Diskuse na téma eutanazie je jednou z nejkontroverznějších na programu české politické scény. Nejen křesťanské hodnoty, ale například i morální zásady vedou poslance k odmítání návrhu zákona. Podle Adama Doležala z Kabinetu zdravotnického práva bioetiky Akademie věd České republiky společnost ještě není na podobný zákon připravena. Zavedení institutu by měla předcházet delší diskuse a důraz by měl být kladen i na paliativní péči.

Pomoc s utrpením, či zbytečný risk?

"Musíme si položit základní filozofickou otázku, když začneme uvažovat o eutanazii, zdali jako nejvyšší hodnotu vnímáme hodnotu života nebo zdali vnímáme za nejvyšší hodnotu hodnotu svobodného rozhodnutí," zdůraznil ve svém příspěvku na semináři o eutanazii a důstojné smrti chirurg a profesor Pavel Pafko.

Asistovaná smrt by měla být dle předkladatelů zákona určena pro ty, kdo trpí vážnou chorobou a jejichž stav vyvolává trvalé fyzické nebo psychické utrpení. Ve chvíli, kdy by pacient sám vyhodnotil svůj stav jako bezvýchodný, by mohl zažádat o asistovanou smrt. Takové přání by mohl pacient vyslovit i předem, a to pro případ dlouhodobého bezvědomí, přičemž by návrh mohl vzít případně kdykoliv zpět. Přání k postoupení eutanazie by muselo být také zřetelné, jasné a opakované, tedy ne pouze pohnutkou mysli v případě, kdy by se pacientovi přitížilo. Návrh navíc počítá s tím, že o asistované smrti by rozhodovali alespoň dva lékaři.

Důvodová zpráva k návrhu zákona o důstojné smrti

 

Pro účely české právní úpravy byl zvolen koncept, který na první místo klade možnost, aby pacientovi, který se nachází ve stavu trvalého fyzického nebo psychického utrpení, byla poskytnuta součinnost, resp. pomoc k tomu, aby si mohl důstojnou smrt vyvolat za odborné asistence sám. Teprve na druhém místě, pro osoby, které se nacházejí kromě jiného ve stavu nezměnitelného bezvědomí a o důstojnou smrt požádaly předem, stanoví návrh zákona eventualitu vyvolání důstojné smrti lékařem samotným. Tento koncept neklade takovou zátěž na lékaře, neboť ti se v rámci prvně zmiňované varianty nebudou přímo podílet na usmrcení pacienta, nýbrž mu k důstojné smrti poskytnou pouze svoji odbornou součinnost. Pouze u pacienta, který neučinil svoji žádost předem, resp. není ve stavu nezměnitelného bezvědomí a zároveň není schopen si důstojnou smrt vyvolat sám, zákon ponechává možnost vyvolat důstojnou smrt i tehdy, kdy by v úvahu jinak přicházela pouze pomoc k důstojné smrti.

Vláda po předložení návrh nepodpořila, a to z důvodu rozporu s koaliční smlouvou mezi ČSSD, ANO a KDU-ČSL, ve které stojí: "Neumožníme žádné opatření v rozporu s ochranou života od početí do přirozeného konce (ne aktivní euthanasii)." O návrhu tak budou hlasovat poslanci, nicméně do konce volebního období se s největší pravděpodobností nestihne projednat. "To ale nebrání tomu, aby po volbách do Poslanecké sněmovny nebyl předložen znovu," dodává Adam Doležal. Návrh zákona je navíc inspirován belgickou úpravou, dle Doležala je ale zřejmé, že diskuse v Belgii probíhala delší dobu, a proto bylo přijetí zákona pravděpodobnější. "V belgickém prostředí, ze kterého návrh čerpal, probíhala intenzivní diskuse již od 80. let 20. století. Již v roce 1995 byla federální vládou ustanovena speciální Poradní komise pro bioetiku, sestavená ze zástupců lékařů, zdravotních sester, právníků, sociologů, psychologů, morálních filozofů a teologů." U nás se takto rozsáhlá diskuse nevede a důkazem velmi slabé diskuse může být dle Doležala i odkaz na nepatrný počet monografií, které se tohoto tématu týkají.

