Byly to krásný časy. Ministr financí (nyní už bývalý) Andrej Babiš každý měsíc předstoupil před prostý lid a vyprávěl, jak krásně umí dělat rozpočet. Šetřil tu a šetřil tam, onde zase přispěl kapkou zkušeností z byznysu, tuhle zas zapracovala finanční správa a rozpočtový život běžel jako nikdy jindy. Hrdost na to, že státní rozpočet loni skončil v přebytku 62 miliard, neznala mezí. Kdo, když ne Babiš a kdy, když ne koncem roku, chtělo by se říci slovy básníka.

Jenže za celým rozpočtovým zázrakem loňského roku nebyl skvělý výkon ministra financí, i když za nakládání se správou peněz by si možná určitou pochvalu zasloužil. Rekordní přebytek byl výsledkem neschopnosti čerpat evropské peníze v normálním tempu − nikoliv závěrečným spurtem, jak se dělo a co mělo nakonec na státní finance největší vliv.