Hypoteční trh je přehřátý, banky jsou ochotné jít v půjčkách daleko za hranu obezřetnosti a touha lidí po vlastním bydlení zatemňuje mysl i těm, do nichž by to jejich blízcí nikdy neřekli. Omezení hypoték speciálním zákonem, které prosazuje Česká národní banka, je tak v zásadě dobrou myšlenkou. Až na to, že ji prosazuje s citem zdivočelého mastodonta, který zabloudil mezi broušené sklo.

Nejdřív k hypotékám a trhu. Ano, byty jsou drahé, ovšem ty závratné ceny najdeme převážně v Praze. Důvodem je nejen vyšší platová hladina a dostatek příležitostí k výdělku, ale hlavně nesmyslná politika nulových stavebních povolení magistrátu. V mnoha částech republiky jsou naopak byty velmi levné a na rozdíl od předraženého hlavního města vhodné k investici. Jestliže nákupem bytu v severočeském paneláku dostaneme investici z pronájmu zpátky za pár let, v Praze i při ideálních podmínkách to trvá 25 let. Jenže lze také pochopit, že ne všichni sní o bydlení v Chomutově a že jezdit řešit nájemníky přes půlku republiky není zrovna praktické.