Podle ekonomické teorie je stavebnictví nejlepším ukazatelem toho, jak se bude vyvíjet ekonomika. To se potvrzuje i v Česku, ovšem jen do jisté míry. Stavebnictví se sice po krizi vzpamatovalo, a co se týká tempa růstu, je na tom nejlépe za mnoho měsíců. Jenže tržby stavebních firem jsou stále zhruba o pětinu nižší než v roce 2008.

Současný stav ovšem nelze svádět jen na krizi. Viníkem je jednoznačně stát, který dokázal v relativně krátkém čase kompletně zmrazit tento sektor smrtící kombinací mizerné legislativy a neschopnosti prosadit vlastní investice. Začalo to novelou o posuzování vlivu staveb na životní prostředí, kterou prý Česko přijalo pod "nátlakem" Evropské unie v roce 2015, přestože na to mělo čas od roku 2003. Pak se ukázalo, že kvůli zákonu přijatému pod "nátlakem" trvajícím celkem 12 let nemůže Česko stavět ani silnice, které už posudky měly, protože neodpovídaly nové legislativě. Další více než rok proto stát jednal v Bruselu, aby mohl stavět aspoň něco, což se nakonec povedlo. Na tom, že staví silnice za pomoci moderní techniky podstatně déle, než trvala starým Egypťanům výstavba pyramid, se ale nic nezměnilo.