Ruský prezident Vladimir Putin poskytl před pár dny rozhovor americké televizi NBC, v němž dotazy ohledně zásahů do loňských amerických prezidentských voleb odbýval se slovy, že jsou "nesmyslné". A aby nikoho nenechal na pochybách, prohlásil: "Nikdy, ani jednou, jsem neviděl jediný důkaz o ruském vměšování do prezidentských voleb."

Moderátorka namítla, že tajné služby USA shodně tvrdí, že důkazů o vměšování je víc než dost. A navíc − dodejme, protože to při rozhovoru nezaznělo − tu jsou výmluvné detaily, které už rámcově prosákly na veřejnost, což Putin jistě dobře ví. Třeba o hackerských partách pojmenovaných Fancy Bear a Cozy Bear, operujících z centrály tajné služby FSB v moskevské budově Lubjanka a nechávajících za sebou kybernetickou stopu.

Putin se jen nadechl, nasadil slitovný výraz a pozoruhodně odvětil: "Je tu také ale teorie o tom, že atentát na Kennedyho zorganizovaly tajné služby USA. Pokud je tato teorie správná, a s jistotou ji vyloučit nelze, pak mohou přece ty stejné služby také vyrobit důkazy o ruských hackerech."

Dezinformacija

Jistěže mohla televize NBC rozhovor více vyhrotit, aby Putin řekl něco třeba ještě hloupějšího. Ale smysluplnější než lamentovat nad moderátorčinou krotkostí je prostě připomenout, že "dezinformacija" patří k osvědčeným nástrojům kremelské propagandy. Putin − člověk s minulostí špiona KGB, později FSB − se nesnažil pravdu o svých hackerských aktivitách zpochybnit protiútokem ve smyslu: Nejsme svatoušci, podívejte se ale, co dělají na Západě, jak také chtějí rozvrátit náš ruský pořádek. Prostě vše jen bez uzardění popřel − snad v přesvědčení, že to vyzní důvěryhodněji.

Leč dál se tím trápit nemusí. Hlavní je, jaké potěšení mu asi nabízí pohled na rozklad v americké demokracii, když třeba bývalý šéf FBI James Comey veřejně pod přísahou v Senátu obviní úřadujícího prezidenta ze lži.

Rovněž ho asi musí těšit, jak věc stále nabírá na obrátkách, takže třeba v úterý v Senátu promluvil také Jeff Sessions, ministr spravedlnosti. Tedy muž, jenž se před pár měsíci oficiálně zřekl dohledu nad vyšetřováním FBI, zacíleného na to, jestli lidé z Trumpova volebního týmu postup ruských hackerů dokonce koordinovali − což by se, na vysvětlenou, víceméně rovnalo velezradě, resp. uvedlo by do chodu proces ústavního vyjádření nedůvěry Donaldu Trumpovi.

Sessions, nutno podotknout, svěřil dohled nad vyšetřováním svému náměstkovi. Učinil tak z donucení poté, co vyšlo najevo, že při nominančním slyšení v Senátu letos v únoru zatajil minimálně dvě schůzky, které měl s ruským velvyslancem v USA Sergejem Kisljakem.

Stručně řečeno, ministr je sám namočený v tom, co FBI zkoumá.

Sessions: Jakékoliv dohody o volbách s Rusy popírám

Jak se bránit? To stále nevíme

Putinův dnešní pohled na Západ je tentýž, jakým jej vnímali pohlaváři Sovětského svazu. V hloubi svých duší sice možná obdivovali jeho vyspělost, kreativitu, zejména pak prosperitu, zároveň ale dobře viděli jeho Achillovu patu: názorovou rozpolcenost, danou svobodou slova.

Cílem sovětských špionážních aktivit v dávných dobách před internetem proto bylo tuto rozpolcenost prohlubovat. Příkladem může být podpora pacifismu − třeba známá a zdokumentovaná finanční asistence levicovému odporu vůči rozmístění amerických raket typu Pershing do Evropy v 80. letech.

Princip kremelské zahraniční destabilizační "práce" zůstal dodnes stejný. Příkladem může být loňské nizozemské referendum o přidruženém členství Ukrajiny v Evropské unii, kde se ruská špionáž předvedla šířením falešných zpráv o údajně hrozící "záplavě" v podobě levné ukrajinské pracovní síly.

Anebo když se vrátíme zpět do Spojených států, je tu již zmíněný, věru parádní kousek v podobě krádeže e-mailů prominentních demokratů. Hillary Clintonová, kterou Putin rozhodně neměl v oblibě kvůli její podpoře protikremelských demonstrací v roce 2011, se před volbami kvůli uniklé korespondenci náhle ocitla ve zvlášť nelichotivém světle. Po zveřejnění ruského hackerského lupu na serveru WikiLeaks bylo zřejmé, jak hluboké pochybnosti o ní mají lidé z jejího nejužšího okruhu. Nepochybně ji to poškodilo v očích voličů.

To jistě ale nebylo vše, viz třeba fenomén falešných zpráv − typově takových, jako byla novinka nedávno zveřejněná na zdánlivě zpravodajsky vyhlížejícím serveru Truetrumpers.com (tedy Praví trumpovci). Muslimský uprchlík v Oklahomě prý zaútočil a těžce zranil ženu v sedmém měsíci těhotenství. Zprávu doprovázela fotografie zbité ženy − o které se později ukázalo, že byla převzatá z jednoho filmového hororu. Vše korunovala sugestivní otázka pod snímkem: "Souhlasíte, aby byl pachatel oběšen?" Jak známo, nebezpečí takových zpráv je v jejich sdílení na sociálních sítích, kde je uživatelé snadno zamění za skutečné zpravodajství.

Přiznejme si, Západ, a to i včetně Česka, zatím nepřišel na to, jak se dezinformacím účinně bránit. Ba ani jak Vladimira Putina rychleji a přesvědčivěji usvědčovat ze lži, tedy jak zařídit, aby zdejší úřady mohly veřejnosti předkládat důkazy třeba právě o ruském podvratném kybernetickém úsilí, přitom ale aby se tajné služby nemusely bát, že tím odhalí svoje zdroje a své protiruské know-how.

Jde Putinovi jen o rušení sankcí?

Snad jediným pozitivem celého příběhu je zatím to, že Putin navzdory všemožnému úsilí nedosáhl zrušení sankcí. Ty byly na Rusko uvalené před třemi lety po jeho vojenském záboru ukrajinského poloostrova Krym. Ba co víc, americký Senát ve vzácné shodě obou politických stran jejich platnost předevčírem prodloužil, a to dokonce zákonem. Což znamená, že už nejsou prezidentským dekretem a šéf Bílého domu je tedy nemůže jen tak zrušit. Evropská unie rozhodla o prodloužení platnosti sankcí už na jaře.

Jenže vnucuje se pomyšlení: Jsou sankce a jejich zrušení opravdu to hlavní, oč Moskvě jde?

Podívejme se na to ve světle poslední informace, že americký prezident zvažuje odvolat i Roberta Moellera, jenž byl před měsícem jmenován nezávislým vyšetřovatelem s cílem prozkoumat, co je pravdy na hackerské koordinaci mezi Trumpovým a Putinovým týmem. Není těžké si domyslet, jak zoufalé a sebevražedné by to pro šéfa Bílého domu bylo. Asi jako když Richard Nixon v roce 1973 odvolal zvláštního vyšetřovatele Archibalda Coxe, jenž vyšetřoval skandál Watergate. Jak známo, Nixonův pád to jen uspíšilo.

Představa o spuštění laviny, vedoucí až k tak šílenému zemětřesení, možná Putina baví vůbec nejvíc.