V České republice máme přes čtyři miliony bytových jednotek a více než jeden a tři čtvrtě milionu rodinných a bytových domů, z toho přes 1,55 milionu, tedy většinu, představují domy rodinné. Podle údajů Českého statistického úřadu je průměrné stáří bytového fondu okolo 50 let (49,8 roku u RD a 52,4 roku u domů bytových).

Celková spotřeba energie v budovách přitom obecně představuje zhruba 30 % celkové konečné spotřeby energie, což představuje značný potenciál nejen energetických, ale v konečném důsledku i finančních úspor. Rekonstrukce a modernizace přinášející nejenom obnovu, ale i snížení spotřeby tak mají značnou podporu i ze strany státu. Kromě ekonomických přínosů totiž taková opatření mají také značný ekologický potenciál v podobě ušetřené, tedy přesněji nespotřebované energie, potažmo ve snížení emisí CO2 a dalších znečištění.

Ve většině případů je však hlavním důvodem rekonstrukce nedostatečný morální a technický stav objektu, tedy zlepšení úrovně bydlení, a snížení tepelných ztrát, tedy úspora provozních nákladů. Zpravidla je vhodné uvažovat o rekonstrukcích většího rozsahu v intervalech 15 až 25 let.

Ekonomika především

Na provozu budov má největší nákladový podíl teplo na otop a ohřev vody (TV - teplé užitkové vody). Výdaje za energie tak tvoří velkou část rodinných rozpočtů. Cena tepla a celkové náklady na vytápění jsou pro mnohé rozhodujícím kritériem pro rekonstrukci.

Rekonstrukce domu, bytu a řešení systému vytápění by mohly mnoha domácnostem v budoucnu výrazně pomoci stlačit výdaje za energii na 10 a méně procent z celkových výdajů domácnosti bez zásadního snížení životního standardu.

Ekonomicky nejefektivnější je totální rekonstrukce provedená podle inteligentního projektu. To však naráží na nedostatek jednorázových finančních prostředků, proto se stát snaží napomoci především prostřednictvím dotací. Ty v posledních letech vycházejí vstříc i snižování energetických ztrát v postupných krocích. Rekonstrukci tak lze rozložit i do více let.

V případě postupných rekonstrukcí s cílem dosažení úspor je logicky potřeba se nejprve soustředit na úpravy s největším efektem úspor a návratností vložených prostředků. Následné úspory totiž mohou i výrazně pomoci se shromážděním prostředků na další fáze rekonstrukce. Z hlediska velikosti budoucí úspory provozních výdajů na různé formy energie je třeba se zaměřit nejprve na teplo, které ve výdajích za energii zpravidla vede. Jako další pak lze řešit elektřinu a vodu, popřípadě informační systémy.

Při snahách o úspory tepelné energie je obvykle vhodné řešit problematiku v následujícím pořadí:

- zdroj tepelné energie pro ohřev vody a vytápění,
- snížení tepelných ztrát stavebními otvory (okna a dveře),
- snížení tepelných ztrát střechou,
- snížení tepelných ztrát svislými stěnami,
- tepelné ztráty podlahou nad zemí,
- snížení tepelných ztrát výměnou vzduchu,
- snížení tepelných ztrát v odpadní vodě,
- energeticky úsporné ochlazování vnitřních prostor v parných letních dnech (klimatizace).

Zajištění tepelné pohody osob přebývajících uvnitř objektu je provozně nejnákladnější činností. V zimě je třeba topit, v létě naopak chladit. Topení je technicky jednodušší než chlazení a přináší v našich klimatických poměrech větší efekt než chlazení, proto je třeba jej řešit přednostně. Nicméně důležité jsou i náklady na ohřev vody, které jsou zpravidla na druhém místě v pořadí objemu ročních provozních nákladů objektu.

Teplo je třeba zajišťovat efektivně

Vytápění a ohřev TUV představují nejnákladnější položky v rozpočtu domácností. Na prvním místě je tedy třeba řešit zdroj tepelné energie včetně otopné soustavy. Jakákoliv varianta rekonstrukce zastaralého zdroje vychází řádově efektivněji než pouhé zateplení objektu. Svou roli zde sehrává snižování tepelné účinnosti vlivem stárnutí tepelných zdrojů, ale díky značnému technologickému rozvoji i posouvání hranic ekonomiky nejmodernějších zařízení pro vytápění a ohřev vody.

