Žánr science fiction si s asijskými autory většinou nespojujeme. Přesto román Problém tří těles od čínského rodáka Liou Cch'-sina získal prestižní americké žánrové ocenění Hugo. Prvnímu dílu trilogie, který nyní vyšel také v češtině, anglickojazyčný tisk prorokuje, že by se mohl stát klasikou žánru jako kdysi Duna od Franka Herberta či Nadace spisovatele Isaaca Asimova.

Problém tří těles se točí kolem střetu lidstva s mimozemskými civilizacemi a překvapivě se částečně odehrává v době kulturní revoluce, kterou komunistickým režimem neomezovaný čtyřiapadesátiletý autor zpracovává kriticky.

První část příběhu začíná temnou smrtí mladé revolucionářky v potyčce různě naladěných frakcí Rudých gard. Její "lehounké tělo padalo ještě pomaleji než rudá tkanina, jako malé ptáče, které se jen neochotně snáší k zemi," píše Liou Cch'-sin, jenž má výrazně poetický a zároveň naturalistický jazyk. "Vzala do ruky sekeru a začala z kmene osekávat větve. Vždy si při tom připadala jako patoložka, která omývá tělo zesnulého obra," čteme jinde.

Přes tyto obrazy je kniha zahlcená vědeckými i filozofickými otázkami, případně astrofyzikální terminologií. Trochu úmornou vědeckou stránku však vyrovnává svižný, nepříliš komplikovaný děj. A vůbec největší kouzlo románu spočívá ve virtuální realitě hry Tři tělesa, kde hrdinové jako by z oka vypadli veleúspěšnému bestselleru pro dospívající mládež Ready Player One od Američana Ernesta Clinea − tedy knize, jejíž filmovou adaptaci nyní dokončuje Steven Spielberg.

Také v Problému tří těles protagonisté nosí podobný "haptický oblek", aby mohli simulovanou realitu vnímat všemi smysly. Čínská hra však není určena k zábavě. Účastníky má přivést k vyluštění záhady Tří těles, na níž nestojí osud lidstva, nýbrž daleké civilizace, která se na Zemi rozhodla vyhladit vědu.

Kniha

Liou Cch'-sin
Problém tří těles
2017, Nakladatelství Host, přeložil Aleš Drobek, 448 stran, 369 korun

Román Problém tří těles dovede vzbudit až hmatatelnou úzkost. Díky akčním scénám a rychlému ději je vhodným čtivem na léto, jakkoliv má pochmurný nádech a prostupuje ho všeobecný nihilismus.

Knize lze vytknout ploše napsané postavy − ani ty hlavní nemají výrazné, neotřelé rysy. Všechny se chovají, jak se od nich dá očekávat: detektiv je správně obhroublý, kouří jako fabrika a ničeho se nezalekne, vědkyně Wen-t'ie je puntičkářská, trochu chladná, vesničanky z horské vesnice působí hrubě, avšak laskavě.

V knize se ovšem velmi překvapivým způsobem řeší otázka stará skoro jako žánr science fiction − tedy jaké bude setkání s mimozemšťany a co lidstvu přinese. Čínský autor velmi sugestivně předpokládá, že mimozemšťané z temné a těžce zkoušené planety Trisolaris nebudou žádní "pravdoláskaři".