Ministr spravedlnosti Robert Pelikán se pochlubil, jak se pod jeho vedením daří české justici. Soudy zrychlily za poslední tři roky o třetinu, což je prý důsledek dynamického přidělování soudců. Skvělá zpráva, můžeme jásat. Nebo snad ne?

Bohužel, skutečnost takto jednoduchá není. Pokud se totiž podíváme na průměrnou délku civilního řízení za období nikoliv tří, ale pěti let, tak zjistíme, že jsme za poslední tři roky pouze vyrovnali zpomalení, které soudy nabíraly v předcházejících dvou letech. Ve skutečnosti jsou tedy dnes soudní řízení v průměru na podobné úrovni, jako tomu bylo v roce 2010 či 2011.

O délce řízení před českými soudy lépe než průměrná doba trvání vypovídají ty nejdéle se táhnoucí případy. Tady se ukazuje, že v některých regionech trvá řízení před soudy pětinásobně déle než jinde.

V Náchodě váš občanskoprávní spor skončí v průměru za čtyři měsíce, v Ústí nad Labem nebo v Brně je ale průměr skoro o dva roky vyšší (je to přes 26 měsíců). Tyto propastné rozdíly mezi soudy jsou největší problém, protože lidé si nemohou vybrat, na jaký soud se obrátí, protože to je dané procesními předpisy.

Je vynikající, že ministr spravedlnosti se snaží nové soudce "posílat" přednostně na nejpomalejší soudy, ale nemá to zásadní vliv na současnou délku řízení. Taková změna se totiž projeví teprve až po několika letech. Největší zásluhu na "zrychlení" má pokles žalob, které k soudům přicházejí. K tomu nejvíce přispělo podstatné snížení odměn advokátům za soudní vymáhání nízkých částek. Jde například o drobné nedoplatky za služby či bankovní poplatky. V posledních letech se věřitelům nevyplatí se s nimi na soud vůbec obracet, soudci tak mají méně práce a mohou "dohánět resty".

Co tedy dělat s tím, aby se situace opravdu zlepšila? Můžeme se snažit opět snížit počet žalob, což ale bude znamenat, že někteří z nás se pak žádné spravedlnosti nedovolají. U soudů pro ně nebude místo.

Nebo se můžeme pokusit vytvořit pro fungování soudců lepší podmínky. Za klíčovou považuji otázku soudních asistentů, kterých by mohlo být více a jejich odměňování by mělo být odstupňováno tak, aby zohlednilo, že někdo má zkušenosti a z velké části zastane práci soudce (navíc za polovinu či třetinu peněz) a jiný se třeba teprve zaučuje.