Programátorské kurzy a konference věnované ženám jsou plné zájemkyň. Dobrovolnice z týmu PyLadies musí odmítat dvě třetiny žen, které se do technologických seminářů hlásí. "Kdybychom necílili na ženy, přihlásilo by se jich pravděpodobně minimum," uvažuje organizátorka Zuzana Válková a dodává, že v IT je žen nezdravě málo.

Kurzy orientované na ženy podle ní snižují nebo zcela odstraňují některé vstupní bariéry, které je od lekcí pro veřejnost mohou odrazovat. "Ženy neriskují, že narazí na předsudky a srovnávání s muži jak ze strany účastníků, tak od koučů. Bariérou může být, že žena bude na kurzu v menšině nebo úplně sama mezi samými muži," vysvětluje Válková důvody vysoké poptávky po lekcích. Za čtyři roky jimi prošlo zhruba 350 žen v Brně, Praze a od loňského roku i v Ostravě.

Účastnice přicházejí z různých oborů, jsou mezi nimi psycholožky, personalistky, překladatelky, účetní nebo bioložky či méně technicky zaměřené pracovnice v IT. "Některé zájemkyně chtějí světu technologií porozumět proto, že je partner ajťák nebo se s IT setkávají v práci, třeba jako personalistky v technologických firmách," říká Válková.

Ze zdravotní sestry ajťačkou

Zájem o počítače měla jako malá holka. Hodiny trávila hraním her a ráda zjišťovala, jak počítače fungují. Na konci základní školy se Veronika Gabrielová rozhodla přihlásit na střední zdravotnickou školu. Jako zdravotní sestra pracovala přesně rok. Kurzy programování jí změnily život a nyní pracuje jako vývojářka v IT oddělení farmaceutické firmy MSD. Přijde si tak na mnohem vyšší plat a firmy ji oslovují s pracovními nabídkami.

Před pár lety pečovala o pacienty, dnes se podílí na vývoji interního webu pro zaměstnance. "V nemocničním prostředí je velký psychický i fyzický nápor a velmi nízké platy, ze kterých jde jen tak tak vyžít. Čistě ženský kolektiv bych nikomu nedoporučila, cítila jsem se jako na bitevním poli. Ženy si často závidí, starší sestry byly protivné a snažily se mladší kolegyně potápět. Až v nemocnici jsem zjistila, že tohle nechci dělat," říká Gabrielová.

Programování není magie

K programování se poprvé dostala na kurzech organizace CzechITas, která se snaží přivést do IT více žen. "Tam jsem zjistila, že se to nenaučím za den ani za měsíc. Není to ale taková magie, jak jsem si představovala. A že člověk, který chce programovat, nemusí být génius ani matematik," říká Gabrielová. Absolvovala také jednodenní workshop organizovaný týmem Django Girls, který zájemkyním ukazuje, jak se dá vytvořit web v prostředí Django.

Následoval tříměsíční kurz iniciativy PyLadies, která začátečníky seznamuje s programovacím jazykem Python. Tak se Gabrielová stala součástí Python komunity. "To pro mě bylo moc důležité, bez podpory ostatních bych to pravděpodobně vzdala, dál bych se o programování nezajímala a nesnažila se víc vzdělávat," uvažuje vývojářka.

Po kurzech prošla malou krizí. Měla pocit, že se programovat nikdy nenaučí. "Pomohlo mi, že jsem se dostala na stáž do MSD − firmy, ve které dnes pracuji − a sbírala jsem zkušenosti," míní Gabrielová a dodává, že je v technologickém oboru spokojená nejen kvůli lepšímu finančnímu ohodnocení a možnosti kariérně růst. "Důležité je, že si rozumím se svými kolegy, jsou milí, přátelští, chytří a většinou nekonfliktní," hodnotí Gabrielová a upozorňuje, že je potřeba dívkám přiblížit svět technologií už v dětství.

O to se snaží tým devíti dobrovolnic z ČVUT. Pod názvem wITches nabízejí dětem na druhém stupni základních škol kroužky a workshopy zdarma. Pořádají lekce programování, kde si děti vytvoří vlastní animovaný film či počítačovou hru. Mohou pracovat také s elektrostavebnicí nebo postavit a programovat robota.

Stereotypy stále existují

Samotný základní kurz organizace PyLadies nestačí pro to, aby se účastnice mohly živit jako programátorky. Cílem organizátorů je, aby ženy ve studiu pokračovaly. Proto vytvářejí komunitu, kde si začátečnice navzájem pomáhají nebo se mohou obrátit na zkušené kouče či bývalé absolventky. "Stále ještě přetrvává stereotyp, že ženy do IT nepatří, protože mají logické myšlení omezené, nebo že lidé se zájmem o IT jsou podivní či asociální," jmenuje příčiny nedostatku žen v oboru Válková. Sama se setkala s názory, že ženy nemůže programování bavit, natož že by v tom mohly být stejně dobré jako muži.

Některé účastnice se rozhodly změnit profesi a stát se IT profesionálkami, jiné ke změně teprve dozrávají. "Spousta PyLadies dokáže znalosti programování využít ve své práci, i když se nestanou přímo ajťačkami. V jednom kurzu jsme měli několik účastnic, které pracovaly s geoinformačními systémy. Ty lze sice ovládat i bez znalosti programování, ale s ní je to o mnoho rychlejší a flexibilnější," říká Válková.

To potvrzuje také absolventka kurzů Barbora Drbohlavová, která analyzuje data a vytváří statistiky v oboru medicíny. Je organizátorkou programátorské konference PyCon CZ. Letošní akce s více než 30 přednáškami a devíti workshopy se zúčastnilo zhruba 350 lidí. Mezi přednášejícími bylo 26 procent žen, mezi účastníky pětina.

Díky kurzům do vysněné firmy

Kurzy IT jsou populární i mezi muži. K účasti je nejčastěji vede touha změnit profesi. "Jsou mezi nimi dělníci, automechanici i akademici, jedná se převážně o mladé lidi mezi 25 a 32 lety," jmenuje Marian Hurta, zakladatel společnosti Engeto, která více než rok pořádá IT kurzy pro veřejnost. Za tu dobu je navštívilo přes 250 lidí, ze 70 procent muži.

"Nejsou ve svém zaměstnání spokojení a plánují odejít. Jejich cílem je najít stabilní práci, dobré platové podmínky a možnost kariérního růstu," míní Hurta.

Spoustu lidí podle něj obor IT láká, obávají se ale jeho náročnosti. "Proto máme kurzy nastaveny tak, aby je zvládl úplný začátečník, který dokáže uživatelsky ovládat počítač," vysvětluje.

Někteří účastníci přicházejí do kurzů s tím, že vědí, pro jakou firmu by chtěli pracovat. "Takovým studentům pomáháme nastavit individuální výukový plán zaměřený na konkrétní pracovní pozici v dané firmě," přibližuje Hurta.