Evropská komise zahájí řízení s Českem kvůli neplnění migračních kvót, což může teoreticky skončit pokutou. "Ekonomická agrese," křičí Tomio Okamura. "Cesta do pekel," volá Milan Chovanec. Jenže co čekali? Že unie řekne: "Sice jste se vykašlali na povinnosti, ale O. K., nic se neděje?" To asi ne. Křik je pokrytecký stejně jako celý přístup Česka k migrační problematice.

Neudělali ohledně uprchlických kvót vůbec nic, zahájíme s Čechy řízení, oznámil Brusel

Pravda, v institucionalizovaném odporu proti přijímání běženců nejsme sami. Jde o fenomén celé postkomunistické střední Evropy. Ovšem Maďarsko, které podobně jako my migrační kvóty nechtělo, to alespoň dalo jednoznačně najevo. Zažalovalo Evropskou komisi a řeklo, že se programu nezúčastní. Česko? Přijali jsme 12 (slovy dvanáct) uprchlíků, načež jsme začali program tiše bojkotovat, až se nakonec vláda usnesla, že už nepřijmeme vůbec nikoho. Prostě jsme to odšvejkovali.

Oblíbený argument ministra vnitra Chovance a spol. zní, že kvóty stejně nefungují. Takže tím, že je odmítáme, vlastně bojujeme za pravdu a zdravý rozum. Je to lhaní si do kapsy. Kvóty jsme přece neodmítli z obavy, že nebudou fungovat, ale naopak ze strachu, že by fungovat mohly. Nenamlouvejme si ani, že jsme dostatečně solidární, protože přispíváme na Europol a posíláme peníze do míst konfliktů. To dělají všechny státy unie. Dvaadvacet zemí bylo ochotno pomoci i tak, že převezmou část lidí z táborů v Itálii a Řecku. My ne. Nejhorší ale je, že žádné jiné řešení fakticky nenabízíme. Ani pro Evropu, ani pro běžence. Chovanec v rozhovoru pro ČRo sice prohlásil, že "nemáme problém pomoci matce s pěti dětmi, která jde ze země, kde je válka", ovšem dodal, že "jedinou legální cestou musí být cesta přes ambasádu některé z evropských zemí". Skvělé. Představte si ženu s pěti dětmi, jak se táhne z rozbombardovaného severu Sýrie do Damašku a hledá českou ambasádu. Ne, to nemůže myslet vážně ani Chovanec. Smysl toho, co říká, je jediný: naznačit, že my s uprchlíky nechceme nic mít, ať si to vyžere Německo.

Je to jistě legitimní postoj. Ovšem pokud Česko nechce mít s migrační politikou unie nic společného, nemělo by švejkovat, ale postupovat seriózně. Což znamená vyjednat si trvalou výjimku z migrační politiky jako například Dánsko. Samozřejmě se všemi riziky s tím spojenými, pokud například dojde k eskalaci konfliktu na Ukrajině a do Česka se povalí statisíce lidí, Německo zavře vrata a nikdo nám nepomůže. Jistě to můžeme takto udělat. Ale dokud platí mechanismus, jehož jsme součástí, měli bychom ho respektovat. A nepohoršovat se, že po nás někdo vyžaduje plnění našich závazků.