Jako první Češka dosáhla vrcholu Mount McKinley na Aljašce, jako první žena na světě zdolala himálajskou Makalu bez použití kyslíku a totéž zopakovala Soňa Boštíková při dobývání osmitisícového vrcholu Lhotse.

"Říká se, že Nepál může člověk buď milovat, nebo nenávidět. Buď tam přijedete a okamžitě se naladíte na tu jejich horskou buddhistickou vlnu a je vám strašně dobře, nebo zjistíte, že máte jinou mentalitu," přibližuje Boštíková své nejoblíbenější místo, kde je na všechno času dost. Patří k těm, kteří se na onu himálajskou vlnu naladili, navíc dobře snáší extrémní výšky a miluje bílo, čisto a ticho vysoko v nebi. "Mám to strašně ráda, nabíjí mě to," přiznává česká horolezkyně, která poznala i místa s méně přátelským ovzduším, třeba v Pákistánu. "Klukům tam prostřeli ke stolu a mně, protože jsem žena, tedy něco podřadného, dali talíř do rohu místnosti. Navíc je K2 hrozně těžká, nepřátelská a tohle tomu ještě přidává," vzpomíná.

Stačí ji jen chvíli pozorně poslouchat a je zřejmé, proč miluje hory. V jejich majestátnosti a naprosté absenci falše se tahle introvertní žena musí logicky cítit spokojená, šťastná. A přestože má sen, že ještě dá dubl − Mount Everest a Lhotse −, tak radost nachází i na cestách s mnohem nižší nadmořskou výškou. "Když vylezete v pět ráno z krkonošské boudy, nikdo nikde, tak jsou celé ty hory vaše a můžete zažít stejný pocit jako v Himálaji."

Pumori: Vydržet se dá leccos, ale ne hlad

jarvis_5965f2f5498e6104b968bdb8.jpeg
Foto: archiv Soni Boštíkové

Ne všechny cesty musí skončit úspěšně, ale ze všech si lze podle Soni Boštíkové odvézt něco do života. Na první himálajské výpravě na Pumori v roce 1995 se o Boštíkové začalo tradovat, že vydrží všechno. Ona sama říká, že tak neomezenými silami nedisponuje, nevydrží třeba být hlady.

ekonom

Tento článek vznikl pro časopis Ekonom. Předplatit si ho můžete zde.

Každá výprava v Himálaji dostane přidělené místní lidi, nosiče, kuchaře a další. "Dáváte tam lidem práci. A my jsme dostali kuchaře, který neuměl vařit. Jenže já strašně ráda jím," říká.

Poté co se vracela vysílená z hor, kuchař nezvládal ani polévku z pytlíku. "Takže když jsme se vrátili, kluci šli odpočívat a já šla vařit, protože jsem se chtěla najíst. Všichni se podivovali, že jdu ještě do kuchyně. Já byla také unavená, ale těšila jsem se na jídlo," vzpomíná.

Přesto Pumori nezdolali. Doplatili na nezkušenost. "Přijeli jsme první, oddřeli jsme práci, zajistili cestu a zbyly nám jen dva dny na vrcholový výstup. Kluci rozhodli, že je to nebezpečné, že nepolezeme," vypráví, že tohle rozhodnutí ji moc mrzelo. Ti, kteří přijeli později, se na vrchol dostali. "Udělala jsem zkušenost, že jsem sice holka, ale příště budu poslouchat svoji hlavu, i kdybych měla jít sama za sebe."

Makalu: Překonala strach a trochu i samu sebe

jarvis_5965f2f5498e6104b968bdbc.jpeg
Foto: archiv Soni Boštíkové

V Káthmándú působí neoficiální kronikář himálajských expedic, horolezci obdivovaná stará dáma, Miss Elizabeth Hawleyová, a až od ní se Soňa Boštíková dozvěděla, že jako první žena na světě zdolala himálajskou Makalu (8462 m) bez použití kyslíku.

Málokdo v roce 1998 věřil, že by na tento vrchol měla, jen lidé z nejbližšího okolí dobře znali její zarputilost. "Dělám si legraci, že odjížděla nějaká neznámá Vomáčková a vrátila se slavná horolezkyně." Noc před výstupem ve výšce 7800 metrů si trojice horolezců vykopala plošinu pro stan, pojedla slanou vodu nazvanou bujón, zapila to sladkou vodou neboli čajem a už od půlnoci se chystala vyrazit. Povedlo se až ve čtyři ráno, když se uklidnil vítr.

"Dáváte jak robot nohy před sebe, pak zvednete hlavu a před vámi se otevře takový skalní amfiteátr. Do oblouku vysoká stěna, kterou máte načtenou z knížek od Messnera a víte, že tam měl být vysněžený žlábek, kterým šel nahoru, a ten žlábek tam není," vzpomíná na okamžik, kdy se vyděsila. Před ní byla dlouhá a náročná cesta po skále bez lana. Ale přemluvila se a odměna stála za to: "Na jedné straně vidíte Nepál, na druhé Tibet, kde z mraků vykukovaly šestitisícovky, kolem sluníčko a to si uložíte a už vám to nikdo nesebere."

Grossglockner: Poprvé s dcerou v horách

jarvis_5965f2f5498e6104b968bdc0.jpeg
Foto: archiv Soni Boštíkové

Soňa Boštíková přiznává, že miluje cestování a nemusí jít nutně jen o výpravy do hor. Ráda objevuje nové věci, ale… "Teď když mám sbalit ten náš pojízdný cirkus, tak prostě raději nikam nejedu," charakterizuje výpravy se dvěma dětmi − Sárou a Petrem.

Zbývá vám ještě 30 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se