Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Nedávno jsem dostala knihu Rafala Milacha Pierwszy marsz dzentelmenów. Autor je fotograf žijící a pracující ve Varšavě a také přednášející u nás v Opavě. Více než patnáct let zachycuje transformační procesy v rusky mluvících zemích a ve střední a východní Evropě. Pierwszy marsz dzentelmenów je reakcí na historickou událost v polském Vřesnu z let 1901−1904 a na současnou politickou situaci v této zemi. Kniha je výrazně výtvarná, převládají jasné, syté barvy. Aby ji člověk mohl otevřít, musí odmotat červený provázek, který symbolizuje dlouhou nit historických událostí, které nelze zapomenout. Je to nádherný objekt. Perfektně vytištěno. Další knihy, které teď pročítám, se všechny týkají mé současné práce k tématu láska: Proměna intimity od Anthonyho Giddense, Normální a patologická láska od Otto F. Kernberga a Patologie a patologická fyziologie od J. Mačáka, J. Mačákové a J. Krejčího. Hodně věcem z toho nerozumím, tak se stále vracím zpět a věřím, že získám jasnější vizi.

Máte nějakého zvláště oblíbeného autora?

Nejde striktně o spisovatele. Je to třeba sociolog Zygmunt Bauman a jeho Tekutá láska, anebo psycholog a sociolog Erich Fromm a jeho Umění milovat. Mám vždycky pocit, že se dozvím něco nového o sobě.

Co jste četla, když jste byla malá holka?

Nutila jsem se k povinné školní četbě, pamatuji si třeba, jak Remarque v knize Na západní frontě klid popisuje obraz, kdy na mrtvé tělo vojáka sedne motýl… To mě zasáhlo, dovedla jsem si to představit. Jinak jsem nikdy moc nečetla, nedovedla jsem se na text soustředit. Styděla jsem se za to. Dneska vím, že vnímám svět prostě jinak.

jarvis_5979a61a498e42ee8826d50f.jpeg
Repro: archiv

Existuje přesto kniha, o které víte, že si ji musíte přečíst?

Ráda bych si přečetla knihu od Sophie Calleové, kterou nazvala Take Care of Yourself. Nechává v ní různé ženy analyzovat partnerův dopis, v němž muž oznamuje, že se rozcházejí. Je to kreativní forma práce s textem, který je i v Braillově písmu, nechybí řada fotografií a CD. Kniha byla součástí prezentace tohoto projektu na bienále v Benátkách v roce 2007. Ráda bych textu porozuměla, jde o různé interpretace, jež rozchod v ženách vyvolává. Zároveň je vidět, jak fascinace tématem může pomoci překlenout čas, kdy si autorka sama tento problém řešila.

S kterou autorkou byste ráda zašla na čaj o páté?

Na mátový čaj bych pozvala Olgu Sommerovou nebo Jiřinu Šiklovou. Ráda bych se zeptala, jak se mají. A řekla bych jim, že jim děkuji za jejich práci, že jsou úžasné.

A existuje autor, se kterým byste se nebála si povídat po celý let přes oceán?

S Bárou Baronovou už jsem to zažila. Letěly jsme do Japonska. Rády mluvíme o naší společné práci, a můžeme tedy mluvit dlouho. Ale můžeme si klidně i otevřeně říci, že jsme unavené a že se třeba chvíli odmlčíme a budeme jen tak potichu sedět anebo spát.