Je horko, které by se snad dalo krájet. Náš penzion v Losone je v kopci necelých deset kilometrů od švýcarského Locarna. Nádherně blankytné Lago di Maggiore se zdá být blízko, skoro na dosah ruky. Náš penzion je toho typu, že se nemůžete rozhodnout, jestli je vypiplaný do neokázalé dokonalé krásy, anebo naopak trošku zanedbaný. Ale vlastně je to jedno. Snad ani jeden kus nábytku tu není stejný, všude jsou staré knihy v italštině a ráno v celém domě voní káva.

Restaurace v sousedství vypadá podobně. Vývěsní štít s názvem Osteria dell' Ennoteca je zašlý. Ale zrovna tak se dá říct, že má elegantní patinu. A když se slunce konečně trochu skloní k západu a děláme plány, kam na večer zajdeme na skleničku, volíme "naši" vinotéku. Jasně, říkáme si, bude to skromné, ale aspoň naše "sousedy" podpoříme. Nevypadá to, že tady, daleko od turistického centra, dělají velké kšefty.

Vyběhneme nalehko, já ve flanelových plážových šatech a manžel v tričku a kraťasech. Ale jakmile projdeme branou a ocitneme se v zahradě, víme, že všechno je jinak. Na sněhobílých ubrusech jsou stříbrné příbory a většina hostů je ve večerním oblečení. Chceme vycouvat, ale pohotová "maitre d'" nám to už nedovolí. Máme štěstí, u jednoho stolku pro dva na poslední chvíli vypadla rezervace.

A už nás usazuje! Je to jako v pohádce o Popelce. Ze dvora na periferii se vyklube restaurace z první stovky nejlepších ve Švýcarsku, hodnocená v Michelinu i dalších průvodcích. Místo skleničky domácího vína a prkénka se sýry nás čeká haute cuisine. Možná by nám větší radost udělalo to prkénko. Ale víno máme skvostné: bílý merlot Chiar di Luna (Měsíční svit) 2015 od místního vinaře Angela Delea, který víno dělá se svými dvěma syny. Bílý merlot je málo známá odrůda, byť právě v Ticinu, v italské části Švýcarska, patří mezi bílými k těm nejoblíbenějším.

A právem. Ve skleničce světle zlatavý, s růžovými záblesky. Na nose cítím broskve, jakoby čerstvě utržené ze stromu přímo v sadu. Chuť svěží, s mletými, mírně solenými pistáciemi a šalvějí smaženou na másle. Víno je středně silné a na patře lechtá příjemnou hořčinkou. Dochuť je dlouhá a jemná. Na nóbl dvoře Osteria dell' Enoteca jsme za něj zaplatil nekřesťanskou sumu, od vinaře či ve vinotéce však lahev koupíte cca za 350 korun.