Z České národní banky včera zaznělo dosud nejdůraznější varování před riziky spojenými s rychlým zadlužováním českých domácností. V době historicky nejnižších úrokových sazeb se banky předhánějí s nabídkami hypoték a tisíce Čechů horečně investují do nemovitostí. A ceny bytů a domů rostou.

V úterý ČNB oznámila nová opatření, která nutí banky přísněji posuzovat schopnost klientů splácet půjčené peníze. Navíc dostaly za úkol odložit příští rok stranou větší část vlastních peněz pro horší časy, na takzvanou proticyklickou rezervu.

Vladimír Tomšík, který má v ČNB na starosti stabilitu tuzemského bankovního odvětví, říká v exkluzivním rozhovoru pro HN, že zadlužování a ceny nemovitostí se dostaly do vzájemné riskantní spirály. "Lidé přestávají vnímat míru rizik. Začnou podléhat heslům, že ceny bytů a domů se nikdy nesníží a investice do nich je sázka na jistotu. Špatný scénář je, že jednoho dne procitnou z optimismu a zjistí, že ekonomika se může i zastavit a oni mohou ztratit práci," varuje Tomšík. Takový šok by podle viceguvernéra ČNB mohl způsobit pád cen a zhoršení hospodaření bank nebo vleklou hospodářskou krizi, kdy lidé neutrácejí, protože musí splácet úvěry, na které nemají peníze.

Vladimír Tomšík (43)

◼ Pochází z Čeladné. Studoval na Vysoké škole ekonomické a na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

◼ Jeho profesní zkušenosti sahají od výuky na několika vysokých školách (hlavně VŠE) až po práci v soukromé sféře (jako makroekonomický analytik byl v Komerční bance nebo ve finanční skupině Newton).

◼ Od prosince 2006 je členem bankovní rady ČNB. V červenci 2010 se stal viceguvernérem, v prosinci 2012 mu prezident Václav Klaus mandát prodloužil na druhé šestileté období. V centrální bance má v současnosti na starosti oblast finanční stability a dohled nad bankami, pojišťovnami a ostatními částmi finančního trhu.

◼ Je ženatý a má tři děti.

HN: Včera jste zveřejnili novou zprávu o finanční stabilitě, kterou vydáváte každý rok. V jaké kondici tedy jsou české banky, pojišťovny a tuzemský finanční sektor?

Vývoj za posledních dvanáct měsíců lze hodnotit příznivě a bankovní sektor si stále zachovává relativně vysokou odolnost vůči možným nepříznivým šokům. Zároveň však vidíme velké riziko roztáčení spirály mezi cenami nemovitostí a úvěry na jejich pořízení. Na to musíme reagovat zvýšením sazby takzvané proticyklické kapitálové rezervy na jedno procento a též rozšířením záběru našich doporučení pro poskytování hypotečních úvěrů.

HN: V parlamentu v současnosti probíhá debata nad novelou zákona o ČNB, která vám má dát silnější právní nástroje na regulaci trhu s hypotékami. Zmíněná opatření na mě působí trochu jako reakce na reálnou hrozbu, že zákonodárci do voleb už tuto novelu nestihnou schválit a vy nebudete mít v ruce nástroje, které chcete mít…

Proticyklická rezerva není od toho, aby brzdila úvěrování. Je od toho, aby − až přijdou horší časy a ztráty z úvěrů − banky měly kam sáhnout. Bez ohledu na to, co dnes je nebo není v parlamentu, proticyklická rezerva má v období silného růstu úvěrů své opodstatnění, protože jednou se současný ekonomický či finanční cyklus otočí.

HN: Přistoupili byste k těmto opatřením, i kdyby byla novela o ČNB před schválením?

Ano. Ke zrychlenému růstu dochází nejen u hypotečních úvěrů, ale i u spotřebitelských a nemalé části úvěrů nefinančním podnikům.

