Podobný pohled děsil návštěvníky českých hor naposledy před třiceti lety.

Široké krušnohorské a později i krkonošské pláně tehdy zpustly kvůli exhalacím zejména z komínů elektráren. Nynější výhled ze svahu nad severomoravským pohraničním městečkem Janov na protilehlý hřeben s vrcholy Biskupská kupa nebo Velká a Malá Stříbrná není o nic veselejší. Rozsáhlé mýtiny už tady ve Zlatohorské vrchovině, která tvoří severní předhůří Jeseníků, odkryly skoro celý hřbet.

Stejná pohroma potkala i protější stráň, ze které se jen na několika místech tyčí vyschlé kmeny. Povzbudivě nevypadají ani zbylé lesy okolo. Stromů s jehličím narezavělé barvy, která prozrazuje napadení kůrovcem, je v nich nespočet. Podobně vypadá spousta dříve sytě zelených vršků i úbočí na Bruntálsku a v dalších částech severní Moravy a Slezska.

"Bojíme se, že všechny tyhle lesy skončí, nezbude než je vykácet. Suchem vysílené stromy nejsou schopné napadení od kůrovce čelit," říká starosta nedalekého Jindřichova Vlastimil Adámek.

Kalamitu srovnatelnou se situací na Šumavě má na svědomí černohnědý brouk, který dorůstá nejvýš do velikosti pěti milimetrů.

On sám by ale takovou paseku nezvládl. Ve smrkových porostech působí staletí, a pokud jsou stromy zdravé, příliš jim neublíží. Mimo období kalamit napadá jen staré, slabé a nemocné stromy. Klíčovým činitelem, který z něho dělá skutečného škůdce, je podle drtivé většiny expertů sucho. Nedostatek vody v půdě oslabuje přirozenou schopnost stromů se kůrovci prostřednictvím mízy, která ho přilepí a zahubí, bránit.

Podnik Lesy České republiky, který hospodaří v nejvíce zasažených oblastech kolem Bruntálu, Města Albrechtice, Opavy, Šternberku a Vítkova, musel za loňský rok nuceně vytěžit více než čtyři miliony kubických metrů kůrovcem napadeného dřeva. Více než polovinu své celkové těžby.

Sucho a kůrovec ale nemusí být jedinými viníky. Roli hraje i houba václavka napadající mělké kořeny smrků.

Za rychlé šíření stěží viditelného brouka může podle ekologů i dalších kritiků hospodaření Lesů ČR i liknavý přístup externích těžebních společností, které pro podnik pracují.

Nasvědčují tomu i vysoké pokuty, které některým firmám státní podnik udělil za pomalé kácení. Vloni to bylo rekordních téměř 44 milionů korun. Nejvyšší pokutu, skoro 12 milionů, dostala Opavská lesní.

Zničené silnice, praskající domy

Obyvatelé obcí v podhůří však těžařům vyčítají úplně jiné věci. Vadí jim stržené krajnice, díry v silnicích či domy praskající kvůli otřesům způsobeným projíždějící těžkou technikou.

"Přejíždějí přes mosty a několikanásobně překračují jejich zátěž. Jejich kola rozbíjejí asfalt, ve kterém vznikají laguny plné vody a bláta, ničí krajnice, po kterých se už dnes dá jen stěží projít," stěžuje si starosta Adámek a ukazuje na úzkou silnici s několik metrů dlouhými a až 15 centimetrů hlubokými výmoly plnými vody. "V letech 2007 až 2008 jsme dělali nový svršek, teď se na ni podívejte," říká.

Kvůli těžařům podle něj praská i část blízkého mostku v místech za jeho pilíři.

"Těžaři nerespektují ani dopravní značení, vjíždí i na cyklostezky a cyklotrasy, přečnívajícími kmeny dokázali i srazit některé dopravní značky," dodává Adámek.

