Kdo by nechtěl mít jedno z nejprestižnějších povolání? Leda blázen. Jak povznášející je vědět, že právě té vaší profese si společnost nejvíce váží! Má k ní úctu, vysoce hodnotí vliv vaší práce na každodenní život lidí.

Česká společnost v tom má dlouhodobě jasno − podle opakovaných výzkumů patří mezi tři nejprestižnější povolání lékaři spolu se zdravotními sestrami, vědci a − učitelé.

Už téměř pětadvacet let tedy podle tohoto žebříčku profesí nosím na hrudi pomyslný "prestižní bronz".

Mimochodem, víte, která dvě povolání mají podle výzkumů prestiž úplně nejnižší? Poslanci a uklízečky.

Pohled na žebříček platů už tak povznášející není. Učitele (ale ani vědce a lékaře) na prvních místech nějak nevidím…

Kdo by chtěl vystudovat vysokou školu, dále si vzdělání permanentně doplňovat, odpovídat za chování a vědomosti dětí, nezřídka za to sklidit "odměnu" v podobě stížnosti rodičů či kybernetické šikany ze strany žáků a mít za to všechno stejný plat jako jeho student na měsíční brigádě v Lidlu? Leda blázen.

Nemáme hodinu sociologie, takže vás nebudu otravovat s podivnými výrazy, jako je inkonzistentní status. Právě jsme ho totiž probrali na názorném příkladě. Učitelů si naše společnost hodnotově velmi považuje, ale finančně se jim vysmívá. Povolání k nezaplacení.

To spojení "naše společnost" je důležité, protože jsme v tom svým způsobem unikát. Když se podíváme do posledních studií, tak vidíme, že se česká společnost chová k učitelům nejhůř ze všech srovnatelných zemí. Think-tank IDEA zjistil, že průměrné platy učitelů základních škol jsou u nás v porovnání s ostatními vysokoškoláky nejnižší ze všech vyspělých zemí, ať už jako měřítko vyspělosti bereme EU, nebo OECD. Platy na "základkách" jsou na úrovni 56 procent platu průměrného vysokoškoláka, v EU i OECD je to 86 procent. Naši učitelé jsou na tom dokonce hůř než jejich kolegové na Slovensku a v Maďarsku.

Už 20 let jsme, coby učitelé, někde na úrovni 105−110 procent průměrného platu, přičemž samozřejmě jen menšina českých pracujících jako celku má vysokou školu. Jak lákavé asi musí být jít studovat pedagogickou fakultu? Člověk na to musí být trochu blázen…

Je dobře, že se o navýšení kantorských platů v těchto (tý)dnech díky odborům i bývalé ministryni Valachové intenzivně jedná.

Zachrání ale české školství přidávání mírné, rozvleklé a nejisté? Obávám se, že ne. Patnáctiprocentní nárůst bude pořád ještě znamenat jen patnáctiprocentní rozdíl mezi mojí mzdou a výplatou zmíněného brigádníka v supermarketu. To je stále trapné. Odkud však vzít potřebné miliardy na zvýšení radikálnější, řádové, ukončující současnou nedůstojnou situaci, například místo 15 procent 15 tisíc? Povolaní odborníci nepochybně řeknou, že to v žádném případě nejde. V rozpočtu takové prostředky prostě nejsou.

S dovolením a trochou fantazie si zaprovokuji: co třeba významně zvýšit spotřební daně z tabákových výrobků a tvrdého alkoholu, razantněji přitlačit na odvody ze sázek a hazardu nebo zavést "vzdělávací daň"? Mám na mysli jakousi obdobu tzv. sektorové daně u největších firem (Škoda, ČEZ, RWE atd.) a komerčních bank s tím rozdílem, že toto vše by nesměřovalo do eráru, ale právě do školství. Bránily by se megafirmy a banky tomuto případnému "polosponzoringu"? Možná že ne.

Kupříkladu u bank máme uložené peníze prakticky všichni. A i bankéři jsou lidi. Taky chodili do školy, získali v ní potřebné vědomostní základy (teď je získávají jejich děti), vzpomínají na své učitele. Navíc by nám to pomohlo si lépe uvědomit, že vzdělání je opravdová drahocennost.

Konec provokování a snění, zpět do reality krize našeho školství. Někdy se vznešeně říká, že učitelství je poslání, ale v současné situaci je bohužel spíš k po… Raději nedokončím. Nebo ano. Spíš pošetilost, prodělečný podnik, rozumem i srdcem uvědomované bláznovství. Jde jenom o to, jak dlouho to ještě vydrží, kde mají slušnost a nadšení kantorů své hranice.

Kéž by šlo jen o malování čerta na zeď, ale holým faktem je, že mladí učitelé téměř nenastupují a stávající kantorské opory stárnou.

Kdo je nahradí? Slovenky jako v případě chybějících zdravotních sester nebo snad Ukrajinci, doposud řešící nedostatek našich stavebních dělníků? Říká se, že každý je nahraditelný. Troufám si tvrdit, že o českých učitelích to neplatí. Jsou to nenahraditelní blázni.