Svého budoucího obchodního partnera či zaměstnance dokáže přimět k hovorům o přátelství, umění i nenaplněných životních tužbách. Pozornost mezinárodního investora s indickými kořeny Rajeeva Singha je natolik neúhybná, že jeho protějšek může po chvíli začít pochybovat o tom, zdali si náhodou od dětství nepřeje něco úplně jiného. Ale pak dojde řeč i na to, jaké cíle může naplnit jejich budoucí spolupráce − a to už je informace, která má pro Singhovy projekty praktickou hodnotu. Chce jeho partner vydělat tolik peněz, aby se mohl odstěhovat do tropů, anebo si přeje, aby se mu "dařilo rok od roku lépe"? Dá se s ním počítat jednou, anebo na léta dopředu?

Hrdému Kanaďanovi, jenž do 17 let vyrůstal v indickém Bengalúru, se na jeho obchodních výpravách po planetě daří i díky jeho schopnosti zaostřit na vysoce osobní detail. Lidé, s nimiž nakonec pracuje, si berou za svůj úkol chránit jeho zájmy před nástrahami systému, v němž žijí, i příležitostnými padouchy. V českém případě se může jednat o dědice "devadesátkové" podnikatelské tradice v lesklých oblecích, kteří milují dlouhé řeči bez výsledků, o žoviální plácání se po zádech doprovázené bohatýrskými sliby, ale třeba i upřímnou frustraci z papírování, jež nejvíc brzdí jeho současné investice do nemovitostí.

Během posledního roku se Singhův kontakt s českým prostředím zintenzivnil natolik, že posluchač místy nabývá dojmu, že mluví s našincem. Podnikatel, jehož aktivity propojují Indii, Spojené státy, Kanadu, Mexiko, Panamu a nově také Bělorusko, však Česko nepřestává prozkoumávat.

Za mnou, já to tady neznám

"Včera jsem přijel z Otrokovic, kde jsem si byl prohlédnout továrnu. Vracel jsem se do Česka z běloruského Brestu, kam jsme si museli najmout letadlo, protože tam z Prahy nelétá přímá linka. V Otrokovicích ovšem není letiště, to nejbližší je v Kunovicích," líčí Rajeev Singh nejnovější zážitky z cest za českými obchodními příležitostmi.

"V Kunovicích zase neprojdete imigrační kontrolou, když se vracíte ze země ležící mimo schengenský prostor. A tak jsme přistáli v Ostravě, vystoupili jsme, ukázali úředníkům doklady, vrátili se do letadla a během 20 minut doletěli do Kunovic. Tam na nás čekal majitel továrny s autem, odvezl nás na prohlídku podniku v Otrokovicích a nakonec jsem stejným vozem dojel až do Prahy," vypráví investor, který se v současnosti účastní tří developerských projektů: v Průhonicích, Čisovicích a na pražském Žižkově. Dva další jsou ve fázi příprav.

Rajeev Singh (45)

◼ Pochází z pátého nejlidnatějšího indického města Bengalúru. Vystudoval strojírenství na americké University of Tennessee, první společnost SAS Precision Manufacturing založil v roce 2001 v kanadském Torontu, kde nyní žije.

◼ V roce 2004 založil sesterskou výrobní společnost SAS Precision v Indii. V roce 2008 koupil krachující leteckou společnost Lotus Aviation Group, dnes je jejím prezidentem.

◼ V roce 2016 spustil tři developerské projekty v České republice, dva další jsou v přípravě. Je vlastníkem soukromého investičního fondu v Panamě.

"Procestoval jsem Českou republiku od Znoj­ma po Liberec, byl jsem v Karlových Varech, v Ostravě, Zlíně, Jihlavě, Brně, Mladé Boleslavi, Hradci Králové… Dělám si na mapě puntíky, abych věděl, jestli mi nic neuteklo," líčí Singh a spontánně se pouští do debaty o nástrahách, na něž si podle něj česká ekonomika zadělává tím, že se uzavírá před kvalifikovanou pracovní silou ze zahraničí.

"Jako člověk, který se aktivně zajímá o nákup jednoho i více místních podniků, vidím, že lidí, kteří mohou rozvíjet jejich možnosti, je málo. Dělá to starosti i mně osobně. Projekty, které dosáhly svého stropu, mě v principu nezajímají. Ty, které mě zaujmou, rád zařadím do svého portfolia," říká a podotýká, že otrokovická továrna, kterou viděl, prý byla ve výtečné kondici. "Nehledali kupce, ale možnost, jak pokračovat v růstu, protože vyčerpali výrobní kapacity. Třeba se časem dobereme nějaké synergie s továrnou, kterou v indickém Bengalúru řídí můj bratr."