Varovný hlas v časech hypoteční horečky

◼ Vladimír Tomšík se zaměřuje na hospodářskou politiku, makroekonomickou analýzu a prognózy ekonomického vývoje. Je autorem odborných textů a učebnic. Dvě desetiletí působení na vysokých ekonomických školách se odrazila i v jeho jazyce: nemá rád zjednodušení a jako většině centrálních bankéřů mu záleží na precizní formulaci.

◼ Nechuť slevit z přesného jazyka ale někdy může být na škodu, třeba když je nutné politiku centrální banky obhajovat před firmami a veřejností.

◼ Jako šéf dohledu nad finančními institucemi má v popisu práce také polemiky s bankami, kterým se nelíbí, že je ČNB nutí k větší opatrnosti v poskytování úvěrů a hypoték. V prosinci na webu ČNB dokonce poučil o obezřetnosti i generálního ředitele Komerční banky Le Dirac'ha.

◼ S tím, jak se přiostřuje boj o nový zákon, který má dát ČNB větší pravomoci, potřebuje profesor Tomšík, aby byl jeho varovný hlas srozumitelný a byl více slyšet.

HN: Proč je pro ČNB tak důležité mít nástroje na regulaci hypoték zakotvené v zákoně, když doteď jste si vystačili jen s doporučeními, která sice nejsou právně vymahatelná, ale banky se jimi řídí?

Věříme, že je dobré být pro budoucnost vždy připravený s celou paletou nástrojů. Nevíme, co se stane s finančním trhem za tři pět let. Přijdou sem zahraniční banky nebo nebankovní společnosti a nebude možné spoléhat se na to, že všechny budou dodržovat doporučení, která nejsou právně vymahatelná. Když bude ČNB mít tyto nástroje v zákoně, bude to platné pro všechny a bude to pro všechny fér.

Také vidíme, že probíhá velmi silný konkurenční boj. Bankéři jsou pod silným tlakem akcionářů, kteří jim − často ve snaze udržet dosavadní zisky a případně jimi podpořit méně úspěšné části nadnárodních skupin − stanovují vysoké krátkodobé cíle, pokud jde o objem poskytnutých úvěrů. A z druhé strany na ně tlačí zprostředkovatelé, jejichž cílem je prodat co nejvíce úvěrů v co největším objemu, přičemž rizika zůstanou v bilancích bank.

HN: Banky si tedy neumějí ohlídat riziko samy? Nebo dosavadní doporučení na limity úvěrů vůči hodnotě nemovitosti čili takzvaného LTV nefungují?

To jsem neřekl. Zodpovědné banky si ukazatele, které jsme teď stanovili, sledují samy už dávno. Všechny banky nejsou stejné. Pak je ale také třeba počítat s takzvaným systémovým rizikem, jinými slovy s nákazou: zhorší se situace v jedné bance, pak v druhé a třetí.

Hlídat stabilitu finančního sektoru je mandát ČNB, který je velmi dlouhodobý. Mandát manažerů v bankách může být dvouletý čtyřletý. Jeden z parametrů hodnocení jejich práce je ziskovost banky. Tuzemské finanční domy jsou ziskové, dokonce více než jejich mateřské firmy na Západě. Trend poklesu ziskovosti tady ale je a je otázka, jak se na to budou akcionáři tvářit. Tlak na ziskovost zde zkrátka bude a někdy mohou obchodní zájmy bank převážit nad zájmem chránit se před rizikem.

HN: Co se stane, když navrhovaný zákon nakonec neprojde?

Kdyby nebyla vůle dát nám dostatečné pravomoci a nástroje a kdybychom viděli, že naše doporučení jsou ignorována, je třeba položit si otázku, zda by proticyklická rezerva neměla být ještě vyšší. Vzhledem k tomu, jak roste ekonomika a že rezerva může být až 2,5 procenta, tento "hrubší" nástroj zvyšujeme zatím velmi mírně. Možná budeme muset jít rychleji. A budeme muset častěji používat dohledové pravomoci v pilíři 2 (centrální banka vyměří dodatečné požadavky na posílení kapitálu pro individuální banky − pozn. red.).

HN: Co bude vyšší proticyklická rezerva pro banky konkrétně znamenat?

