Němečtí sociální demokraté se počátkem roku odhodlali přiznat, že s dosavadním předsedou Sigmarem Gabrielem nemají šanci v zářijových volbách do Bundestagu vyhrát a nejspíše ani vyhnout se debaklu. S přiznáním přišla odvaha zkusit něco nečekaného v podobě sázky na návrat Martina Schulze z evropské do domácí německé politiky. Nová tvář, zvučný hlas a energický projev zafungovaly a SPD jako by polil živou vodou. V průzkumech se začala přibližovat křesťanským demokratům a do strany se začaly hlásit tisíce nových členů.

Radost se začala vytrácet po sérii zemských voleb, které letos při všech regionálních ohledech slouží jako obdoba primárek v USA, a to tím spíše, že dva hlavní volební lídři se v nich osobně intenzivně angažovali. Toto srovnání, zvláště po volební porážce SPD minulou neděli v Severním Porýní-Vestfálsku, kde měli sociální demokraté vládnutí po léta takřka předplacené, vypustilo hodně páry z rozjeté Schulzovy lokomotivy. Už při předchozích volbách ve Šlesvicku-Holštýnsku se dalo vysledovat, že zájem médií o jeho řečnické výkony opadá. Ukázalo se, že se v mnohém opakuje a především že nedokáže své hlavní heslo "sociální spravedlnost", které zpočátku oslovovalo voliče frustrované nejistotou a střídáním "minijobs", naplnit konkrétnějšími návrhy.