Když se majitelé firmy rozhodnou prodat část akcií na burze, mohou najisto počítat s tím, že kromě peněz od investorů získají ještě jeden "benefit": publicitu zdarma. Zvláště citelně je to znát v českých podmínkách. Tuzemská burza je tak chudá, že přírůstek je vždy uvítán s jásotem a doprovázen články, analýzami kondice firmy či rozhovory s jejím vedením a majiteli. Každá novinka i spekulace mají pozornost zaručenou.

Velmi zdatně s tímto aktivem pracovali majitelé Kofoly. Práci měli usnadněnou tím, že jiný výrobce nápojů, potravin, a dokonce ani dalšího spotřebního zboží na pražské burze (s výjimkou specifického Stocku, jehož hlavním trhem je ale Londýn) není. Navíc příběh o tradiční značce zdatně dotírající na nadnárodní giganty se prodává sám. Takže když se rozjely přípravy na úpis akcií, měla Kofola místo na televizní obrazovce i na stránkách novin jisté. Samozřejmě zdarma. Mediální přítomnost již tak známé značky se v měsících před veřejným úpisem akcií ztrojnásobila, což podle odhadů mělo hodnotu 13 milionů korun. Až sem jde o učebnicový příklad.

Pro investory měla ale pohádka několik zádrhelů. Těmi hlavními byla poměrně vysoká upisovací cena, z níž plynulo, že by zisk firmy měl růst (což se zatím nepotvrdilo), a především to, že na trh šla jen velmi malá část akcií, zhruba patnáctina celkového počtu. A protože Kofola přes všechny úspěchy v expanzi není žádný kolos, počítá se hodnota tohoto balíku ve stamilionech korun. To samo o sobě velké investory vyřazuje ze hry, s tak drobnými částkami se jim nevyplatí operovat. Na toto zjevné riziko analytici i odborná média už před startem obchodování upozorňovali, ale v Kofole jako by námitky neslyšeli a i na burze převládl pocit, že je lepší malý úpis než žádný. S tím by se snad dalo souhlasit, kdyby časem současní majitelé Kofoly, rodina Samarasových a finanční investor Enterprise Investors, jasně deklarovali, že nabídnou k odkupu další akcie.

Stal se však pravý opak, většina akcií z trhu zmizí, přičemž kupcem je dceřiná firma Kofoly ve Slovinsku. Ta sice nabízí vyšší cenu, než je současný kurz, ale i při započtení dividend je to méně, než kolik zájemci zaplatili při úpisu. A kdo si limonádovou akcii nechá, musí počítat s tím, že likvidita bude ještě horší, než je nyní, tedy mizerná. Ano, možná, jednou, majitelé další akcie prodají. Ale jisté to rozhodně není.

Drobné akcionáře (drobné jsou v tomto případě i podíly, které vlastní velcí správci majetku) přitom nezajímá, jaké nevyrovnané účty mezi sebou mají současní majitelé, ani to, že se skrz podíl v hodnotě pár desítek milionů Kofole snaží znepříjemňovat život konkurence. Chtějí mít jasno, co s Kofolou bude. Za důvěru a peníze, které do firmy vložili, si to zaslouží. A v zájmu Kofoly je, aby se publicita neobrátila proti ní.