Nástup nových technologií nejvíce ohrožuje pracovníky, kteří na změny spojené s robotizací, automatizací či digitalizací nejsou připraveni, říká šéfka poradenské agentury ManpowerGroup Jaroslava Rezlerová. Jedná se především o málo kvalifikované nebo pomalu se učící zaměstnance a ženy. Ty jsou více zastoupené v administrativě, financích či prodeji.

V těchto oblastech se nové technologie budou prosazovat stále více. Pokud bude trend modernizace postupovat i nadále, ženy mohou postupně ztratit až tři miliony pracovních míst.

Pro zaměstnance v průmyslové výrobě bude podle Rezlerové výzvou se v obtížné situaci zorientovat a vyhodnotit, jakou novou práci by měli zastávat.

Jaroslava Rezlerová

Generální ředitelka české pobočky personální agentury ManpowerGroup. Ta se v Česku stará o více než 11 tisíc lidí, které zaměstnává a následně poskytuje firmám. Působí ve více než 80 zemích.

HN: Jak se mění nároky podniků na dělníky?

To je dobrá otázka. Z dělníků jsou dnes kvalifikovaní operátoři výroby. Jsou to lidé, kteří musí umět používat hlavu, musí být schopní naučit se jasně stanovené operace a postupy. Ty nejsou úplně jednoduché. Když dělník montuje automobilové součástky, vyžaduje se od něj přesnost skoro jako od stroje. Uchazeči o tyto pozice musí procházet poměrně obtížným výběrovým řízením, společnosti se zaměřují na jejich zručnost a další schopnosti. Podniky testují, zda uchazeči umí koordinovat své myšlení a pohyby. Po nástupu do továrny následuje dlouhodobý trénink, někde může trvat týden, často je to i delší doba. Zapracovat člověka do výroby je poměrně složité a vyžaduje to přípravu v tréninkovém centru.

HN: Byly v minulosti požadavky firem na dělnické pozice mírnější?

Před deseti lety byly přístup a požadavky firem jiné. Dělníkovi před deseti lety stačila chuť pracovat a vydělat si nějaké peníze. Firma ho naučila vyrábět, a to stačilo. Jediné změny se odehrávaly v přeskupení směn nebo nabrání více dělníků, aby výroba zrychlila. V současnosti má dělník jasně stanovený proces, za který je odpovědný, naučí ho, jak nejlépe pracovat, a když se osvědčí, může se ve firmě posunout na sofistikovanější úkol. V současné výrobě panuje jasné rozlišení úkolů a přemýšlí se o tom, jak pracovníky na pozicích prostřídat, aby se dlouho nevěnovali jen jednomu úkonu. To platí napříč průmyslovými odvětvími.

HN: Co zažívají lidé, kteří musí firmu kvůli novým technologiím opustit?

Když se během krátké doby zautomatizuje výroba v podniku, mají lidé s nepříliš specializovanými kvalifikacemi problém. Je to pro ně obtížná situace, nebyli zvyklí ani vedení k tomu, aby dělali změny. Podobou situaci zažívali pracovníci v dolech a slévárnách, když se začaly zavírat. Lidé se obtížně přizpůsobovali a trvalo jim, než začali pracovat v jiných oborech. To je něco podobného. Až dosáhneme nějakého vrcholu v automatizaci, digitalizaci a robotizaci, určitě se tu objeví skupina lidí z výrobního sektoru, která bude najednou zmatená. Jejich místa zaniknou a oni si nebudou vědět rady, kde by se měli dopátrat nového uplatnění.

HN: Budou moci někteří z nich v továrnách zůstat?

Ve firmách budou moci zůstat jen ti, kteří budou pro podniky perspektivní. Takoví lidé musí být schopní se naučit jiným věcem. Nikdo po nich nebude chtít, aby byli IT vývojáři, ale budou muset umět pracovat s technologiemi. Nějaká část z nich bude mít chvíli problém, ale myslím si, že to bude jen krátkodobé.

HN: Kde by dělníci z výrobních firem mohli najít uplatnění, až jejich pozice zaniknou?

Otázkou jsou spíš jejich schopnosti zorientovat se v nové situaci a zhodnotit, co jiného by mohli dělat. Bojím se, že největší problém českého pracovního trhu je to, že dnes ještě nikdo nepřemýšlí o tomto dopadu průmyslové revoluce. Nikdo tu nezačíná uvažovat o programech, které by za několik let pomohly lidem v obtížné situaci.

HN: Vzniknou vlivem technologií nové pracovní pozice?

Ano, manuální rutinní práce bude ustupovat, objeví se ale práce v jiných oborech. Stroje budou vyžadovat správu, podporu a údržbu. To bude pořád role lidí v průmyslu. Další pozice vzniknou ve službách. Většina administrativní práce, která se dříve dělala ručním "datlováním" do počítačů, se dnes odehrává v softwaru a lidé figurují jen na vstupu a na výstupu. Jedná se o účetní operace nebo zákaznickou podporu. Vše se centralizuje a digitalizuje, aby lidé dělali už jen lepší, sofistikovanější práci, kde mohou uplatnit svoji kreativitu a schopnosti. Firmy potřebují mnohem méně úzce specializovaných mzdových účetních, naopak potřebují mít lidi v administrátorských centrech, kde se do softwaru zadávají data. Na konci stačí jen nějaký velmi kvalifikovaný pracovník, který výsledky už jen zkontroluje. Vše se bude systematizovat, firmy budou mnohem míň potřebovat lidskou sílu.

HN: Budou roboti spolupracovat s lidmi?

To je právě výzva do budoucnosti, lidé nebudou nahrazeni roboty, budou je v práci doplňovat. Roboti budou vytvářet nové pozice, které ale dnes ještě neznáme.

HN: Jací lidé budou pro tyto profese potřeba?

Kromě toho, že nové pozice zatím neumíme pojmenovat, neumíme ani určit, jaké dovednosti budou pro uplatnitelnost na pracovním trhu klíčové. Přitom nemluvíme o vzdálené budoucnosti, tyto zatím nepojmenované profese vzniknou do roku 2020. Je jisté, že nové pozice společnostem přinesou potřebu učenlivých a přizpůsobivých lidí.

HN: Jakou roli v tom bude hrát vzdělávání?

Systém českého školství neodpovídá rychlosti změn na pracovním trhu. Ve školách se děti na pracovní život nepřipravují. Absolventi se důležité "měkké" dovednosti, jako je třeba kritické myšlení, musí doučit sami. Dnes už firmy nedělají příliš rozdíl mezi maturitou a vysokoškolským diplomem. Důležité je, zda lidé firmě něco přinesou. Potřebné dovednosti se budou neustále měnit, podniky si své pracovníky budou školit tak, jak zrovna potřebují. Ohled budou brát taky na to, v čem by jednotliví zaměstnanci mohli být dobří.