Německé elity v posledních třech letech řeší problém, jak se chovat vůči Rusku. Zůstává tradiční konsenzus, že vztahy se nesmí zhoršovat. Zároveň téměř nikdo netvrdí, že po anexi Krymu je možné pokračovat, jako by se nic nestalo. Jakkoliv však měly vzájemné ekonomické sankce na obchodní vztahy jen omezený dopad, jejich vliv se projeví v budoucnu. Nedávný skandál s dodávkou turbín od Siemensu na Krym bez vědomí německé společnosti ukázal, že předchozí atmosféra důvěry je pryč.

Situaci navíc komplikuje nový americký zákon, který může ohrozit i zbývající společné rusko-německé projekty hlavně v oblasti energetiky. Na zákon, který umožňuje americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi zavést další sektorové sankce, především v energetice, ostře reagují německé podnikatelské kruhy. Jmenovitě se v něm hovoří i o plynovodu Nord Stream 2, který je označen jako škodlivý pro evropskou energetickou bezpečnost.

"Pokud bude německým firmám zakázáno účastnit se výstavby plynovodů, mohou být zmrazeny důležité projekty pro bezpečnost dodávek energií. V takovém případě by to mělo citelný dopad i na německou ekonomiku," řekl ruské agentuře TASS Volker Treier ze svazu obchodně-průmyslových komor DIHK.

Hrozba pro Ukrajinu

Případ Nord Streamu ukazuje, jak je pozice, ve které se Německo ocitlo, citlivá. Gazprom plánuje přes tento plynovod posílat naprostou většinu svého exportu do Evropy. Z německého Greifswaldu to dělá jeden z nejdůležitějších plynových hubů Evropy. Německé firmy budou také vydělávat na tranzitu plynu do dalších zemí. Současně to ale znamená, že Rusko utlumí jiné přepravní koridory, především ten přes Ukrajinu. Šéf Gazpromu Alexej Miller opakovaně prohlašoval, že poté, co v roce 2019 vyprší aktuální smlouva s Kyjevem o tranzitu plynu, nepošle již přes Ukrajinu ani kubík.

Odborníci o tom sice pochybují, jisté však je, že cílem Moskvy je odříznutí Ukrajiny od tranzitu a především z něho vyplývajících příjmů. "V ruských médiích je populární teorie, že Američané chtějí zablokovat Nord Stream 2, aby mohli místo Gazpromu dodávat svůj břidlicový plyn. Hlavním důvodem je ve skutečnosti to, že nechtějí, aby těžce zkoušená Ukrajina přišla o dvě miliardy dolarů ročně," myslí si moskevský odborník na zahraniční politiku Vladimir Frolov. Pokud by ukrajinský tranzit skončil, negativně by to zasáhlo rovněž Polsko, Slovensko, Maďarsko, částečně také Českou republiku.

To přirozeně chápou i v Berlíně. Německý ministr ekonomiky Sigmar Gabriel loni v létě tvrdil novinářům, že jedná s ruskými partnery, aby byl postaven Nord Stream 2 a přitom zůstal zachován tranzit přes Ukrajinu. Také evropský komisař pro energetiku, Slovák Maroš Šefčovič, letos v červnu požádal členské státy EU o mandát vyjednat takovou dohodu jménem celé Evropské unie. Z ruské strany ovšem zatím nepřišly žádné signály svědčící o ochotě ke kompromisu.

Německo zároveň bere v úvahu, že Rusko zdaleka není jeho hlavním obchodním partnerem. "Export do Polska, České republiky nebo Maďarska je větší než do Ruska. Hodnota výrobků vyvezených do Česka je o 77 procent vyšší než do Ruska. A do Polska jsme vyvezli zboží za 55 miliard eur, což je 2,5krát více než do Ruska," napsal na specializovaném serveru Ostexperte.de odborník Klaus Dormann.

Upozorňuje, že do ani ne desetimilionového Maďarska se ze Spolkové republiky Německo vyvezlo zboží za 22,8 miliardy eur, zatímco do Ruska s jeho 149 miliony obyvateli tato částka činila pouze 21,6 miliardy.

Geopolitika nového plynovodu

Takováto situace přitom nepanovala vždy. V roce 2012, kdy byl německý vývoz nejvyšší, dosáhl hodnoty 38,1 miliardy eur.

"To byla asi nejlepší doba. Vzájemná důvěra šla tak daleko, že německé společnosti dodávaly například legovanou ocel pro nové ruské tanky. Koncern Rheinmetall stavěl nejmodernější výcvikové středisko pro ruskou armádu nedaleko Nižního Novgorodu," upřesňuje publicista Oleg Vasiljev, který se zabývá dějinami rusko-německých vztahů.