Kalamitní těžba

Celkem je ve vesnici 15 kilometrů obecních cest, z nich je podle starosty kvůli těžbě poničeno 2,5 kilometru místních asfaltových komunikací a dva kilometry účelových, což jsou většinou štěrkem zpevněné lesní a polní cesty. Například objízdná trasa pod jind­řichovským nádražím je už dnes kvůli zvlnění a prohlubním průjezdná jen terénním vozem, obtížně by se tudy prodíralo i dítě na kole.

Poničené jsou ale i krajské silnice. Například ta mezi Petrovicemi a Heřmanovicemi, podél níž jsou skoro v každé zatáčce složené kmeny. Soupravám plně naloženým dřevem už se podle starosty dokonce podařilo několikrát zanést bahnem i železniční přejezd u nádraží, takže po něm strojvůdce odmítl přejet. "Nechtěl riskovat, že by mohl vykolejit," říká Adámek.

Podél úzkých silniček, na které se nákladní vozy sotva vejdou, si lidé stěžují na ničení plotů či praskání zdí domů. "Zvenku i uvnitř baráku se mi objevily praskliny. Je to od té doby, co tady začaly jezdit kamiony se dřevem. Tahle komunikace k tomu přece není uzpůsobená," vyklání se přes plot zahrádky Marie Vacová. U dalšího rodinného domu zase těžké vozy vytlačily okraje cesty a s nimi i plot, který je nyní nakloněný.

"Umístili jsme sem patníky, aby se řidiči museli držet na silnici a nenajížděli až na trávu," ukazuje starosta na skoro půl metru vysoké kamenné kvádry.

Poničený plot má stále i majitel domu pod nádražím Stanislav Dembkovský.

"Plot je poškozený, cesta rozbitá, obtěžuje nás to i prachem. Řidiči nejezdí pomalu, i když jsme je o to prosili. Chci spravit plot, chci se dostat domů, kdo nám opraví cestu, kdo nás chápe?" ptá se Dembkovský.

Těžaři však svoji odpovědnost za škody neuznávají.

"Cesty nepřetěžujeme, jezdíme podle toho, co nám dovoluje vyhláška. Byli bychom sami proti sobě, ničením cest bychom ničili i svoje auta a pneumatiky, navíc policajtů s váhami je všude dost. Chápu, že jsou lidé naštvaní, přicházejí o lesy a klid, ale přispět jim musí Lesy ČR, které vše organizují," uvedl například vedoucí dopravy Opavské lesní společnosti Martin Kudělásek.

Těžaře však neobviňuje pouze jediná obec. Podobné potíže jich má na Bruntálsku spousta. Například v nedalekých Holčovicích je od těžkých vozů poničeno podle starosty Pavla Šprinze dvanáct kilometrů cest. V deseti obcích z Krnovska a Albrechticka, které se sdružily, aby náhradu škod požadovaly společně, je to skoro padesát kilometrů.

"Často jsou to cesty stavěné na zátěž 1,5 tuny, a jezdí po nich tun 40," poznamenal starosta. Také tady jsou však zničené i úseky krajských cest II. a III. třídy. "A kvůli praskajícím zdem chalupy už tady máme i jedno trestní oznámení," dodal starosta.

S cestami musí pomoci stát, míní obce

Kudy z toho ven? Starostové i řadoví obyvatelé oblasti říkají, že nutnost vytěžit nemocné stromy chápou. Od těžařů ale požadují ohleduplnější přístup a od státu jistotu, že až kalamita opadne a těžké nákladní vozy oblast opustí, přijde i čas na opravy. "Ty ale nesmíme platit jen z našich obecních rozpočtů. Na takové rozsáhlé práce nemáme peníze a bylo by to přece nespravedlivé, my jsme si je nezničili," říká Šprinz.

Ideální by podle něho byla novelizace zákona o státní dopravní infrastruktuře.

