Všechno je to kampaň, v tom má Andrej Babiš jistým způsobem pravdu. Vše, co se v době kampaně stane, může ovlivnit volby. Neznamená to ovšem nutně, že by na Babiše někdo něco zlovolně šil. Znamená to především, že se mu v krajně nepříhodnou dobu vrací jeho vlastní slova a postupy. O načasování Babišova trestního stíhání lze debatovat, nad způsobem zveřejňování jeho výroků lze pozvedat obočí (anonymní twitterový účet Skupiny Šuman je dost děsivý úkaz), ale hlavní je obsah. A ten je, s odpuštěním, čím dál hustší. Nejdůležitější otázkou tak nyní je, zda bobtnající chuchvalec pochybností kolem praktik Andreje Babiše naruší zatím neotřesitelnou pozici jeho hnutí a jeho samotného jako presumptivního premiéra.

Dosud se zdálo, že Babišovi neublíží nic. Ani lhaní kolem vlastnictví Čapího hnízda (od "nevím, čí to je" po "patřilo to mé rodině"), ani daňové kouzelnictví s korunovými dluhopisy (pikantní u politika, který "zaklekne" na každého, kdo má problémy s placením daní), ani podezření z využívání vlastních médií proti politické konkurenci (drsné u někoho, kdo přísahal na zdraví vlastních dětí, že to dělat nebude). Jenže nikde není psáno, že Babišova imunita vůči důsledkům skandálů všeho druhu musí do voleb vydržet. Podobně jako se při ohřívání vody zdánlivě dlouho nic neděje a najednou se − po dosažení bodu varu − začne měnit skupenství, může se najednou i podpora Babiše začít vypařovat jako pára nad hrncem. V hnutí ANO je už patrná nervozita (najít někoho, kdo by byl o situaci ochoten mluvit do médií, je dost oříšek) a u samotného Babiše jakbysmet. Jeho obhajoba je čím dál slabší. Například když tvrdí, že z nahrávek, kde říká, že "naši zaklekli na firmu FAU", vůbec nevyplývá, že by osobně úkoloval finanční správu, ale jen to, že se "něco stalo", je to až úsměvné. Každý, kdo pracuje ve firmě či instituci, ví, že ho jen velmi zřídka úkoluje přímo ředitel či majitel. Závazné požadavky nejrůznějšího typu se "dolů" přenášejí jinak. V žánru "výmluva" už býval Babiš v lepší formě.