Brněnskou vilu pana architekta Skrušného jsem znal z moha fotografií, když jsme se však na udanou adresu vypravili kvůli rozhovoru, ani jsme netušili, jaké nás čeká dobrodružství. Taxikář nevěděl, kde zastavit, a ani náš fotograf, který zdejší ulice celkem dobře znal, netušil, že zde vůbec nějaká vila stojí. Teprve až když Petr Skrušný vyšel na ulici, která rozhodně nepůsobí jako ideální místo pro život, a pustil nás do svého světa za starou, posprejovanou zeď, odhalil se nám svět klidu, bezpečí a krásné architektury snoubící beton, sklo, trávu a modravou plochu podlouhlého bazénu.