Dostat se do stadia, v němž během jedné návštěvy České republiky projde zhruba deset rozumných obchodních nabídek − a v jedné z nich se rozhodne angažovat −, však nebylo jednoduché. Když sem přišel, znal jediného člověka, který mu doporučil dalšího, ale i toho si Singh pečlivě prověřoval. Dnes se mu příležitosti nabízejí prakticky na každém jednání, byť mají oficiálně jiný účel.

Často se prý stává, že česká strana od boku zkusí, zdali se na něco "chytí", a podle toho se rozhoduje, jestli mu o svých plánech řekne víc. Singh je zdvořilý, ale soustředěný na vlastní plány; nedávno takhle odmítl nabídku ke koupi řetězce drogerií. Situace je prý stejná prakticky všude, kam se vydá.

Při vyprávění o svém podnikání rád připomíná tradici středověkých obchodníků­-objevitelů, kteří se zahleděli na bílá místa na mapách, nasedli do lodí a pustili se za horizont s nadějí, že si je místní kmeny nedají k večeři. "Čím méně o té které zemi vím, tím je pro mě zajímavější. Třeba v Miláně v tuhle chvíli touží postavit bytový dům 45 dalších developerů. Přece se tam nebudu namáhat s konkurencí," usmívá se. "Podle mé zkušenosti jsou obchodní příležitosti největší tam, kde se k nim pojí největší rizika a místní lidé si to uvědomují."

Nejde to? Pusťte mě k tomu

Česko roku 2013 bylo pro Singha jedním z podobně "exotických" teritorií, i když má díky svým českým spolupracovníkům dobré povědomí o tom, jaké obchodní poměry tu panovaly v 90. letech 20. století. A možná trochu lituje, že je propásl − ekonomiky v přechodu od jednoho systému k druhému ho fascinují, a také proto je viditelně nadšený ze své poslední návštěvy Běloruska, kde během čtyř dní zainvestoval velký zemědělský projekt.

Do České republiky ho však před čtyřmi lety přivedl zájem o blíže nespecifikovaný podnik v Mladé Boleslavi, shodou okolností jediný větší investiční projekt v jeho kariéře, z nějž na poslední chvíli vycouval. "Zpětně se ukázalo, že jsem měl obrovské štěstí. Po třech letech se hodnota dolaru oproti euru změnila tak výrazně, že bych přišel téměř o třetinu vynaložených prostředků. Při mezinárodních transakcích jsou výkyvy kurzů skoro stejně důležité jako to, do čeho investujete," vysvětluje. Přestože zvenčí se jeho podnikatelská metoda může jevit poněkud střelecky, z osobního kontaktu je zřejmé, že Singh je nejen společensky zdatný, ale hlavně finančně obezřetný.

jarvis_598c467d498e27acf7263036.jpeg
Podnikatel Rajeev Singh
Foto: Libor Fojtík

"Mám za sebou několik menších omylů. Pár drobných investic, k nimž jsem přistoupil jako k osmělování se ve vodě. Protože to nebyla příjemná zkušenost, šel jsem pryč. Zásadní chybu jsem zatím neudělal. Ale možná je to zčásti proto, že chybu neberu jako výsledek, ale jako situaci, v níž zatnete zuby a něco s ní uděláte. Viděno zpětně, investice do mé letecké společnosti na Floridě byla trochu bláznovství, ale dnes je to jedno z mých nejlepších rozhodnutí," říká Singh o své firmě Lotus Aviation Group se sídlem v Fort Lauderdale, která se specializuje na renovace soukromých letadel. Její velikost a obrat od roku 2008, kdy ji koupil, čtyřnásobně vzrostl.

Ozdravování podniků v nesnázích je jeho další zálibou: v současnosti jedná o dvou společnostech v Německu. "Když mi někdo řekne, že něco nejde, anebo je to moc riskantní, zbystřím. Snažím se ale vždycky udržet rovnováhu mezi nabubřelostí a opatrnictvím." Do hovoru se tak znova nepozorovaně vrací téma jeho sítí − jak v cizím prostředí poznat, jestli projekt, o němž se rokuje, skutečně existuje a na druhé straně stolu nesedí úplný amatér nebo šíbr?

