Jaké knihy teď máte na nočním stolku?
Místo prášků na spaní tam mám už dlouho tyto knížky: Nepořízené fotografie (Will Steacy), Poslední cesta Chaima Soutina (Ralph Dutli), Kosatíkův komiks o Chartě 77, několik Revolver Revuí… A nově teď přibyla i monografie o práci Jaroslava Róny v architektuře, Benátky Josefa Kroutvora a Píseň z pytlíku na zvratky od Nicka Cavea. Ty první dvě knihy byly přesně mířeným dárkem od majitele vydavatelství Archa Zlín, komiks mám přímo od Pavla Kosatíka, Benátky od Kroutvora a Rónu mi věnoval sám Jan Dvořák, vydavatel a autor knihy. Jenom ty pytlíky na zvratky mám vypůjčené z knihovny…
Máte nějakého zvláště oblíbeného autora, k jehož knihám s vracíte?
Já těžko dočítám i knížky, které se mi líbí. Ale rád bych se jednou vrátil k Vonnegutovi. Opravdu pravidelně se vracím jen k encyklopedickým knihám, protože z nich čerpám reálie k práci.
Co jste četl, když jste byl malý kluk?
Mayovky, Londona, asi nic překvapivého. Vím, že se mi líbili Milenci z bedny od Ludvíka Aškenazyho a Malý princ. Nejvíc ze všeho ale Kvik pluje na jih od Richarda Kubeše a Z deníku kocoura Modroočka od Josefa Koláře. Toho Kvika dokonce asi čtyřicet let po té, co jsem ho přečetl, vydalo nakladatelství Labyrint s mými ilustracemi.
Kterou knihu si ještě v tomhle životě určitě musíte přečíst?
Román Sestra od Jáchyma Topola. Opakovaně jsem ji, nikoliv z Topolovy viny, nedočetl. A proč Sestru? Protože Jáchym mi, když vyšla, říkal, že prý se tam v textu najdu. Tak na to jsem zvědavý už přes dvacet let.
S kterou autorkou byste rád zašel na skleničku dobrého vína?
Včera jsme si hezky popovídali s Eliškou Čížkovou (knihy: Hádej, kdo jsem; Nic neříkej), bylo víno i jídlo, ale témata hovoru byla nádherně banální. Stejné to bývá s Terezou Boučkovou… Ale teď mě napadlo, že bych měl dotazy na Valerii Solanasovou, která v šedesátém sedmém sepsala knížku Scum manifesto − Společnost na rozřezání mužů (u nás vydala Votobia) a pak šla za Warholem a prostřílela ho na cimprcampr.
A s kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let, či dokonce ztroskotat na pustém ostrově?
Třeba zrovna s Pavlem Kosatíkem. Má nadhled, humor a taky vlastní názor na současné výtvarné dění. V takovém dialogu si člověk výborně zformuluje i ty svoje potrhané myšlenky. Ale pro pobyt na ostrově by byla lepší nějaká spisovatelka. Moje žena taky trochu píše.