V případě bytových domů lze přechodem z centrálního zdroje tepla (CZT) na vlastní plynovou kotelnu obvykle ušetřit 30 až 40 % provozních výdajů na teplo. Plynová kotelna je investičně relativně levná záležitost, dvakrát až třikrát finančně náročnější investicí jsou tepelná čerpadla. Ta však mají provoz až dvakrát levnější než plynová kotelna, a z dlouhodobého hlediska tak mohou představovat ekonomicky podstatně zajímavější cestu.

Samostatnou kapitolu tvoří kogenerační jednotky, které ze zemního plynu vyrábějí nejen teplo, ale také elektrickou energii. Jejich použití je tedy vázáno na plynovou přípojku. Jedná se však o investičně a administrativně nejnáročnější technologii, která se hodí tam, kde se spotřebovává současně teplo i elektřina s delší dobou využití maxima dodávaného tepelného a elektrického výkonu. Jinými slovy to znamená, že se tato investice vyplatí při stabilních odběrech dosahovaných například u velkých objektů, bytových domů či hotelových komplexů a především tam, kde lze tepelnou energii zužitkovat i v letních měsících, například ohřevem bazénu a užitkové vody.

Nejefektivnější, ale také investičně nejdražší způsob vytápění menších objektů typu rodinných domů představuje vytápění pomocí tepelných čerpadel. Ta mohou být trojího druhu - vzduch-voda, země-voda a voda-voda. Vhodnost jejich volby je vždy závislá na dostatečně levném, nízkopotenciálním zdroji tepla jako primárního zdroje energie. Z hlediska pořizovacích nákladů je nejlevnější variantou vzduch-voda, nehodí se však pro každý objekt a každou oblast. Ideální je tam, kde lze vystačit s malými rozdíly teplot uvnitř a vně budovy, tedy tam, kde jsou vyšší venkovní teploty. Kupříkladu pro vytápění objektů v horských oblastech tedy příliš vhodná není.

Nevýhodou tohoto typu čerpadel je navíc poměrně hlučná venkovní jednotka, což může být pro okolí nepříjemné, i když se hlučnost dá zmírnit technickými opatřeními. Pro rodinné domy se doporučují tepelná čerpadla země-voda, voda-voda, jedná se však z pohledu vstupních nákladů o dražší řešení.

Zateplení pláště budovy

Efekt zateplení nelze redukovat jen na úsporu tepelné energie na vytápění, ale je třeba ho vidět i ve vysunutí nulové izotermy ze zdiva a v zamezení tepelným mostům v problematických místech objektu (nad okny, v rozích, ve spárách mezi panely apod.). Je známá věc, že po výměně starých dřevěných a nedobře těsnících oken za nová plastová se v bytě zvýší vlhkost, objevuje se srážení vlhkosti a plesnivění stěn na straně interiéru.

Zateplení obálky budovy zamezí tepelným mostům, a tím i plesnivění rohů a míst okolo oken. Zateplení obecně zvyšuje životnost skeletu budovy, zvyšuje estetickou úroveň fasády (neplatí u historických budov) a zlepšuje vnitřní tepelnou pohodu. Určitou nevýhodou je, že pouhá prostá návratnost investice do zateplení vychází více než předpokládaná životnost nové fasády. Proto bývá obvykle vhodné tento krok spojit s krokem předchozím, kdy snížení úniků tepla z budovy snižuje i nároky na výkon topného systému, a tedy i jeho pořizovací cenu.

Reálně dosažitelné úspory energie ovlivňuje zejména:

- kvalita oken,
- osazení oken do konstrukce,
- tloušťka tepelné izolace a kvalitní provedení zateplovacího systému,
- způsob zabudování tepelných izolací do konstrukce (kotevní systém),
- eliminace tepelných mostů,
- dodržení technologických postupů,
- vyregulování otopné soustavy,
- nastavení energetického managementu v budově.

Než začneme objekt zateplovat, je nutné nejprve utěsnit spáry, zejména v panelových domech. Z izolačních materiálů se používá minerální vata a fasádní polystyren, který je oproti klasickému těžší a tvrdší. Obecně platí, že je třeba použít takovou vrstvu izolačního materiálu (tloušťku izolační vrstvy), aby koeficienty prostupu tepla a vodivosti souhlasily s hodnotami udanými tepelně technickou normou pro daný objekt.

Zateplením můžeme zvýšit energetickou třídu obálky budovy, a tím pádem zlepšit třídu energetické náročnosti budovy (PENB, tzv. štítkem). V případě prodeje pak za objekt inkasujeme více, v případě pronájmu by se investice měla vracet v podobě vyššího nájemného.

Náklady na komplexní zateplení jsou příznivější v případě bytových domů, kdy na bytovou jednotku vychází celkový náklad zhruba 150 000 korun, v případě rodinných domů je to přibližně 350 000 korun.

