Když se v centru Drážďan rozhlédnete kolem sebe, máte pocit, že revoluce je za rohem a éra kancléřky Angely Merkelové se chýlí ke konci.

Ale toto mylné zdání vyvolávají jen billboardy a plakáty, kterými se snaží menší partaje kopnout si do letitého hegemona německé politiky CDU/CSU. A pokud to jde, i do kancléřky osobně.

Piráti jí vzkazují, že "Mutti" nemusí vše vědět o jejich soukromí. Liberálové z FDP také se zjevným odkazem na vládkyni Německa tvrdí, že budoucnost musíme tvořit, nejen spravovat. A euroskeptická Alternativa pro Německo Merkelové pro změnu razantně vzkazuje, že euro nelze zachraňovat za každou cenu.

Tak se postupně při procházce Drážďany − či jakýmkoliv německým městem v těchto dnech − dostanete přes všechno to větší či menší okopávání Merkelové až k té úplně bizarní nabídce.

 

merkelová si jde pro jisté vítězství. alternativa pro německo posiluje. vše o německých volbách

Třeba k minoritní Marxisticko-leninistické straně Německa, která se snaží voliče nalákat na třídní boj a vylepuje na plakáty Marxe a Lenina. Či k recesistické straně s jednoduchým názvem Strana, která si libuje v propagování naprosto protikladných slibů.

 

Uznávaný politolog z Evropské rady pro zahraniční vztahy Josef Janning ale doporučuje tento billboardový folklor před volbami vyhlášenými na 24. září přehlížet. Němci si podle něj užívají současný politický status quo a nechtějí nic měnit. "Konec éry Merkelové je pociťován jako otevírání dveří nejisté budoucnosti," vysvětluje stabilní zhruba čtyřicetiprocentní podporu CDU/CSU. Zároveň ale dodává, že to je jen klid před bouří a očekávatelné změny v Německu se jistě dotknou zásadně i Česka.

Klid před bouří

Janning zdůrazňuje, že velká část podpory Merkelové plyne ze strachu Němců z budoucích výzev.

Podle něj Německo sice dokázalo úspěšně modernizovat svůj průmysl a služby, ale další změna už je zase za rohem. Digitalizace a technologické změny postihnou pracovní trh stejně mocně jako předchozí modernizační vlny.

Dále se Německo musí vyrovnat s návratem silové politiky, která opět vtrhla do Evropy a nutí Německo stát se aktivnějším lídrem v Evropské unii.

A nakonec je to migrace. "Mnoho Evropanů si myslí, že se problém vyřeší tím, že ho budeme ignorovat. Němci by se tak taky velmi rádi chovali, ale není to možné, protože tlak na Evropu je z velké části především tlak na Německo," říká politolog.

Přestože mnohé z těchto výzev Merkelová jen sune před sebou, je už celkem nepochybné, že všechny tyto problémy bude po volbách řešit zase ona. Možná opět ve velké koalici s SPD, možná s liberály z FDP, nejméně pravděpodobná z očekávaných variant je "Jamajka", tedy trojkoalice CDU/CSU, liberálů a Zelených. Levicová koalice se ale zdá být prakticky vyloučená.

Sociální demokratka Merkelová

Bývalý šéfredaktor Bildu a někdejší poradce Helmuta Kohla Hans-Hermann Tiedje vysvětluje, proč je nyní Merkelová na cestě ke svému čtvrtému vítězství.

To, co Janning nazývá příjemným udržováním statu quo, on označuje jako "Wohlfühldeutschland", blahobytné a do sebe zahleděné Německo. Merkelová nepředstavuje žádné nové ideje, jen prostě vládne. A to jí pravděpodobně pohodlně bude stačit k obhájení kancléřského křesla.

Principem merkelismu je, že se CDU/CSU podle Tiedjeho stala "druhou sociální demokracií" a ukradla SPD témata, jako je minimální mzda, homosexuální sňatky a podobně.

Tuto tezi podporuje i aktuální porovnání volebních programů všech kandidujících stran novináři z Berliner Morgenpostu. S CDU se nejvíce ze všech stran v Bundestagu paradoxně shoduje nominální lídr levice a politicky největší rival − SPD.

Teprve za sociálními demokraty následují liberálové, kteří by měli mít ke straně Angely Merkelové logicky mnohem blíže.

Česko se bude muset rozhodnout

Podle Janninga ale časy neurčité středové politiky musí skončit. Nehledě na únavu z kancléřky si to žádají změny v Německu i Evropě, které už Merkelová nemůže odkládat. "Pokud Francie překoná s Macronem svoji strukturální slabost, Německo už nebude lídrem Evropy z donucení, ale povede EU v partnerství s Francií," říká Janning.

Politolog také očekává, že pravděpodobné nastartování francouzsko-německého motoru vytvoří tlak na další státy, zda se více chtějí přidat k integračnímu centru EU, či ne.

Bude tedy čtvrté kancléřství Angely Merkelové znamenat nějakou změnu pro Česko a další východní členy? "Ne hned. Ale v dalších dvou letech EU bude chtít zlepšit své fungování v ekonomických, sociálních i zahraničněpolitických záležitostech. Paříž a Berlín v tom budou aktivní," vysvětluje Janning.

V té chvíli se budou muset rozhodnout o svém dalším vztahu k Berlínu a Bruselu i ostatní státy. Visegrádská skupina to může mít v EU podle Janninga docela těžké, pokud neukáže, že se chce integrovat alespoň v některých oblastech.

"Pro Českou republiku to bude test principiální orientace. Z dlouhodobé perspektivy je v ekonomickém i politickém zájmu spolupracovat s Německem i ostatními proevropskými státy. Zároveň v domácí debatě to u mnoha politiků může vyvolat přesně opačné instinkty," zvažuje důsledky politolog.

Alternativlos kancléřka

Dosavadní svět Merkelové jako středové konsenzuální političky, která v Evropě jen velmi nerada hraje roli zdrženlivého lídra a také velmi obezřetného financiéra, tak po volbách skončí.

Merkelová jistě zvažovala, zda nyní neodejít na vrcholu. Ale kromě toho, že moc je jistě návyková, asi i správně vyhodnotila, že nikdo jiný její roli nyní nezastane.

Tiedje sice kritizuje Merkelovou za absenci jakéhokoliv programu, ale její vyzyvatel Schulz mu připadá jako "opravdová satira", která když v televizi říká, že chce být kancléřem, tak to vypadá, že o tom musí přesvědčit nejprve sama sebe. Janning volí trochu diplomatičtější jazyk, ale v podstatě říká to samé. "Není zde nikdo, kdo by chtěl hrát její roli. Ani ve straně samotné Merkelové, ani u sociálních demokratů, liberálů či Zelených. A určitě ne u Linke či AfD, jež vyvolávají iluze minulosti, která se určitě nevrátí."

Lídrovství Merkelové se tak dá popsat slovem, které ona sama proslavila, když v mnoha dosavadních politických sporech odmítala všechny možné další varianty vývoje: její vedení Německa je v tuto chvíli "alternativlos", tedy bez alternativy.