Ačkoli se může zdát, že nízké ceny ropy nemají momentálně kromě zemí OPEC a jim podobných států žádné oběti, ještě jedna by se vedle Saúdské Arábie a Ruska našla: naše klima.

Souvislost je logická a intuitivní. Při nízkých cenách fosilních paliv není i přes vysoké zdanění snadné přesvědčit firmy a spotřebitele, aby je nevyužívali. Také proto jsme mohli v uplynulých dvou letech vidět růst emise oxidu uhličitého v zemi, u níž se Energiewende, tedy "energetický přechod" na obnovitelné zdroje, skloňuje ve všech pádech, a sice v Německu. Nepomáhá ani to, že poslední dobou cena energií z obnovitelných zdrojů klesá. Jsme pak svědky paradoxu, v němž se státy dovážející ropu těší z nižších nákladů průmyslu a dopravy, ale jejich cíle na snižování emisí jsou v nedohlednu.

Pokud se cena ropy udrží ještě nějakou dobu pod 75 dolary za barel a Francie navíc do roku 2025 uzavře téměř třetinu ze svých 58 jaderných reaktorů, jak plánuje, můžeme si o dodržování klimatické dohody nechat jenom zdát. A to i bez přičinění Donalda Trumpa, jenž prosadil, že USA od takzvané Pařížské dohody odstoupí. V nadcházejících letech tak budeme pravděpodobně svědky zvyšující se regulace spotřeby fosilních paliv, včetně jejich rostoucího zdanění.