Ekonomický užitek zateplení roste s dobou využití objektu, životností, kvalitou aplikovaného zateplovacího systému a cenou energie. V tomto smyslu je ekonomicky nejvýhodnější zateplení plně využívaného objektu s vysokými tepelnými ztrátami a vysokými provozními náklady.

Teplo uniká i stropem a podlahou

Mnoho tepla obvykle uniká stropy a střechou. Ve všech případech, tedy jedná-li se o střechu plochou, sedlovou či vazbovou, proto platí: izolovat, izolovat, izolovat. Krytina, paropropustná fólie, tepelná izolace, parotěsná zábrana a sádrokarton - tak zhruba by měla vypadat skladba izolace střechy.

Vodítkem by mělo být dosažení hodnot tepelné pohody daných normou. V podstatě jde o dosažení parametrů, jako jsou teplota vzduchu pro danou místnost, vlhkost vzduchu (55-60 %), rychlost proudění vzduchu (až 2-3 m/s) a teplota stěny a okolních předmětů. Správná tepelná izolace je tedy pro udržení tepelné pohody důležitá.

Jelikož se jedná o investice vyššího řádu, je dobré se řídit hlediskem návratnosti. V každém případě bychom se měli obrátit na odbornou firmu, která má s danou problematikou zkušenosti.

Tepelná ztráta podlahou je velká, pokud pod sebou podlaha nemá dostatečnou izolaci. Rozhodneme-li se pro vyhřívanou podlahu, musí být izolace pod rozvody kvalitní. Vrstva pod betonem by měla být 10 až 12 cm, protože je třeba zabránit tomu, aby se teplo šířilo do země.

Podlahové vytápění představuje v rámci rekonstrukce bytu velký stavební zásah, navíc má svá omezení: povrchová teplota podlahy je normativně omezena, a tím i teplota topné vody. Pokud by byla výrazně vyšší, dlažba se zvedne.

Při tomto způsobu vytápění je nutné mít topný rozvodný systém rozdělen na dva okruhy podle teploty vody, jeden pro klasické topné médium, druhý pro vytápění podlahy. Podlahové vytápění se hodí pro nízkoteplotní otopné zdroje, jakými jsou například tepelná čerpadla.

Větrání a rekuperace

V současné době řada firem propaguje hermetizaci (uzavření) objektu jako nejlepší cestu pro minimalizaci tepelných ztrát, dosažení úspor, a dokonce zdravého prostředí. Proti tomuto řešení nelze nic namítat jen v případě, že bude zajištěna dostatečná a pravidelná, ideálně průběžná výměnu vzduchu v místnosti. Ta je dána hygienickým předpisem.

Musíme tedy často větrat, nicméně málokdo má v tomto ohledu dostatečné návyky, v zimě se nám obvykle tak často nechce, a navíc výměna vzduchu by ze zdravotních důvodů měla probíhat i v průběhu noci. Řešením je tak zajištění cirkulace vzduchu prostřednictvím řízeného větrání, ideálně s rekuperací, tedy s technologií, která dovede v zimě tepelnou energii odpadního, tedy odcházejícího vzduchu předat vzduchu čerstvému a v létě naopak.

Nejčastějším parametrem větrání místnosti je výměna vzduchu, která určuje, kolikrát za hodinu se vzduch v místnosti nahradí (vymění) čerstvým vzduchem. Minimální hodnota (je vyžadována hygienickými předpisy a platí i pro bytové jednotky) je 0,5.

30 %
Spotřeba energie v budovách představuje zhruba třetinu celkové konečné spotřeby energie.

150 000 korun
Náklady na komplexní zateplení bytových domů vyjdou v přepočtu na bytovou jednotku zhruba na 150 tisíc korun.

350 000 korun
Náklady na komplexní zateplení rodinného domu mohou dosahovat 350 000 korun.

Smart
Při větší rekonstrukci se vyplatí myslet i na instalace takzvaně chytrých technologií, které přinášejí do bydlení novou dimenzi.

10 %
Až natolik lze v extrémních případech stlačit náklady na bydlení zásluhou vhodných úprav.

Základním důvodem pro instalaci systému řízeného větrání je vytvoření kvalitního vnitřního prostředí s dostatkem čerstvého vzduchu, nízkou hladinou CO2 a nízkou prašností, snaha o omezení hluku a vyloučení příliš nízkých či příliš vysokých vlhkostí. Díky rekuperaci tepla do budovy v zimě neproudí nepříjemně chladný, ale již předehřátý vzduch, v létě pak naopak do budovy nevniká horký vzduch, což snižuje potřebu využití klimatizace. Dosahuje se tak větší tepelné pohody za výrazného snížení nákladů na ohřev či chlazení. Rekuperace však představuje i nemalou investici, i když nabídka větracích systémů se rozšiřuje a zlevňuje, a návratnost investice se tudíž zkracuje.

