Česko čeká další soudní spor o hranice svobody projevu. Jana Nečasová Nagyová se domáhá odstranění své podobizny z volebního "vězeňského" autobusu pirátské strany. Vadí jí, že je vyobrazena ve společnosti politiků, kteří by podle názoru pirátů měli "sedět". Takže dvě základní otázky a dvě rychlé odpovědi. Má manželka bývalého premiéra šanci na úspěch? Spíš ne. A je to dobře? Určitě ano.

Ne že by pirátský autobus byl vrcholem vkusu. Naopak. Chytat voliče na to, koho pošlu "do tepláků", je hra na nejnižší pudy. Zhruba na úrovni Zemanových výkřiků "zavřu tisíc tunelářů" z kampaně v roce 1998. Vzbuzuje to i znepokojivé otázky, zda deklarovaně svobodomyslní piráti chápou, že ve skutečně svobodné společnosti nikoho nemohou "zavřít" a že vyšetřování je záležitost nezávislých orgánů činných v trestním řízení a posuzování viny věc nezávislých soudů. Jenže nedostatek vkusu a uměřenosti rozhodně není důvod, proč cokoliv zakazovat.

V zásadě se dá spor Nečasové a pirátů interpretovat jako konflikt dvou ústavně zaručených práv. Na jedné straně stojí právo na svobodu projevu, na druhé právo na ochranu osobnosti. Nečasová tvrdí, že piráti její podobiznu použili neoprávněně, že je ohrožena její vážnost a tak dále. Důvody, proč s touto argumentací zřejmě neuspěje, lze najít v předcházejících výrocích Ústavního soudu. Ten opakovaně vyslovil názor, že osoby veřejného zájmu musí strpět vyšší úroveň kritiky. Námitka, že Nečasová Nagyová už osobou veřejného zájmu není, protože její manžel už není v politice, může obstát jen těžko. Karikatura na pirátském autobusu odkazuje ke kauze (údajného) zneužití vojenské rozvědky, tedy k době, kdy Nečasová měla značný vliv na Nečase coby premiéra vlády České republiky. Veřejný zájem tedy doložit lze.

Zbývá jen otázka, jestli kresba na pirátském autobusu není i tak "přes čáru".

Odpověď je ukrytá ve tři roky starém verdiktu Ústavního soudu, který odmítl stížnost Petry Paroubkové, manželky expremiéra Jiřího Paroubka, na "urážlivé" karikatury v časopisu Reflex. Soudkyně Kateřina Šimáčková vyšla z toho, že karikatura je v zásadě hodnotový soud, který nepopisuje skutečnost, ale volně interpretuje.

"Zatímco tvrzení určitých nepravdivých skutečností samo o sobě lze zakázat, vyslovování názorových soudů, byť kontroverzních, zásadně požívá ústavní ochrany," napsala Šimáčková. Lze tedy odhadnout, že toto se bude vztahovat i na kresbu s Janou Nečasovou. Což je dobře, protože zkušenost nás učí, že jakmile se jednou svoboda projevu prolomí, jde to z kopce se svobodou jako takovou.