Sami ztracení v černé díře, jen s lehce šílenou umělou inteligencí a poškozeným kávovarem. Hra Blackhole českých vývojářů FiolaSoft má rozhodně smysl pro humor. Kombinace logické hry a propracované "hopsačky" není úplná novinka. Na osobních počítačích vyšla už před dvěma lety. Nyní se ale dostává i na konzole. Jde o absolutní výjimku, protože kromě zábavného hraní má i vtipný, dobře napsaný příběh s českým dabingem.

Základní premisa je prostá − hráč se ujme postavy nejposlednějšího člena posádky, nosiče kávy na vesmírné lodi Endera, která ztroskotala v černé díře. Pod vedením sarkastické umělé inteligence Auriel musí opravit loď, najít ostatní členy posádky a prozkoumat podivnou planetu, na níž se hráč po vcucnutí černou dírou ocitl.

 

 

Jednoduchý koncept neznamená jednoduchou hru. Filip Kraucher klasickou hopsačku okořenil nutností logického uvažování a hrátek s gravitací. Jednotlivé herní úrovně, kterých je 160, obsahují vedle spleti cestiček tajemné zářící plochy, které celý herní svět otočí o 90 stupňů. Díky tomu se vždy objeví nová cesta za opravárenskými nanoboty, které musíte sbírat. Je jedno, že nanoboti opravující pozemské lodi nepůsobí moc realisticky. Blackhole není klasická sci-fi, ale spíše příjemná a trochu pubertálně vtipná parodie. Lehce to připomíná staré české "adventury", jako byla série Polda. To je mimochodem pochvala. Už jen přítomnost rozsáhlých příběhových sekvencí a spousty namluveného textu je u tohoto žánru her nadstandardní výbava.

Bude se líbit

◼ Kvalitní design misí
◼ Odlehčený příběh
◼ Výborné ovládání

Ručně kreslená grafika vypadá roztomile, vtipné rozhovory působí uvolněným dojmem, ale samotné hraní není pro slabé povahy. Pod odlehčeným zevnějškem se skrývá hra náročná na postřeh a přesné načasování skoků a pohybu. I na konzolích je ovládání spolehlivé a přesné, ale designéři jednotlivých úrovní mají nejspíše sadistické sklony, takže není neobvyklé, že se o překonání nových úrovní budete snažit třeba desetkrát nebo vícekrát. Záleží na šikovnosti. Příjemné ale je, že hra nepodvádí. Není tak těžké přijít na to, co máte dělat, a postavička se chová předvídatelně, takže je poměrně snadné ovlivnit například délku skoku.

Vylepšená konzolová verze naštěstí nabízí ústupek − nemusíte projít každou úroveň vždy perfektně na jeden pokus, stačí, když kombinací několika pokusů získáte všechny potřebné nanoboty. Opravdoví vesmírní tvrďáci se lehčí variantě hry vyhnou obloukem. A pokud (nebo až) Blackhole pokoříte a odhalíte její tajemství, můžete se pustit do poměřování svých schopností s ostatními hráči díky zabudovaným žebříčkům, které měří rychlost průchodu jednotlivými úrovněmi. Dostat se na vrchol bude chtít hodně času a snahy, protože černá díra vám nic nedá zadarmo. A možná i proto je tahle nezávislá česká hra tak skvělá.

Může vadit

◼ Vyšší obtížnost
◼ Nejde hrát ve dvou

Sympatické je i technické provedení. Nejenže má hra i na konzolích český dabing, ale přes omezený rozpočet si vývojáři neusnadnili život použitím populární kostičkované grafiky a dali si záležet na vykreslení detailů i animací. I taková drobnost jako vykulené oči umělé inteligence krátce po ztroskotání dokáže přidat hře na charakteru. Nadprůměrně kvalitní je i originální soundtrack.