Někdy stačí málo. Když v posledním záběru třetí řady seriálu Better Call Saul začne za okny stavení pozvolna hořet, má to emoční efekt srovnatelný s úderem laviny. Televize AMC minulý čtvrtek v Česku odvysílala poslední díl seriálu, kterému dnes nejen na poli televize, ale také filmu může konkurovat máloco.

Pro mnohé diváky byl Better Call Saul dlouho jen doplňkem k jednomu z vůbec nejoceňovanějších seriálových dramat Perníkový táta, v němž se kriminální thriller prolínal s fascinující charakterovou studií a proměnou středoškolského učitele chemie Waltera Whitea ve "velké zvíře" obchodu s narkotiky.

Seriál Better Call Saul si z něj do hlavní role "půjčil" až karikaturně pokleslou vedlejší postavu právníka Saula Goodmana a už tři roky pozvolna vykresluje jeho dřívější osudy z dob, kdy ještě vystupoval pod vlastním jménem Jimmy McGill. A z tehdejší figurky učinil jednoho z vůbec nejtragičtějších seriálových hrdinů.

Byť se v celé třetí řadě seriálu Better Call Saul objevují staré, nechvalně známé postavy z prostředí drogového byznysu, jako je majitel fastfoodu a mafián Gustavo Fring, ty nejnapínavější věci se nedějí v podsvětí. Mistrovství seriálu spočívá v tom, jak se zaměřuje na všední věci: na vztah mezi dvěma bratry, Jimmym a jeho starším a úspěšnějším sourozencem Chuckem. A že si může dovolit luxus, který filmy nemají − věnovat se i těm nejobyčejnějším činnostem dlouhé minuty a nechat diváky čekat, k čemu povedou.

Právník Jimmy McGill neváhá udělat pro kariérní úspěch cokoli − podvést bratra, který je na rozdíl od něj považován za génia svého oboru, či obalamutit stařenky, jež patří k jeho klientkám. Ale byť mnohdy překračuje hranice práva i etiky, je to též milující sourozenec, který se dlouho staral o psychicky nemocného Chucka, trpícího fobií z elektromagnetického záření. A jeho láska nebyla opětována.

Chuck vnímá Jimmyho jako černou ovci, ostudu rodiny a neschopného právníka, který vždy sklouzne na špatnou stranu.

Seriál Better Call Saul sleduje vedle Jimmyho i osudy mafiánského ranaře Mika Ehrmantrauta, v jehož činech i v mlčenlivé tváři s jediným tvrďáckým výrazem se též odráží obří rozpor: mezi milujícím dědečkem, který ztratil syna, a mužem, který neodvratně směřuje od poklidného zaměstnání hlídače na parkovišti ke "špinavé" práci pro mafiánského bossa.

Ale nejsilnější dramatická linie tu bezesporu patří Jimmymu, který v závěru druhé řady podvodem zdiskreditoval vlastního bratra, neboť chtěl pomoci své partnerce ke klientovi snů. Tak je Jimmy vykreslen v celém seriálu − jako člověk, který veden dobrými úmysly páchá až zákeřné činy. A hlavní otázka celého díla zní: je to jeho přirozeností, nebo ho k tomu vede právě odjakživa problematický vztah s bratrem a složitá rodinná minulost?

Podobnou otázku − tedy odkud se v lidech bere zlo − řešil i Perníkový táta. V Saulovi má mnohem všednější podobu a je vykreslována na situacích, s nimiž se dovede ztotožnit kterýkoli divák. Situacích, v nichž nemusí figurovat pervitin či palné zbraně, ale třeba jen stohy kancelářských papírů. Společné mají oba seriály to, že se svým postavám mohou věnovat s pečlivostí, jaké filmy na krátké ploše nejsou schopny − v psychologické drobnokresbě tak mají blíže k románům.

Ale Better Call Saul je ve své třetí řadě snad ještě bezútěšnější podívaná než Perníkový táta. Už od úvodního několikaminutového záběru prvního dílu vyžaduje velkou pozornost diváků a nenabízí tolik žánrových atrakcí jako jeho starší seriálový "bratr". Někdy své postavy pozoruje dlouhé minuty v bezeslovných situacích, aniž by divák tušil, co přesně činí. Ale byla by škoda kvůli tomu nevydržet a nepočkat si, až se jednotlivé skutky osvětlí. Jako když dohoří velmi dlouhý doutnák až k rozbušce a přijde exploze.

Ať už se na obrazovce pohybují muži se zbraněmi uprostřed pouště na americko-mexické hranici, nebo se zoufalý Jimmy probírá stohy důkazního právnického materiálu, na diváka pozvolna − minutu od minuty, díl od dílu − dosedá tíha jejich činů.

Jimmyho nevyhnutelný pád k přezdívce Saul Goodman a k byznysu, který už má k respektované právnické činnosti na hony daleko, v sobě nese cosi až klasického − osudovost divadelních tragédií či dvojjedinost doktora Jekylla a pana Hyda.

Jimmy ale není velký hráč, spíše neúspěšná "nicka", která touží po obyčejném životu, práci a vztahu. O to větší je tragičnost osudu, který mu i takové žití odpírá. Velkým hráčem, spolumajitelem úspěšné právnické firmy a mužem posedlým i opojeným vlastní mocí a genialitou je jeho bratr Chuck. Ten však momentálně žije jako samotář v sídle vystavěném z vlastních fobií. Což je myšleno doslova.

Chuck se odstřihl od elektřiny a existuje v poblikávajícím světle plynových lamp a izolačních aluminiových fólií ve stavení, které zevnitř připomíná spíše nějaké post­apokalyptické doupě než rodinný dům. Nemoci navzdory je to však mnohdy on, kdo působí jako opravdu zlý a zapšklý člověk, nikoli jeho bratr Jimmy.

Když v jednom z posledních dílů Jimmy bratra během soudního slyšení usvědčí z toho, že jeho "alergie na elektřinu" není skutečná, ale psychosomatická, jde o jeden z jeho klasických triků na hraně podfuku. Jenže Jimmy jako by nemohl jednat jinak, nehraje pouze o udržení vlastní právnické licence, bojuje proti obří nespravedlnosti, proti bratrovi, o kterého se denně staral, když mu bylo nejhůř, a který přitom odmítá být mu bratrem.

Producenti a tvůrci seriálu Better Call Saul dosud nepotvrdili, zda bude za rok pokračovat čtvrtou řadou. Byla by škoda, kdyby skončil. Jiný takto precizně vystavěný seriál, plný rozporuplných hrdinů zapletených do složitých her viny, trestu, pokání a pomsty, se v současnosti nevysílá. Lze se o tom přesvědčit na internetové televizi Netflix, kde je celý k vidění.