Známe se, neznáme se

"Na potíže se sítěmi se dá dívat i z druhé strany," vysvětluje Rajeev Singh. "Když jsem zvažoval obchodní nabídku v Kanadě, kde žiji, skutečnost, že dobře znám lidi, kteří s návrhem přišli, mi trochu zatemnila úsudek. Při provozním a finančním auditu společnosti jsem zjistil, že její perspektivy značně přifoukli." Singhovou metodou prozkoumávání terénu jsou proto hlavně lidé, s nimiž vede dlouhé, nezávazné hovory.

"Řeknu vám, jak probíhalo seznamování v Bělorusku, v zemi, kde jsem předtím nebyl. Mým hlavním kontaktem na běloruské straně byl muž, kterého jsem nikdy neviděl. Jen tak mezi řečí zmínil, že jeho otec byl slavným ruským zpěvákem folkových písniček. Všiml si, že se jmenuji Rajeev, a vybavil si, že jeho táta kdysi vystupoval před indickým premiérem Rádžívem Ghándím. Vždycky se najde něco, nad čím je možné se trochu sblížit. A v prvních fázích to neděláte proto, že potřebujete uzavřít obchod, anebo se s někým na sílu spřátelit. V momentě, kdy si to druhá strana uvědomí, je nakročeno k tomu, abyste si časem mohli věřit."

V hodnocení podnikatelských zkušeností z České republiky je velmi korektní, ale otevřeně přiznává, že jeho původní očekávání byla od skutečnosti vzdálená. Na otázku, zdali se setkal se snahou o zneužití důvěry, zmíní, že na dvou projektech narazil na dvě "nahnilá jablka" − s jedním důležitým obchodním partnerem se musel rozloučit zcela, druhému zredukoval pravomoci natolik, že jeho další účast je v podniku spíše symbolická. Zároveň však zmiňuje, že český tým v čele s jeho osobní asistentkou, kterou zde považuje za svou nejdůležitější spojku, mu pomáhá udržet pozitivní přístup k provozním potížím, které se objevují zejména v souvislosti s jeho zájmy v realitách.

"Jak poznám, že budu chtít někde zapustit kořeny? Když z toho místa odjedu a začne se mi stýskat," říká Rajeev Singh.

"Nezdržují nás velké problémy. Na ty je člověk připravený, je možné k nim přistoupit tvůrčím způsobem. Ale smířit se s tím, kolik času je tady potřeba na jedno stavební razítko a pak na jiné, to je opravdu frustrující," líčí své zkušenosti Rajeev Singh.

"Ano, už mě napadlo, že bych to tady vzdal. Ale já funguji jinak. Ve skutečnosti nevzdávám nikdy nic: když se začnou hromadit problémy, mám tendenci se zatnout. Takže nikam nejdu."

A večer ještě na jedno

Z dalších zvyklostí, na něž se musel v průběhu času naladit, zmiňuje například tradici utužovat obchodní spolupráci po večerech. "V Americe nebo v Kanadě během týdne pracujete jako otrok, abyste mohla o víkendu trochu žít. Když jsem v Praze, chodím každý večer takzvaně 'ven' − jediný rozdíl je v tom, jestli se mi to protáhne na hodinu, anebo do půlnoci," vybavuje si podnikatel a trochu si povzdechne, že jeho zvyk projevovat respekt hostiteli počítá i s tím, že sám bude jíst a pít prakticky totéž co on. V případě piva je to prý docela nepraktické, protože jde na váhu. Když se v reakci na tuto poznámku domluvíme, že si během rozhovoru může zcela svobodně vybrat, co bude jíst a pít, skončíme u dvou okurkových limonád a tvarohového dortu zkonzumovaného napůl.

"Je ještě jiný způsob, jak poznat, jestli budu chtít někde zapustit kořeny," vybavuje si. "Když odněkud odjedu a začne se mi stýskat. Anebo si začnu spontánně vyměňovat zprávy a e­-maily s lidmi, které jsem právě poznal. To všechno člověku naznačí, jestli se bude chtít na nové místo vracet," přemýšlí. Je zjevné, že jeho poslední úvaha se vztahuje zejména k návštěvě Běloruska a možnosti investovat do polností. Připouští, že se v něm ozývá jeho "rodinná DNA" − dědeček byl zemědělcem a jeho otec profesorem agronomie na indické univerzitě.

"Ve fyzice mají pro fázi, v níž jsem, příhodný výraz − říká se tomu 'úniková rychlost'. Než jsem se do ní dostal, trvalo to a místy to dost drncalo, ale příležitosti už pronásledují mě spíš než naopak. Musím umět říkat ne a podržet si své instinkty. Ale teď víc než kdy jindy platí mé přesvědčení, že jedna a jedna nejsou dvě, nýbrž jedenáct," uzavírá Rajeev Singh.