Argumentem, který hraje v diskusích v neprospěch asistované smrti, je případná možnost zneužití eutanazie. "Téměř všechno, co člověk vymyslel, bylo zneužito," odmítá ale tento argument Pavel Pafko. Zneužití by navíc měla zkoumat kontrolní komise, a to díky speciálním formulářům ministerstva zdravotnictví. "Na základě údajů uvedených ve formuláři rozhodne, zda při pomoci k důstojné smrti nebo jejím vyvolání v konkrétním případě byly či nebyly splněny podmínky tohoto zákona," stojí v důvodové zprávě. Komise pro posuzování zneužití by se skládala z lékařů, právníků, odborníků na oblast důstojné smrti, například tedy psychologů, a fungovat by měla v rámci úřadu veřejného ochránce práv. O každém případě by následně rozhodovala do dvou měsíců, formulář by měla obdržet nejpozději tři dny po úkonu. V případě pochybení by se tak komise obracela na státního zástupce, který by sám dále jednal.

Trestní odpovědnost lékaře

Návrh zákona počítá s přísnými podmínkami, které musí lékař splnit, jinak se vystavuje nebezpečí trestního stíhání. "Navrhovatelé nechtěli zasahovat do trestního zákoníku, a proto je beztrestnost zajištěna jen pro ty lékaře, kteří bezpodmínečně naplní všechny znaky stanovené tímto zákonem. V případě aktivní vyžádané eutanazie tak lékař, u kterého se zjistí, že nenaplnil všechny podmínky, bude stíhán pro skutkovou podstatu trestného činu vraždy," vysvětluje Adam Doležal a uvádí, že taková situace je v zemích, které jsou pro předkladatele zákona vzorem, tedy v Belgii a Nizozemsku, poměrně častá. Trestní zákoník s usmrcením na žádost nepočítá, avšak tato privilegovaná skutková podstata byla předložena v návrhu trestního zákoníku z roku 2004. Její přijetí by mohlo být dle Doležala primárním krokem k zavedení institutu eutanazie.

Zavedení institutu eutanazie však ale neznamená povinnost lékařů eutanazii provádět. "Tak jako nemůžete nutit gynekologa, aby prováděl interrupci, protože má jisté náboženské představy, stejně tak to bude u eutanazie," vysvětluje profesor Pavel Pafko. Dle něj tedy není nutné zohlednit k provedení eutanazie pouze svobodu rozhodování nemocného člověka, ale také svobodu rozhodování lékaře, který má eutanazii provést. Pokud by se tyto hodnoty nesetkaly, lékař by neměl povinnost eutanazii provést.

§ 2 návrhu zákona o důstojné smrti

(1) Důstojné smrti může být dle tohoto zákona nápomocen, případně ji vyvolat pouze lékař, a to za podmínek stanovených tímto zákonem a prováděcími předpisy.

(2) Lékař, který je nápomocen důstojné smrti nebo ji vyvolá, není odpovědný za tento skutek podle předpisů trestního práva, pokud splní podmínky tohoto zákona a prováděcích předpisů a postupuje v souladu s postupy v nich stanovenými.

(3) Žádný lékař však nemůže být k nápomoci důstojné smrti či k jejímu vyvolání nucen.

(4) Pokud to stav pacienta dovoluje, použije se přednostně před vyvoláním důstojné smrti pomoc k ní.

V současné době může trpící pacient zvolit cestu pasivní eutanazie, tedy odmítnutí léčby, vlivem čehož nemoci podlehne. Rozdílem od eutanazie je tedy nadřazení přání pacienta s následky smrti, nicméně lékař k smrti svou činností nedopomůže. Role lékaře je v tomto případě tedy spatřována v nekonání, které je založeno na přání pacienta, a ošetřující lékař za následky není zodpovědný, pouze za případné neposkytnutí pomoci ve chvíli náhlých komplikací. Oproti tomu eutanazie spočívá v konání.

 

Paliativní péče před eutanazií

Důležitou roli v umírání jedinců v současné době hrají hospicová zařízení. Ta pomáhají v posledních chvílích života těžce nemocným. V České republice je však pouze 14 hospicových zařízení s kapacitou přibližně 450 lůžek, kde ročně zemře okolo dvou tisíc lidí, nicméně celkový počet úmrtí v České republice za rok činí něco přes sto tisíc lidí. "Rozvoj paliativní péče by měl dokonce jednoznačně předcházet samotné diskusi o eutanazii," vysvětluje Adam Doležal. Proto se často během diskuse o eutanazii mluví i o zlepšení paliativní péče. "Bylo by totiž smutné, kdyby eutanazii podstupovali někteří pacienti jen proto, že jsme jim nedokázali zajistit dostatečnou paliativní péči," uzavírá Doležal.

Související