O tom, že nejlepší investicí je vzdělání, se mluví už dlouho. Platí to hlavně pro vzdělání vysokoškolské, které připravuje mladé lidi na odpovědné pracovní pozice. V Česku jde přitom o investici relativně levnou, protože studenti nemusí na veřejných školách platit školné. Tyto školy u nás financuje stát. Systém financování se přitom měnil z modelu založeného na příspěvku podle počtu studentů a ekonomické náročnosti studijních programů přes zohledňování různých ukazatelů kvality až po dnešní rozpočet, který zahrnuje fixní část odvozenou z minulosti a výkonovou část odrážející výstupy škol kvalitativní povahy.

Rostoucí význam kvalitativních kritérií i snahy o stabilizaci rozpočtů v posledních letech lze hodnotit pozitivně, avšak pouze při dostatečném příspěvku na vzdělávací činnost vysokých škol. To však, bohužel, není náš případ. Příspěvek v současnosti činí přibližně 21 miliard korun a dlouhodobě spíše klesá, což je v kontextu příznivého ekonomického vývoje zarážející. Bývalá ministryně školství slibovala vysokým školám podstatné navýšení rozpočtů pro rok 2018, ale realita navrženého rozpočtu je zcela jiná. Rozdíl mezi slíbenými 4,5 miliardy a navrženými 100 miliony korun je markantní. Podíl výdajů na vzdělávací činnost veřejných vysokých škol na hrubém domácím produktu je dnes nižší než v roce 2000, a to počet studentů vzrostl. Situaci lze jen stěží prezentovat jako strategii budování vzdělanostní společnosti.