Vojenská spolupráce byla jen potvrzením výborných vztahů. Firmy jako Siemens hrály klíčovou roli v plánu na modernizaci ruského energetického sektoru. Předpokládalo se, že do roku 2030 získá společný podnik Siemensu a ruského koncernu Silovyje mašiny zakázky na výstavbu nových elektráren či modernizaci starých ve výši zhruba osm miliard eur. Siemens také ovládl značnou část trhu se sofistikovaným zdravotnickým zařízením. Úspěšné byly i další firmy, od chemického koncernu BASF až po automobilku Volkswagen.

Stopka po Krymu

To ovšem skončilo na jaře 2014, kdy Rusko anektovalo Krym. "Ve skutečnosti německý export klesl o více než dvě miliardy eur na 35,8 miliardy už v roce 2013. Ve srovnání s tím, co se dělo potom, to ale byla idyla," říká Oleg Vasiljev. Naráží na to, že v roce 2014 německý export klesl na 29,2 miliardy eur a další dva roky se držel na úrovni 21,6 miliardy. Znamenalo to pokles o 43 procent ve srovnání s rekordním rokem 2012. Důvodem byl především pád cen ropy, které během podzimu 2014 klesly ze 100 dolarů za barel na pouhou třetinu. Její pád zkopíroval i kurz rublu.

"Ze dne na den se naše výrobky staly neprodejnými, protože najednou stály třikrát tolik. Pokud už klienti neposlali peníze, rušili zakázky. Snad půl roku jsem neudělal jediný obchod," vzpomíná Arťom Kovaljev, který tehdy pracoval v moskevské pobočce jedné německé strojírenské firmy.

Vzájemný obchod ovlivnily také oboustranné sankce. Rheinmetall musel zrušit kontrakt na výstavbu výcvikového centra, skončily i další dodávky pro ruský zbrojní průmysl. Nakolik ovšem mohou za pokles německého vývozu sankce, je otázka. Východní výbor (Ost-Ausschuss), organizace sdružující firmy působící na ruském trhu, která je vnímána jako jeden z hlavních lobbistů Kremlu v Německu, v nedávno zveřejněné zprávě tvrdí, že "jakékoliv celkové počty jsou velmi spekulativní". Dodává ovšem, že problémem budou v budoucnu investice naplánované a neuskutečněné v letech 2014−2016.

Konzultační společnost Berlin Economics se o zhodnocení pokusila ve studii vypracované na zakázku německého ministerstva hospodářství. Podle jejích výpočtů klesla v období let 2013 až 2016 hodnota německého exportu do Ruska zhruba o 14 miliard eur. Přibližně tři až šest miliard z této částky jde podle ní na vrub sankcí. Studie ale současně upozorňuje, že celkový německý export rostl. Tudíž kdyby nebylo sankcí, celkový export by byl jen o 0,04 procenta vyšší.

Z posledních statistik vyplývá, že německému exportu do Ruska se začíná znovu dařit. "Myslím, že bychom se mohli dostat na desetiprocentní nebo i vyšší nárůst," řekl agentuře DPA předseda Východního výboru Wolfgang Büchele. Dodává ale, že k tomu může dojít pouze v případě, že ceny ropy a tím i kurz rublu zůstanou stabilní.

Ani představitelé Východního výboru kvůli anexi Krymu nepředpokládají, že sankce by v dohledné době mohly být zrušeny.

"Myslím, že Vladimir Putin neočekával, že Německo takhle jasně podpoří sankce. Asi spoléhal na to, že německý byznys dokáže ovlivnit kancléřku. Jenže v Německu panuje poměrně jasný konsenzus, že anexe jsou špatné. Zrovna Němci si pamatují, k čemu to může vést," říká Oleg Vasiljev.

Německo přitom dlouhá léta platilo za advokáta Moskvy v Evropě. "Vztahy k postsovětskému Rusku byly vždy privilegované. Mělo to dvě příčiny. Jednou bylo dědictví druhé světové války, druhou vděčnost za znovusjednocení Německa," vysvětluje politolog Alexandr Morozov, který spolupracuje s univerzitou v Bochumi. "Značná část německých politických elit se dění aktivně účastnila a dovedla si představit, co by se mohlo stát, kdyby Sovětská armáda nechtěla odejít nebo kdyby Moskva znovusjednocení Německa odmítla," dodává.

Právě to byl podle něj důvod, proč se vztahy nehoršily ani po nástupu Vladimira Putina, bez ohledu na válku v Čečensku nebo Gruzii.

"V roce 2012 Bundestag přijal rezoluci vyjadřující znepokojení nad politickým vývojem po potlačení protestů. Tehdy lidé v okolí kancléřky znejistěli, jestli to není příliš," vzpomíná Alexandr Morozov. Anexe Krymu podle něj vše změnila. Současně prý ale panuje shoda na tom, že vztahy nesmí přerůst do konfrontace.

"Kancléřka Merkelová proto nyní hovoří o obnově občanského a kulturního dialogu, podobně jako tomu bylo v dobách Sovětského svazu. Ostatně tehdy se Německu také dařilo úspěšně obchodovat," připomíná ruský politolog.