Banky budou muset o ten jeden procentní bod půjčovat více z vlastních peněz. Obecně to znamená, že budou více odolné vůči možným ztrátám v budoucnosti. V žádném případě to není snaha zabrzdit úvěrování nebo penalizovat banky, je to snaha mít v systému polštáře na horší časy. Až se hospodářský růst zhorší, jsme připravení tuto rezervu okamžitě snížit a podpořit tím schopnost bank poskytovat úvěry i v méně příznivém prostředí.

Byl bych rád, kdyby tato rezerva byla dlouhodobě na nějaké střední úrovni. Zatím jsme jen na jednom procentu. Dívali jsme se také na to, jaký bude mít zvýšení rezervy reálný dopad na banky. Mají v průměru dostatek kapitálu a budou bez problému schopny požadavek dodržet a zároveň naplnit své současné záměry v oblasti poskytování úvěrů.

HN: Jak jste vnímal poslední debatu o novele zákona o ČNB minulý týden? Od některých poslanců tam zaznívalo, že nové nástroje, které byste dostali, by nakonec vedly k omezení přístupu k bydlení, zejména pro střední třídu.

Každý, kdo si návrh novely přečetl, vidí, že žádná přímá omezení pro poskytování hypotečních úvěrů neobsahuje. Pouze dává ČNB pravomoc konat, pokud se rizika začnou ještě více zvyšovat. To samotné ale nezabrání budoucím finančním krizím. K jejich předcházení je nezbytné soustavně a důsledně uplatňovat nástroje dohledu a finanční stability. Bylo by nebezpečnou iluzí si myslet, že se dlouhodobě obejdeme bez dostatečných pravomocí ukotvených v zákoně.

Ano, v parlamentu jsem slyšel názor, že chceme omezit lidem přístup k bydlení. Já si ale kladu otázku, zda je zodpovědné brát si na financování vlastního bydlení příliš velké dluhy. Někteří poslanci říkají, že hájí přístup rodin k bydlení. Já to vidím trochu jinak: hájí spíše poskytovatele, aby jim zůstala možnost některé rodiny předlužovat.

HN: Co přesně vás na současné situaci na realitním trhu znepokojuje?

Tempo růstu cen nemovitostí zrychlilo natolik, že není z dlouhodobého hlediska udržitelné. To samé platí pro tempo růstu poskytovaných úvěrů: ochota půjčit více a za benevolentnějších podmínek umožňuje v tuto chvíli lidem kupovat stále dražší nemovitosti. Tomu ale neodpovídá tempo růstu mezd. Kladu si otázku, zda ve chvíli, kdy dojde k nějakému šoku, budou mít všichni dlužníci dostatečné zdroje na splácení toho, na co si půjčili…

ČNB na tento vývoj musí reagovat. Všichni, jejichž výdělek závisí na množství poskytnutých úvěrů a na cenách nemovitostí, si budou přirozeně stěžovat. Zájmy zprostředkovatelů ale velmi často nejsou v souladu se zájmy těch, kteří si berou úvěry a kupují nemovitosti. Dalo by se to popsat slovy "party pokračuje, ale kdo ten účet zaplatí?"

Komentář: ČNB chrabře bojuje se zdivočelými hypotékami, svoji nejsilnější zbraň se ale zdráhá použítLeoš Rousek - hlavní analytik

HN: Když ČNB argumentuje i rizikem pro veřejné finance, není to přehnané?

Z celé řady případů víme, že s nástupem horších časů může skokově narůst podíl nesplácených hypoték. Problémy bank už pak někdy nelze řešit pouze penězi jejich vlastníků, ale je třeba pomoc z veřejných prostředků. Banky v posledních desetiletích v řadě zemí v dobrých časech tvrdě hájily právo na volné podnikání, ale když přišly problémy, natahovaly ruku ke státu. Nezvládnutá hypoteční mánie může zasáhnout veřejné finance i jinak. Pokud si domácnosti berou stále vyšší a vyšší úvěry v mnohonásobcích jejich ročních příjmů a větší část měsíčních příjmů jde na splátky, stane se z toho sociální problém. A vůči tomu politická reprezentace stěží zůstane netečná. Spirála se rozjela a je třeba konat, jinak by účet za tuto party mohl být opravdu velký.