"Ta nepamatuje na obecní, místní komunikace. Pokud by to tak bylo, mohli bychom i my čerpat dotace na jejich opravy," míní starosta Holčovic. "Případně musí vzniknout nějaký vládní program nebo fond Lesů ČR na opravy komunikací," dodává starosta Jindřichova.

V posledních týdnech se však přece jen zdá, že kalamita a trápení vesnic na severu Moravy a ve Slezsku vykračují ze stínu Šumavy. Ve prospěch obcí například v Poslanecké sněmovně interpeloval poslanec Martin Kolovratník (ANO). "Podle dostupných údajů je rozsah škod na severní a střední Moravě vyšší než kůrovcová kalamita na Šumavě. Následky těžby a odvozu dřeva v postižených oblastech jsou zjevné na totálně zničených pozemních komunikacích, které často nepatří Lesům ČR. Jsou to cesty soukromé a hlavně místní komunikace v majetku obcí," řekl Kolovratník.

Sankce celkem

Nepřítomného ministra zemědělství Mariana Jurečky se poslanec písemnou formou zeptal: "Jak budete tuto újmu vlastníkům komunikací kompenzovat? A proč nebyl již vyhlášen alespoň v nejvíce postižených oblastech kalamitní stav, tedy krizový stav podle zákona o krizovém řízení?"

Platit nechce nikdo

Následná odpověď ministerstva zemědělství sice byla poměrně vstřícná, k placení oprav se však úřad nehlásí. "Plánujeme jednání s ministerstvem dopravy a ředitelem Státního fondu dopravní infrastruktury o možnostech rozšíření využití prostředků fondu i na údržby a opravy místních komunikací, popřípadě o jiných možnostech řešení," uvedla tisková mluvčí ministerstva Markéta Ježková.

Dodala, že ministerstvo o kalamitě dál jedná s Lesy České republiky, a připustila i možnost vyhlášení krizového stavu.

Na ministerstvu by navíc podle Ježkové měla pod vedením náměstka Patrika Mlynáře vzniknout jako poradní orgán pracovní skupina, jejímž účelem bude nalézt systémové řešení kůrovcové kalamity včetně doprovodných negativních následků.

"Ambicí takové pracovní skupiny však s ohledem na kompetence ministerstva zemědělství nemůže být vytváření metodiky k čerpání peněz na náhradu škod. Z dosavadních kroků vedení ministerstva lze konstatovat, že v případě sanace škod na pozemních komunikacích jde o kompetenci ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva financí, s nimiž bude ze strany ministerstva v budoucnu jednáno," uvedla mluvčí.

Také Lesy České republiky prostřednictvím své tiskové mluvčí Evy Jouklové připustily, že doprava dřeva působí obcím potíže. Ani ony ale nechtějí platit škody a ukazují na Státní fond dopravní infrastruktury. "Naložená auta našich smluvních partnerů, kteří těžbu provádějí, při kalamitní frekvenci poškozují obecní cesty. Lesy ČR však nemohou investovat do oprav těchto komunikací, protože je nevlastní ani nespravují. Uvítáme jasná pravidla, jak poskytnout obcím prostředky pro údržbu jejich cest, které využívají mimo jiné i Lesy ČR a smluvní partneři. Měl by je stanovit stát," uvedla Jouklová.

Podnik podle mluvčí v posledních třech letech odvedl do státního rozpočtu více než 20 miliard korun a platí silniční daň stejně jako provozovatelé silniční dopravy, tedy i lesnické firmy, které dřevo dopravují. "Ta se odvádí do Státního fondu dopravní infrastruktury, z něhož se financují opravy veřejných komunikací. Obce by tedy měly mít možnost z tohoto fondu čerpat prostředky. Jde přece o veřejné komunikace," dodala mluvčí.

Poslední prohlášení i narůstající zájem politiků přece jen naznačují, že přehazování zodpovědnosti snad jednou skončí a vsi se oprav dočkají.

V příběhu zničených lesů však bude vyhlížení happy endu ještě zdlouhavější.