Prezidentovým úkolem není moc vykonávat, ale odvracet od ní pozornost. Slavná věta z legendární fantasy Douglase Adamse se může v Česku v lehké obměně stát brzy realitou.

Zcela vážně se debatuje o možnosti, že by demokratické strany po volbách vstoupily do koalice s hnutím ANO − za předpokladu, že by se premiérem stal někdo jiný než trestně stíhaný Andrej Babiš. Znamenalo by to jediné: Česko by mělo loutkového premiéra, vládu by ve skutečnosti řídil Babiš přes esemesky.

Ovšem nikde není psáno, že k téhle právě tak divoké jako pokrytecké variantě musí dojít. Je docela dobře možné, že sliby lidovců, sociálních demokratů, ODS a dalších, že "s Babišem nikdy", vysublimují přesně v momentu, kdy se uzavřou volební místnosti. Vzpomeňme na rok 1998, kdy proti sobě Václav Klaus a Miloš Zeman mobilizovali, aby pak uzavřeli opoziční smlouvu. Nebo na rok 2006, kdy byl v jeden moment tehdejší předseda KDU Miroslav Kalousek ochoten jít do vlády s podporou komunistů.

Stačí zkrátka, když šéfové demokratických stran nakonec řeknou, že "chtějí zabránit horší variantě" (což by mohla být třeba vláda ANO tolerovaná komunisty a okamuristy) a mohou chutě naskočit do vlády premiéra Andreje Babiše stíhání nestíhání. Možností, které mohou nastat, je hodně a můžeme se spolehnout jen na jediné: budeme, jako skoro vždy, překvapeni.

Když už jsme u fantastických možností, tak zmiňme ještě jednu.

Co když partaje budou i po volbách držet slovo, že s ANO jen bez Babiše, a ten vyřeší zapeklitou situaci tak, že ohlásí narychlo kandidaturu na prezidenta?

Ústava říká, že prezident se může zúčastnit jednání vlády, kdykoliv si řekne. Takže Babiš by, při troše kreativity, mohl de facto vládu řídit z prezidentské pozice. A navíc by měl − jako příjemný bonus − zaručenou imunitu. Ano, je to samozřejmě míněno spíš jako vtip. Ale na druhou stranu: vtipů se v české politice zhmotnilo už docela dost.