Energeticky pasivní dům má až 6x nižší náklady na vytápění, ale současně také nabízí výrazně vyšší kvalitu vnitřního prostředí. Pokud bychom pominuli veškeré ostatní výhody a počítali jen úsporu energie, mají dobře navržená opatření návratnost 15-20 let, a to představuje zajímavý výnos ve výši pěti až sedmi procent. Systém řízeného větrání vytvářející zdravé vnitřní prostředí je navíc investicí do zdraví. Nutno říci, že kromě ekonomických argumentů závisí toto rozhodnutí i na životní filozofii investora.

Kolik lze ušetřit a návratnost investic

Uvádí se, že správným provedením výměny oken, kvalitním zateplením a nastavením otopné soustavy lze reálně dosáhnout úspory energie ve výši 40 až 55 % původní spotřeby energie. To je však možné vždy jen v komplexu opatření.

Komplexní renovací objektu na vysoké kvalitativní úrovni blížící se standardům nízkoenergetických a pasivních budov lze zateplením a výměnou oken teoreticky dosáhnout úspor až 75 %. V běžné praxi však energeticky úsporná opatření nejsou navrhována a prováděna na takto vysoké úrovni, reálně dosažitelná úspora se tedy blíží hodnotě 50 %. Pokud chybí kvalitní optimalizace projektu v průběhu návrhu a nedodrží se závazné technologické postupy při výstavbě, je dosažení této úspory ze spotřeby tepla na vytápění pouze teoretickým předpokladem, nikoliv reálným.

Tepelně technickou sanací obvodového pláště budov, tj. zateplením svislých obvodových konstrukcí (včetně ostění oken a nadpraží), lze snížit spotřebu energie až asi o 20 %, zateplením střechy až o 10 % a výměnou oken za okna s nízkým prostupem tepla dosáhneme úspory cca 25 % energie. Pokud se však po zateplení nevyreguluje otopná soustava, bude úspora energie oproti předpokladu menší, neboť bude docházet k přetápění a následné individuální regulaci teploty nadměrným větráním. Instalací měřicí a především pak regulační techniky lze v bytových domech docílit úspor pět až 15 % (v extrémním případě až 30 %), přičemž návratnost tohoto opatření je velmi rychlá.

Tepelnou izolací potrubí topné vody a rozvodů teplé užitkové vody lze dosáhnout omezení tepelných ztrát potrubí až o 50 % (potrubí TUV a topné vody vedené nevytápěnými prostory), osazením předizolovaného primárního potrubí soustavy CZT, resp. zvýšením tloušťky tepelné izolace potrubí lze uspořit rovněž až 50 % tepelných ztrát potrubí.

Abychom z běžného standardu získali energeticky pasivní byt, potřebné úpravy představují investici ve výši 150 až 200 tisíc korun na byt o rozloze 80 m2. Roční úspory energie se zde dostavují ve výši devět až 12 tisíc korun, což odpovídá návratnosti 15 až 20 let.

Jisté je, že na potenciálu úspor se podílejí jak investiční technická opatření, včetně přirozené výměny zdroje tepla, tak energetický management v širším významu - od zvýšení účinnosti zdroje tepla přes regulaci otopné soustavy a teplot ve vytápěných prostorech po energeticky šetrné chování uživatelů budov. Úspora energie bude tedy záviset i na soužití majitele s instalovanou technikou.

Na co si dát pozor

Jsou to zejména nevhodně zvolené rekonstrukce či technologické postupy. K častým chybám dochází při výměně oken, kdy je třeba dbát na to, aby byl ponechán prostor pro dostatečné zateplení ostění (bočních stran) oken. Na to se často zapomíná, při výměně se stará okna nahradí novými stejného rozměru a při zateplování pak není prostor na umístění dostatečně silné zateplovací vrstvy. Nezbývá než zateplit dvěma třemi centimetry namísto minimálně šesti. Vzniknou tak tepelné mosty.

Výsledek může rovněž znehodnotit neodborná či špatně provedená instalace. Pokud instalujete kvalitní výrobky jako například okna s trojskly nebo systém řízeného větrání, je třeba vyhnout se neodborné instalaci, která může značně znehodnotit předpokládaný výsledek. Rozhodně se tedy vyplatí obrátit se na firmu, která má s těmito technologiemi zkušenost, a neorientovat se jen podle nejnižších nabízených cen. Výsledek za to rozhodně stojí.