HN: Hrozí tedy českému hospodářství realitní bublina, která může prasknout a přivodit pád cen nemovitostí?

Termínu bublina se vyhýbám. Raději hovořím o spirále mezi cenami nemovitostí a úvěry na jejich pořízení. To vyjadřuje lépe skutečnost, že rizika vznikají a vzájemně se násobí, zejména v dobrých ekonomických časech. Při pohybu po spirále nahoru, což je náš aktuální stav, lidé přestávají vnímat míru rizik. Začnou podléhat heslům, že ceny bytů a domů se nikdy nesníží a že investice do nich je sázka na jistotu. Špatný scénář je, že lidé jednoho dne procitnou z optimismu, zjistí, že ekonomika se může i zastavit a oni mohou například ztratit práci, rozvést se nebo onemocnět… Jak pak budou splácet hypotéku? Buď nebudou ochotni prodat bydlení, a to pak omezí spotřebu v ekonomice, nebo začnou nemovitosti pořízené na hypotéku prodávat a to povede k poklesu cen.

My varujeme nejen před neobezřetným půjčováním, ale i před neobezřetným přijímáním úvěrů. Jde nám o to, aby lidé byli sami prozíraví a aby na rizika mysleli. Sama o sobě ale opatření na ceny nemovitostí nesměřují. Nás primárně zajímají dvě věci: stabilita bankovního sektoru a makroekonomické dopady šoků, které mohou vzniknout po letech rychlého zadlužování domácností. Ti, kteří si půjčili na vlastní bydlení, splácí téměř za každou cenu i ve špatných časech, což se projeví výrazným poklesem poptávky. A to pak vytvoří velký problém pro celou ekonomiku.

HN: Pojďme ještě k sérii teď oznámených doporučení při udělování nových hypoték. V čem jsou jiná než doporučení, která platila dosud?

Naše doporučení míří nově na všechny poskytovatele úvěrů. Měli by ještě více dbát na to, zda lidé budou schopni splácet své dluhy i v méně příznivých časech. Nepřímo by ale měla motivovat i rodiny, které si berou hypotéku, aby se dívaly nejen na to, jaká je současná hodnota bytu, ale i zda mají přiměřenou jistotu, že jejich příjem je dlouhodobý. Že firmy, pro které jejich členové pracují, mají perspektivu. Musí počítat s tím, že v budoucnosti třeba vzrostou měsíční výdaje například na vzdělávání dětí a podobně.

HN: Dejme si příklad: mladí manželé mají oba průměrný plat, tedy dohromady čistý příjem kolem 40 tisíc korun. Chtěli by si koupit byt v Praze za čtyři miliony korun. Měli by našetřeno 500 tisíc korun. Dosáhli by ještě na hypotéku?

V tomto případě by to bylo hodně na hraně. Poskytnutí takového úvěru by ale nemuselo být v rozporu s naším doporučením. Jde spíš o to, že až přijde náš dohled na kontrolu, banka musí prokázat, že klienta důkladně prověřila a že ví, z čeho bude v případě zhoršení situace půjčku financovat. V jiných městech, než jsou Praha a Brno, v nichž jsou ceny mnohem nižší, nepředstavují doporučení ČNB významný zásah do dostupnosti úvěrů na bydlení.

HN: Nezpůsobila hypoteční mánii, jak říkáte, také centrální banka rekordně nízkými úrokovými sazbami?

ČNB má dva jasné a zákonem stanovené cíle: hlídat stabilitu cen a hlídat stabilitu finančního sektoru. Pro cenovou stabilitu používáme také několik nástrojů, a ten hlavní vždy byly úrokové sazby. Když jsme u sazeb narazili na dno, použili jsme jiný nástroj − oslabení koruny. Ano, může se jevit, že nulové sazby stimulují zájem o nemovitosti jako alternativní investici. Kdybychom ale připustili, že máme používat úrokové sazby zároveň na cíle v oblasti finanční stability, pak chceme od jednoho nástroje dvě věci a to je příliš. Pro ochranu finanční stability využíváme jiné, možná efektivnější nástroje. Takže říkáme: nechtějte od měnové politiky a od úrokových sazeb příliš.

