílo Egona Bondyho. Vtipkuje se o sbírání víček, prověrkách hradního kancléře i "granulkách pro Ovčáčka". Další si přejí rozšířit textové zprávy o grafické smajlíky, chtějí automatickou konverzi na rubly, posílají pozdravy z dovolené nebo propagují své webové stránky.

Jiní vtipálci obětovali čas a energii na to, aby vytvořili speciální weby věnované statistické analýze Zemanova účtu. Během jednoho týdne vznikly nejméně dva, Transparentní MilošMilošův účet. Na prvním se rozjelo hlasování o nejlepší hlášku. Vede pozdrav z dovolené od Péti, který "nemůže najít poštu".

Na druhém je průběžná analýza přijatých částek, největších podporovatelů nebo přehled inzertních nabídek. V době uzávěrky tohoto sloupku bylo na účtu přes 300 tisíc korun, z toho největší jednorázový dar byl 50 tisíc. "Haléřoví záškodníci" přispěli necelé tři tisíce, průměrně zhruba korunu na osobu.

Se stejně svéráznou formou nesouhlasu se před pěti lety potýkal tehdejší prezidentský kandidát Jan Fischer. Ještě před ním, v roce 2008, zkoušeli odpůrci haléřovými transakcemi doběhnout protiradarové hnutí Ne základnám. V obou případech šlo ale hlavně o bankovní poplatky strhávané za malé příchozí platby, které nakonec banka vrátila.

Zemanův případ je rozměrem a dosahem sabotovaného veřejného účtu unikátní. U kandidátů Jiřího Drahoše a Marka Hilšera se podobné pokusy objevily také, ale jen ojediněle. Michal Horáček transparentní účet má, ale platby od veřejnosti nepřijímá, kampaň si financuje sám.

Kdo by to byl řekl, že se hradnímu týmu jeho komunikace vrátí se sílou vichřice zrovna na nejcitlivějším místě. Jestli bude veselo i dál, uvidíme všichni v půlce ledna.