ČNB zpřísnila podmínky bankám

HN: Zároveň ale nemůžete popřít, že v dané situaci by zvyšování sazeb pomohlo řešit i problém přehřívajícího se trhu s realitami… Ve své prognóze očekáváte první zvýšení sazeb ve třetím kvartále, data o inflaci z května naznačují, že byste k tomuto kroku mohli přistoupit i dříve.

Bankovní rada vždy zvažuje dopady svých opatření nejen na měnovou politiku, ale i na finanční stabilitu. Jsou období, kdy jsou měnová a makroobezřetnostní politika v souladu. Teď jsme se zrovna dostali do fáze, kdy by mohly jít spolu. Jenže nežijeme ve vakuu. Pokračující kvantitativní uvolňování ECB (program nákupu dluhopisů zaměřený na podporu ekonomik eurozóny − pozn. red.) a nulové sazby ve většině vyspělých zemí pro nás představují omezení. Předčasné zvyšování úrokových sazeb by znamenalo zvýšení rozdílu mezi tuzemskými sazbami a sazbami v eurozóně, což by přineslo i zvýšení tlaku na posílení koruny. A to by se promítlo do inflace. Poslední prognóza nám sice indikuje, že sazby by se měly zvyšovat v druhé polovině roku, ale je třeba zkombinovat kurz a úrokové sazby.

HN: Byl byste tedy za současné situace pro zvýšení sazeb spíš dříve, nebo později?

Můj názor je, že aktuální prognóza stále platí, ale tím, jak kurz posiluje, dělá kus práce za nás. Od doby, kdy jsme prognózu publikovali, je kurz trochu silnější, což znamená, že nemusíme tak rychle spěchat se zvyšováním sazeb.

HN: Roste tedy pravděpodobnost, že by se zvyšování mohlo přesunout i do čtvrtého kvartálu?

Ano, pokud bude kurz v tomto trendu pokračovat.

HN: Měla by Česká republika přijmout euro a vstoupit do společného dohledového mechanismu? Kritéria pro to plníme a odstranilo by to některé zdroje nestability, nebo ne?

Okamžik vstupu do eurozóny si musí naše politická reprezentace velmi dobře promyslet. A nesmí se při tom dívat pouze na maastrichtská kritéria odsouhlasená téměř před čtvrt stoletím. Dnes má eurozóna úplně jinou architekturu.

HN: Co to znamená konkrétně?

Dříve se říkalo, že vstupem do eurozóny ztratí místní centrální banky svůj hlavní nástroj, tedy kontrolu nad úrokovými sazbami. Když přijdou šoky, ECB bude reagovat jen na ty hlavní faktory v eurozóně a ostatní bude ignorovat. To stále platí. Dnes je ale riziko mnohem širší. Vytvořila se Bankovní unie a pravomoci se přenesly do sjednoceného dohledu ve Frankfurtu. Já se ptám: když se něco špatně rozhodne, máme dostatečné záchranné sítě? EU zatím nemá společný systém pojištění vkladů, nemá dostatečné fondy k řešení rozsáhlejších bankovních krizí, nemá společné ministerstvo financí a společnou rozpočtovou politiku. Také se neřeší obrovské zadlužení některých států. Unie neví, jak efektivně − a bez odpuštění dluhů − naložit s historickými problémy v některých členských zemích. A tyto věci je potřeba si zcela otevřeně říkat.

Realitou je, že od roku 1993, kdy bylo euro navrženo, i od roku 2004, kdy se o tom u nás hlasovalo, došlo k výrazné změně. A ve spoustě věcí se vůbec nepokročilo. Ani u silničních pravidel byste se jistě nechtěl řídit normami, které platily před čtvrt stoletím.